Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

O těch babetách mi něco povídej. Tady v Třebový byla v tý době "motorková" prodejna Mototechny na Riegrově ulici/Tyršově náměstí v tomhle baráku: https://mapy.com/s/kepabucajo . Vedoucí byl jistej Štorek, kterýho jako mladýho "chytnul řemen" a fakt mu částečně urval 3 prsty na pravý ruce. A vždycky, když na třebovský překladiště došel z Kollárova kontejner s Babettama, na chodníku před tím krámem si větve udělaly lágr - kempingový stoličky, seděli na nich jako na hřadě u zdi a když se jich kdokoliv zeptal co tam dělaj, tak "Ja nefozumim!". A nehnuli s nima ani tehdejší "vé-bléé", když je přišli zkontrolovat - protože když je odvedli, na jejich místo okamžitě naběhli další. Takhle tam posedávali celou noc a po 2 hodinách se střídali až do dalšího dne do 8 ráno, kdy Štorek otevřel. A vždycky tam větváků bylo aspoň o 1 víc, než bylo těch Babett v konťasu. To pak jak četa vietkongu povstali, udělali řadu přede dveřma do krámu, aby po jednom naběhli dovnitř a každej hned zahlásil "Já ci bábetu!", vysolil za ni tehdá asi 8 000,-Kčs, Štorek musel jít, zamknout krám, otevřít chodbu ve vedlejším baráku (protože sklad neměl přímo propojenej s prodejnou, oddělovala je zeď sousedního baráku a vchod byl jen ke schodišti a ani komunisti si nedovolili tam prorazit dveře), vytáhnout odtama jednu čerstvě dovezenou babettu, vrátit se za pult, větvákovi vypsat papíry o prodeji - aby za ním stál další se stejným úkolem. Čech neměl šanci, šikmáci věděli dopředu naprosto přesně kdy a kolik babett Štorkovi přivezou ... Stejný to bylo i se "zetkama stopětasedmama" a sem tam nějakou "šest-tri-čtverkou Jawou třipade" - ty ale kupovali spíš Kubánci než vietkong - a vozili je vcelku kontejnerem, na rozdíl od větváků, který po odtlačení babett na ubytovnu každou bleskově rozebrali a zašili do 3 samostatnejch látkovejch balíků - extra motor, druhej balík byly k sobě svázaný kompletní vypletený kola i s gumama a k nim přivázaný sedlo a jako třetí šel rám s nádrží a odmontovanou, ale na bok přivázanou přední vidlicí a vejfukem. Druhej sen to všecko přitáhli na třebovskou nádražní počtu a posílali to do Větvákova - muselo to do Práglu, odkaď to šlo přes celnici do Hanoje letecky ... A takhle odcházelo jen odsud z Třebový měsíc co měsíc mezi 5 a 10 kusama babett ...

samec píše:...Vo videu používa československú spájkovačku?

To se mi nezdá. Nepamatuji se, že bychom u nás někdy vyráběli něco s tak krátkejma vývodama. A při luštění nápisu je celkem zřetelný nápis ELECTRIC, a to mi nic našeho nepřipomíná. Ani ty "kytičky" okolo nevypadají, jako logo našich firem. Nápis dole by mohl být 105/205, ale za to ruku do ohně nedám...
Na našich páječkách bylo vždy logo ESČ, značení dvojité izolace, napětí/výkon např. 220/75 a pak další, jako typ apod. A tyto údaje byly vytlačeny na opačné straně krytu, než je zde.
A ano samče, zeptal ses umělé hlouposti uvěřil jsi. Budiž ti to k dobru jako varování.

Ja tam vidím ERICTRIC.

To ovšem na věci nic nemění.

DukeNuke píše:A ano samče, zeptal ses umělé hlouposti uvěřil jsi. Budiž ti to k dobru jako varování.

Máš halucinácie?

Alebo chceš tvrdiť, že niekto niekde na zemeguli náhodou vymyslel na vlas rovnaký kryt spájkovačky vrátane počtu vetracích otvorov?

Byly doby, kdy v Asii nevymýšleli, ale kopírovali. Až to dotáhli tak daleko, že už nepotřebují jinde nic kopírovat.
Motivovaných lidí na to tam mají dost.

Souhlasím. Mě to totiž hned od začátku přišlo jako kopie. Už jen tím, že vývody jsou zřetelně kratší, než byly u námi vyráběných trafopáječek. Tohle odpovídá Asii a jejich šetření materiálem.

samec píše:Čo je to za ezoterickú blbosť lepiť ďalší magnet zozadu na magnetický obvod reproduktora?

