Ono je dilema, jestli se přísně držet tématu, nebo odpovědět na něco odbočujícího. Byl jsem si té odchylky vědom a omlouvám se. Ale opravdu by mě zajímalo, jak se magnetofonový záznam v domácích podmínkách, s relativně malou rychlostí posuvu pásku, projeví v závislosti na vybuzení. Souhlasím, že sem to nepatří. Příspěvek o Tinko přitom skoro zapadl.
Já si zrovna hraji s tím měřidlem JY-80. Vyrobil jsem složený předřadník a teď se piplám s drátovými sekcemi složeného bočníku. Čím dál víc se mi ten budoucí multimetr líbí.
Také dnes dorazil ten desetiotáčkový potenciometr podle reklamace, už čeká na stole a chce do BK127.
Teď mi došlo, o čem byla řeč: RNDr. Bohumil Sýkora tedy už není. Smutné. Kdysi mi daroval CD s testovacími nahrávkami. Pak jsme s panem prof. Syrovým na HAMU ty nahrávky poslouchali na mých reproboxech a dozvěděl jsem se, že ukázka zpěvu je od jeho dcery. Jak je ten svět malý.
Co nebrat z Hadexu ?
Moderátor: Moderátoři
K těm baterkám Tinko. Devítivoltová alkalická s expirací za rok a půl byla tedy po vybalení z blistru částečně vyteklá a úplně bez energie. Vybalil jsem proto ještě baterku Tesco, ta má expiraci někdy v roce 2025 a je OK. Tím mi došly zásoby a prošel jsem jako zdroj další potřebné baterky málo používané přístroje. V jiném skoro nepoužívaném multimetru jsem našel zinkouhlíkovou baterku GP Greencell s expirací 10-2011. Napětí naprázdno je 9,45 V, při zátěži v baterkovém rozsahu multimetru 9,06 V. Žádné stopy po elektrolytu. Rozhodně výrobky GP nepovažuji za kvalitní. Jejich zinkouhlíkové (a také NiMH) naopak za naprostý šunt. Beru to jako mizernou značku, která se tu zabydlela díky masivní reklamě, neznalosti spotřebitelů a celkově předraženému šuntu na našem trhu. Ale tady GP vedle Tinko exceluje.
Třeba máš smůlu na jednotlivý kus, kupuju devítivoltovky vždycky když dojdou, mám více měřáků, někdy použiju jako zdroj dvě tři i více v sérii. Beru celou krabičku v akci. Tato je od vánoc. A zatím jsem s bateriemi Tinko neměl problém. S akumulátory Tinko NiMH 1,2V 3,2Ah jsem před pěti léty opravil bateriovou vrtačku a slouží dodnes.
- Přílohy
-
To jsou ale zinkouhlíkové a nové. Já měl tu alkalickou v záloze skladem a u zinkouhlíkových jsem se obával, že zapomenuté v přístrojích nějak hodně vytečou a nadělají neplechu. Každopádně díky za zkušenost. Já jsem u Tinko asi nic zinkouhlíkového nezkoušel, akumulátory také ne. Tu krabičku devítivoltovek mám dlouhodobě hlídanou a většinou není dostupná, teď nejsou ani jednotlivě. Tužky NiMH používám Turnigy z Hobby King a po patnácti letech jsou stále dobré. Alkalické i lithiové Tinko už znám a rozhodně nedoporučuji.
GP jsem přechválil. Ta stará po chvilce provozu v měřicím přístroji odešla. Ale aspoň není vyteklá. Ještě jsem vytáhl z posledního nepoužívaného multimetru originální zinkouhlíkovou MIRAGE, expirace 9-2017. Také je na odchodu, napětí klesá, ale ne tak prudce. Elektrolyt z ní nevytéká.
Takže shrnu, že tristním propadákem jsou dvě před expirací vyteklé alkalické Tinko. Všechny ostatní zmíněné jsou staré zinkouhlíkové oproti očekávání nevyteklé, jinak celkově přiměřené.
GP jsem přechválil. Ta stará po chvilce provozu v měřicím přístroji odešla. Ale aspoň není vyteklá. Ještě jsem vytáhl z posledního nepoužívaného multimetru originální zinkouhlíkovou MIRAGE, expirace 9-2017. Také je na odchodu, napětí klesá, ale ne tak prudce. Elektrolyt z ní nevytéká.
Takže shrnu, že tristním propadákem jsou dvě před expirací vyteklé alkalické Tinko. Všechny ostatní zmíněné jsou staré zinkouhlíkové oproti očekávání nevyteklé, jinak celkově přiměřené.
