Napsal: 02 čer 2019, 20:13
V originálním provedení jsou přece použitý samomazný bronzový pouzdra. Zjistěte si, co to vůbec znamená!
Čím a jak chcete trvale, spolehlivě domazávat přestružené bronzové pouzdro /tj. se zaslepenými póry, v kterých bývá mazivo/, aby se za pár hodin provozu nezadřelo?
Plácáte tu takový hovadiny, že to snad není ani možný. Takovej diletantismus.
EDIT:
Tam, kde to bylo důležitý z hlediska radiální házivosti/vůle, což tónová hřídel se setrvačníkem nepochybně je, se v případě cívkových strojů dodávalo zpočátku několik tolerancí pouzder.
Každopádně bylo zakázáno samomazná bronzová pouzdra jakkoli upravovat, tím méně přestružovat. Samomazná bronzová futra jsou ovšem vyrobena ze spékané, nikoli obyčejné bronzi a ona "samomaznost" je vytvořena právě pórovitým povrchem díry pro hřídel a póry jsou naplněny speciálním, trvanlivým mazivem s přídavkem grafitu.
Vy vážně chcete vyrobit futro z obyčejné bronzi, setrvačník bez vyvážení z duralu a to vše s běžnou "soustružnickou" přesností?
Jestli teda můžu poradit - nechcete-li z těch SMek takhle vyrobit něco se zvukem a kolísáním flašinetu, tak se na tohle vyprdněte. Raději si sežeňte originál mechaniky s dobrým setrvákem i pouzdrem.
Takhle zachraňovat rozpadlý vraky je od Vás sice pěkné, nicméně na to jdete úplně špatně. Kromě toho: přístrojů s těmito mechanikami je doposud jako plev a nikdo to ani moc nechce, protože jsou to nesmírně složitý a překombinovaný orloje - podobně jako třeba 820A.
Je to bohužel daň za to, že lidi z Přelouče nesměli při konstrukci použít moderní IO, co používaly i horší firmy, než byla Přelouč. Daň za to, že museli použít stávající součástkovou základnu s tolerancemi běžně 10%. anebo prostě dělat z toho, co zásobovači zrovna sehnali.
Je taky dobrý si uvědomit, že ty stroje jsou vlastně konstrukčně o pět let starší, než ten nejstarší vyrobený kus.
Jak známo, výroba tu běžela podle pětiletých plánů a hromadná výroba čehokoliv se plánovala v jedné pětiletce, ale běžela až v té následující.
Chci tím říct, že na to, abyste ty mašiny srovnali do latě, třeba srovnali do rozumné tolerance průběhy korekcí záznamových i snímacích zesilovačů, nutně musíte vyměnit poměrně hodně pasivních prvků za jiné, s menší tolerancí. Ve výrobě tam naprali to, co měli s tím, že "nějak to hrát bude a skoro nikdo to nepozná".
Můj bratranec z Ostravy, v regionu velmi známý a renomovaný, bohužel téměř slepý ladič pian a klavírů, vybaven absolutním sluchem, zakoupil 820A a SM261.
Podle mě to prostě neměl dělat, za své prachy si mohl v pohodě koupit něco mnohem dokonalejšího v Tuzexu. Ale to si můžu leda tak myslet, navíc jsem věděl, že je to prostě patriot. Začínal jako ještě maldík s první verzí B43, kterou mu tehdy někdo místní opravdu vyšperkoval, já to tehdy ještě neuměl.
S reklamacemi v opravně pochopitelně nepochodil stylem "dyť to normálně hraje, tak co vám vadí?", tak jsem to holt nakonec odesral já zhruba měsícem každodenní práce. Po práci v opravně, samozřejmě.
To obnášelo např. i výběr hlav ALPS z mnoha desítek kusů, abych podle měřicí kazety trefil nějakou, která má oba systémy v jedné rovině kolmosti. Běžně tomu tak není a při nastavování kolmosti se pak hledá "kompromis", což samozřejmě takovému člověku musí vadit.
Člověk s absolutním sluchem, navíc téměř slepý, prostě slyší úplně jinak. Je hrozně těžké to vůbec pochopit, jak to slyší on - a pochopit, že mu prostě bytostně vadí 3dB rozdíl ve zdvihu hloubek snímacího zesilovače, takového člověka prostě neošidíte. Běžný posluchač bez podobných schopností ty 3dB rozdílu na 3180us ani nezaregistruje - jemu to rve uši...
Tenkrát jsem si s tou 820A a hlavně SM261 doslova hrábnul na dno svých možností a schopností, abych oba přístroje dostal do stavu, aby to on mohl v klidu poslouchat.
Z té doby si pamatuju a vím, že úchylky se mohou sice někdy i odečítat, ale při trošce smůly i sčítat. Výsledek pak není k poslouchání ani pro normálního smrtelníka. Zvláště pak tehdy, je-li tónový hřídel tak tenký, jako v kazetových magnetofonech.