To není ani esoterika, ani blbost.
Říká se tomu kompenzační magnet. Lepí se na zadní pólový nástavec, opačně pólovaný proti vlastnímu magnetu. Jeho pole zatlačí část rozptylového pole zpátky do magnetického obvodu. Tím dojde k posílení indukce v mezeře, a následně k nárůstu citlivosti repráku (většinou se získají cca 2 dB, což je u repráku docela hodně), zvýšení Bl konstanty a posunu některých kritických TS parametrů (snížení Qe a Qts).
Třeba z našeho obligátního ARN567 nebo 5604 tak vznikne úplně jiný reproduktor, vhodný do basreflexové ozvučnice, ve které se pak chová jako civilizovaný moderní reprák (místo nehorázného dunění a hučení, které vydává třeba v ARS9210 a podobných zpraskách, protože v přírodním stavu se do basreflexu naprosto nehodí).
Jinak z celého videa můžu potvrdit že ano, přesně takto se opravují, renovují a upravují repráky.

DukeNuke píše:Souhlasím. Mě to totiž hned od začátku přišlo jako kopie. Už jen tím, že vývody jsou zřetelně kratší, než byly u námi vyráběných trafopáječek. Tohle odpovídá Asii a jejich šetření materiálem.

Tušíš vôbec, koľko je na svete rôznych typov trafospájkovačiek? A aziat sa rozhodne skopírovať a vyrábať práve českú pol storočia starú z výrobního družstva invalidů?
Videl si, čo tá ženská dokáže s reprakmi? Máš pocit, že nedokáže skrátiť spájkovačku, aby sa jej vmestila do kabelky?

Už v tom zase lítáš Především, a to si dovolím zdůraznit, jsem zpochybnil to, že by šlo o československý výrobek. A ono zkrácení jsem zmínil proto, že právě to mě vedlo k pátrání. A skutečně souhlasím s Hillem, že jde o kopii. Jestli o naši, či o jinou je bezpředmětné.
Jinak souhlasím s tím, že páječka byla upravovaná - o čemž svědčí uchycení hrotu. Na můj vkus dost diletantsky, protože tohle jsme na učňáku dělali taky. Ale bez odehnutí pásků - pouze jsme prořízli závit. Místo původního M3 na M4 a k tomu odpovídající šroubky.

Když to, vy tupci, nenapadlo nikoho z vás, a radši si budete třepit huby v nikam nevedoucí debatě, vznesl jsem dotaz na původ trafopáječky přímo v diskuzi u videa. Třeba se dozvíme víc.
(Ne že by mě to až tak zajímalo. Viděl jsem hodně podobné trafopáječky i v bývalém SSSR.)

Asi už nezjistíme, kdo nabízel první trafopáječku, ale od těch padesátých let se v podstatě uvnitř nezměnila, měnil se jen design, aby nebyla vysloveně škaredá, byla pokud možno vyvážená a nenamáhala zápěstí. Dělala se po celém světě, takový Conrad nabízel nejméně dva modely už v půlce padesátých let minulého století.
Nebyl problém otisknout kryty do odlévací formy, tím méně ve formě štítek jiným nahradit.
Pár let trvalo, než se povedlo vychytat hmotu, která je pevná, ale houževnatá, přitom odolává vyšším teplotám. Vzpomeňte na první a druhou křehkou trafopáječku z Mechaniky, kolikrát jsme museli hrát koncert pro Epoxy a orchestr, když předtím upadla; a jak vaklalo trafo po čase v tuším třetím modelu, protože hmota byla sice rázuvzdorná, ale teplem vyměkla a trafo si udělalo vůli... a to je řeč jen o tuzemských, protože tady uvedení nového modelu na trh snad trhalo světové rekordy v čekání na značku ESČ, tak jich moc pestrá paleta není.

Pro práci u pásu v hromadné výrobě se trafopáječka nehodila, byla pořád zbytečně těžká. Co bylo dobré pro bastlíře a občasný servis, nehodilo se do fabriky. Tam vydržela trvale žhavená kulma ještě spoustu let, jen se zmenšovala.

A jestlipak někdy nějakýho Šamponka napadne do těla trafopáječky vetknout místo trafa spínák 0,5V/200A, a přepalovat drátovou smyčku tím? To je výzva!

Budeš se divit, ale taková věc už se nějaký pátek prodává.
Jen ta cena není pro zdejší pepíky.

Tak jsem se na zručnou paní Trieu Xuan podíval...
Mohl by mi někdo vysvětlit, co se děje na tomto videu?
Repairing a Sony TV
https://www.youtube.com/watch?v=0f7QOYbVR7k