JirkaZ píše:DukeNuke píše:Stránky Spolužáci byly zrušeny dávno před gdpr, a to hlavně proto, že ztratily smysl. Jejich práci převzal fakebůk.
Proto fakt ne.
Navíc zdaleka ne každý rozumný a myslící člověk si pořizuje asociálního cenzorského ultrašmíráka xichtoknihu.
Asi tak.
A také nesouhlasím s tím, že by stránky Spolužáci padly před GéPRDem. Naopak - obě nařízení EU 2016/679 a 680 byla přímou příčinou vypnutí. I když to v našich zákonech ještě nebylo, nikdo si netroufl odhadnout, čím naši zákonodárci to nařízení vylepší, aby se zavděčili
*), ani jak brzy po tom nějaký snaživec půjde, tak jsme si ty kontakty mohli díky správcům zachovat. Teda, kdo chtěl.
Dosavadní zkušenosti s aplikací jiných eurozbytečností do našich zákonů byla tentokrát výhodou, dala nám totiž čas si data tříd stáhnout a uložit. Poslední zálohy jsem stahoval na konci dubna 2018, protože to slavné nařízení, co mi vydali k svátku v roce 2016, dávalo poslední termín vypnutí 25.5.2018. To, že to naši zákonodárci zapracovali do zákona 110/2019 Sb., tedy o 11 měsíců později (zato ten zákon vyšel a okamžitě platil), už v tom není tak důležité.
Tak se svoláváme mailem nebo telefonem, odšktneme ty, kdo už nedorazí, ale, kdo může, přijde, i kdyby si kvůli tomu měl pořídit nové berle, přece jen 51 let od matury a 55 let od základky už nějaké ty následky nechává...
To jsme ale daleko od tématu.
O samozvaných ochráncích autorských práv už jsem tu psal.
Bývaly doby, kdy k elektronice výrobce dodával schéma ke každému kusu, aniž by na tom uváděl nějaky copyright. Servisní dokumentace bývala dostupná za spíše symbolickou cenu, každý si ji přece nepotřeboval koupit. Jo, autoři manuálu byli placení jednorázově podle počtu stránek, autoři zapojení a konstrukce vůbec to měli v popisu práce a brali za to normální mzdu, nápad se řešil jen vyjímečně (autorským osvědčením, registrací průmyslového vzoru a podobně, ale s tím byl takový opruz, že se tomu zaměstnavatelé koukali vyhnout). Jistě, ani to nebylo v pořádku, všude ve světě se buď za autorství musí platit, nebo se musí ukrást. A jsou země, kde, kdo se nesoudí, není občan. To tu nebylo, a nejsme na to zvyklí (a doufám, že na ty soudy si ani zvykat nebudeme).
Někde ten GéPrd dotáhli ještě dál - v Rakousku neradi vidí i soukromé palubní kamery v autech (na použití záznamů bez úprav mají nárok jen vybrané složky státní správy a na tu kameru musí mít příslušné povolení), ani policajtům se nesmí bez soudního rozhodnutí ukázat záznam, natož ho jen tak zveřejnit. Snad jen od účastníků hromadných akcí, třeba srazů a svateb, se nevyžaduje písemný souhlas s tím, že jejich obličeje a majetky budou identifikovatelné pro případ, že by se snímky a videa někde vyvěsily veřejně, i když někteří právníci požadovali, aby se to do národních zákonů dostalo taky. Naštěstí aspoň to neprosadili. Naproti tomu v Německu už v roce 2021 některá omezení zase zrušili, tam se už v přesně vymezených případech smí ukázat policii nerozmazané záznamy i bez souhlasu Soudu pro ochranu osobnosti v Aichachu, jestli můžou ty záznamy posloužit, jako podpůrný důkaz. U nás to je zase na souboj advokátů, kde je hranice mezi pravdou, nebo ochranou lumpa, zákon to jednoznačně neřeší.