Čím a jak chcete trvale, spolehlivě domazávat přestružené bronzové pouzdro /tj. se zaslepenými póry, v kterých bývá mazivo/, aby se za pár hodin provozu nezadřelo?
Plácáte tu takový hovadiny, že to snad není ani možný. Takovej diletantismus.
EDIT:
Tam, kde to bylo důležitý z hlediska radiální házivosti/vůle, což tónová hřídel se setrvačníkem nepochybně je, se v případě cívkových strojů dodávalo zpočátku několik tolerancí pouzder.
Každopádně bylo zakázáno samomazná bronzová pouzdra jakkoli upravovat, tím méně přestružovat. Samomazná bronzová futra jsou ovšem vyrobena ze spékané, nikoli obyčejné bronzi a ona "samomaznost" je vytvořena právě pórovitým povrchem díry pro hřídel a póry jsou naplněny speciálním, trvanlivým mazivem s přídavkem grafitu.
Vy vážně chcete vyrobit futro z obyčejné bronzi, setrvačník bez vyvážení z duralu a to vše s běžnou "soustružnickou" přesností?
Jestli teda můžu poradit - nechcete-li z těch SMek takhle vyrobit něco se zvukem a kolísáním flašinetu, tak se na tohle vyprdněte. Raději si sežeňte originál mechaniky s dobrým setrvákem i pouzdrem.
Takhle zachraňovat rozpadlý vraky je od Vás sice pěkné, nicméně na to jdete úplně špatně. Kromě toho: přístrojů s těmito mechanikami je doposud jako plev a nikdo to ani moc nechce, protože jsou to nesmírně složitý a překombinovaný orloje - podobně jako třeba 820A.
Je to bohužel daň za to, že lidi z Přelouče nesměli při konstrukci použít moderní IO, co používaly i horší firmy, než byla Přelouč. Daň za to, že museli použít stávající součástkovou základnu s tolerancemi běžně 10%. anebo prostě dělat z toho, co zásobovači zrovna sehnali.
Je taky dobrý si uvědomit, že ty stroje jsou vlastně konstrukčně o pět let starší, než ten nejstarší vyrobený kus.
Jak známo, výroba tu běžela podle pětiletých plánů a hromadná výroba čehokoliv se plánovala v jedné pětiletce, ale běžela až v té následující.
Chci tím říct, že na to, abyste ty mašiny srovnali do latě, třeba srovnali do rozumné tolerance průběhy korekcí záznamových i snímacích zesilovačů, nutně musíte vyměnit poměrně hodně pasivních prvků za jiné, s menší tolerancí. Ve výrobě tam naprali to, co měli s tím, že "nějak to hrát bude a skoro nikdo to nepozná".
Můj bratranec z Ostravy, v regionu velmi známý a renomovaný, bohužel téměř slepý ladič pian a klavírů, vybaven absolutním sluchem, zakoupil 820A a SM261.
Podle mě to prostě neměl dělat, za své prachy si mohl v pohodě koupit něco mnohem dokonalejšího v Tuzexu. Ale to si můžu leda tak myslet, navíc jsem věděl, že je to prostě patriot. Začínal jako ještě maldík s první verzí B43, kterou mu tehdy někdo místní opravdu vyšperkoval, já to tehdy ještě neuměl.
S reklamacemi v opravně pochopitelně nepochodil stylem "dyť to normálně hraje, tak co vám vadí?", tak jsem to holt nakonec odesral já zhruba měsícem každodenní práce. Po práci v opravně, samozřejmě.
To obnášelo např. i výběr hlav ALPS z mnoha desítek kusů, abych podle měřicí kazety trefil nějakou, která má oba systémy v jedné rovině kolmosti. Běžně tomu tak není a při nastavování kolmosti se pak hledá "kompromis", což samozřejmě takovému člověku musí vadit.
Člověk s absolutním sluchem, navíc téměř slepý, prostě slyší úplně jinak. Je hrozně těžké to vůbec pochopit, jak to slyší on - a pochopit, že mu prostě bytostně vadí 3dB rozdíl ve zdvihu hloubek snímacího zesilovače, takového člověka prostě neošidíte. Běžný posluchač bez podobných schopností ty 3dB rozdílu na 3180us ani nezaregistruje - jemu to rve uši...
Tenkrát jsem si s tou 820A a hlavně SM261 doslova hrábnul na dno svých možností a schopností, abych oba přístroje dostal do stavu, aby to on mohl v klidu poslouchat.
Z té doby si pamatuju a vím, že úchylky se mohou sice někdy i odečítat, ale při trošce smůly i sčítat. Výsledek pak není k poslouchání ani pro normálního smrtelníka. Zvláště pak tehdy, je-li tónový hřídel tak tenký, jako v kazetových magnetofonech.
