Hill píše:....
než se začala ta slovanská vzájemnost diferencovat a než byly zavedené výjezdní doložky a víza do Jugoslávie, zatímco do ostatních slovanských zemí (a nejen těch) se mohlo jen na pas či dokonce turistickou doložku k občance.
....
jen takové doplnění pro dnešní mládež, pardón, moderně se říká teenagery. Do Jugošky se paradoxně jezdilo na výjezdní doložku a šedivý pas (ten mám dodnes) ale nic moc tam k vidění nebylo. Zato u našich bratří na večné časy v Sovětském Svazu, tam byly k vidění věci, proto tam radši nepoušteli ani na výjezdní doložku. Cestovalo se tam pouze s cestovní kanceláří se specializovaným průvodcem a jen do vybraných destinací, kde byl ještě přidělen místní průvodce, který měl za úkol dohlížet. Absolvoval jsem několik takovýchto poznávacích cest. Vždy se mi povedlo se v místě ztratit a zatoulat se kamsi stranou, kde jsem koukal a fotil na nevhodných místech. Jednou se mi povedlo se ztratit na celý týden než mne našli. To bylo při cestě do Buchary.
Úplně nejhorší byly nádraží, tam milicioněri hlídali nejvíc. Proklouznout jim před očima do vlaku a odjet na černo bez lístku, to byl kumšt. Vždycky mne našli a přivezli zpět. Doma jsem pak šel na kobereček. Ale všechny ty fotky co jsem udělal, ty mám dodnes.
Doma mám aj pár orig. výtlačkov novín...
