Četl jsem a s základními fakty souhlasím, je v tom ale také řada pověr (připomínají mi předražené kabely z bezkyslíkaté mědi pro audiofily a podobné lahůdky).
RGB přenáší signály o základních barvách každý zvlášť, kdežto v CVBS se přenáší po jednom vodiči jak černobílý obraz, tak chrominanční signál zakódovaný a namodulovaný na nosnou barvy odpovídající příslušnému systému, t.j. PAL, NTSC nebo SECAM.
PAL a NTSC využívají toho, že jasový signál nemá spojité spektrum, ale čárové, v němž se vyskytují mezery opakující se po 50 Hz. Do nich je vloženo kmitočtové spektrum modulované barvonosné. Oba signály tedy lze v přijímači navzájem oddělit bez viditelného omezení vodorovného rozlišení černobílého obrazu. Zejména zde záleží na provedení a kvalitě propusti PAL(NTSC) a variantě zapojení dekodéru, jak velká část informace se přitom ztratí.
SECAM, protože pracuje s frekvenční modulací nosné barvy, pochopitelně neumožní využívat mezer ve spektru jasového signálu, proto má vždy omezené vodorovné rozlišení s určitým překrytím pásem využívaných černobílým obrazem a barevnou informací, viditelnost rušivých struktur se zmenšuje vf prremfází a deemfází (obvod "cloche"). Navíc se nepřenáší obě maticované složky (R-Y)' a (B-Y)' současně, ale střídavě - v každém řádku jen jedna z nich. Zpožďovací vedení se pak postará o "zapamatování" barvy z minulého řádku a zajistí tak přítomnost všech tří signálů (tím třetím je jasový signál Y) na vstupu matice RGB současně. Pochopitelně se tak zmenšuje svislé barevné rozlišení na polovinu a na vodorovných rozhraních v obrazu mohou vznikat barvy, které v záběru původně nebyly.
Jinak řečeno: PAL v Evropě má šířku pásma jasového kanálu cca 5MHz se šířkou pásma složkových signálů barvy asi 1,3MHz, stejně jako evropská verze NTSC (americká a východoasijská verze NTSC má šířku pásma jasového kanálu asi 3,9MHz, navíc jeho složkové signály nemají stejnou šířku pásma).
A to bez ohledu na to, jestli použiješ úplný televizní signál (CVBS) nebo povedeš černobílý signál jedním a na nosnou 4,43MHz namodulovaný chrominanční signál druhým drátem konektorem S-video.
Z toho vyplývá, že přenos obrazu formou signálů RGB je v analogové technice jedinou cestou, z níž lze dostat maximální vodorovné rozlišení. Potíž ovšem vznikne v okamžiku, kdy máš televizi, která má zvenčí přístupné signály jen jasový a oba složkové, ale k vytvoření signálů RGB dochází v matici "uprostřed integráku" a jeho výstup je přímo přizpůsobený buzení RGB koncových stupňů. V tomto místě už se s připojením vnějších signálů RGB nepočítalo a ani by to dost dobře nešlo (nejde regulovat jas, kontrast ani sytost barev, nefunguje automatická kompenzace závěrných napětí obrazovky a vůbec...).
Pokud tedy nemáš uvnitř televize ze scartu vyvedené signály RGB, prostě je ti výstup RGB ze settopboxu k ničemu.
Nicméně, i v DVB se pracuje se svislým rozlišením 576 řádků, v každém až 720 bodů (u DVD často jen 352 bodů), ale obarvení už má poloviční rozlišení jak svisle, tak vodorovně (4:2:0). Další informace si přečti
tady - a těm můžeš věřit.
Z uvedeného vyplývá, že při použití MPEG-2, ať už z DVB nebo z DVD, ve spojení s analogovou televizí jako zobrazovačem se význam propojení konektory S-video i RGB poněkud přeceňuje - z dekódovaných signálů Y, Pr a Pb se totiž musí signály RGB vymaticovat (je tedy jedno, zda ještě v settopboxu či až v TVP), trochu může zhoršit kvalitu jejich kódování do PALu a v TVP jejich dekódování, ale o tom už jsem psal - záleží na mnoha okolnostech, které rozhodnou o tom, jak moc to je znát.
Dnes je tedy nejefektivnější přenášet rovnou z dekodéru DVB signály YUV (častěji označované jako YPrPb), což je věc, s níž se tehdy u televizí nepočítalo...
Bylo by jednodušší vrtat 1 dírku přes stěnu než pro protáhnutí SCART konektoru, a i tak hledám ve stylu 2 x měř a 1 x řež, půjde to v kuchyni přes kachličky...