V minulosti se mi sešla řada zinkouhlíkových mikrotužek těch nejobskurnějších asijských značek dodaných k dálkovým ovladačům, jak jsem v domě postupně zaváděl DVB-S, DVB-S2 a DVB-T. Vytekly postupně všechny, naštěstí mimo ovladače. Nepoužil jsem je.
Také jsem uvažoval o té krabici devítivoltovek Tinko, jak jsem zmínil. Kdyby tenkrát byla skladem, došlo by k tomu. Pak už jsem si to rozmýšlel. Možná to ani není tak neekologické, je to jen zinek a uhlík. Jen si neumím představit, že bych si jednou za rok vzpomněl koupit tu krabici a vše povyměňovat.
Pro mne zatím vychází nejlépe alkalické Tesco. Jen jsem tam dlouho nebyl a neznám situaci.
Také jsem uvažoval o té krabici devítivoltovek Tinko, jak jsem zmínil. Kdyby tenkrát byla skladem, došlo by k tomu. Pak už jsem si to rozmýšlel. Možná to ani není tak neekologické, je to jen zinek a uhlík. Jen si neumím představit, že bych si jednou za rok vzpomněl koupit tu krabici a vše povyměňovat.
Pro mne zatím vychází nejlépe alkalické Tesco. Jen jsem tam dlouho nebyl a neznám situaci.
K měřidlu JY-80 upřesňuji, že pokud je vinutí systému z voltmetru 30 V zatlumeno elytem necelý 1G a zkratováno bočníkem přes odpor zhruba 110 Ohm (tak mi to tu teď ve výsledku vychází i s teplotní kompenzací), má ručka při skokové změně napětí překmit 25 %. Bez bočníku žádný překmit není a pohyb je trochu pomalejší. Ten elyt upraví budicí spektrum, ale bočník jeho vliv omezí. V mém multimetru vidím, že se to dá korigovat přičleněním dalšího elytu 1G5 k tomu bočníku.
Jaký má to měřidlo vnitřní odpor a skutečnou citlivost?
Ať víme, jestli na 30 V potřebuje vnější předřadník, nebo ho má vestavěný uvnitř. V tom případě by se totiž totiž zatlumit jakkoli malým odporem bočníku nedal, elektrolytem jen změníš tvar napěťového skoku.
A nemusíš se s tím zase tak párat, jako já s těmi indikátory tady.
Ať víme, jestli na 30 V potřebuje vnější předřadník, nebo ho má vestavěný uvnitř. V tom případě by se totiž totiž zatlumit jakkoli malým odporem bočníku nedal, elektrolytem jen změníš tvar napěťového skoku.
A nemusíš se s tím zase tak párat, jako já s těmi indikátory tady.
Hill: Psal jsem to už v prvním popisu voltmetru JL-80 30 V. Jako ty ostatní z Hadexu, které už znám, má 99 % napětí na předřadníku a nemá teplotní kompenzaci. Samotné měřidlo má 200 Ω a citlivost něco přes 1,1 mA. Pří proudovém napájení systém dobře tlumí elyt 1G se zápornou výrobní odchylkou kapacity připojený přímo k měřidlu. (Předřadník tam původně byl 0207 27 kΩ 1 %, hned šel pryč). S mnou doplněnou teplotní kompenzací termistorem Pramet NR331 150 Ω paralelně s rezistory k12 a 1k8, vše v sérii s měřidlem, je to dohromady cca 270 Ω. Předpokládal jsem u mědi +0,5 %/K a použil jsem katalogové parametry termistoru. Kompenzace je kubická parabola, dobré vyrovnání odporu mezi řekněme 10 a 40 °C. Do napětí 300 mV pro plnou výchylku zbývají 2 Ω v sérii. Právě takový odpor mají pojistky 5x20 T 160 mA v mých zásobách z Hadexu. Jinak mívají pojistky pro takové proudy běžně přes 10 Ω. Chci měřidlo i s teplotní kompenzací přemostit solidními diodami, aby se pojistka měla přes co přepálit, kdyby bylo zle. Linearizace průběhu citlivost trochu ovlivnila, ale ne nějak podstatně. Jak jsem psal, zalíbilo se mi to měřidlo pro multimetr. Právě jsem dokončil a přesně nastavil prvky pro napěťové rozsahy 300 mV, 600 mV, 1,5 V, 3 V, ... 600V a pro proudové rozsahy 1,5 mA, 3 mA, 6 mA, 15 mA, .. 1,5A. Na stupnici jsem dopsal tužkou další čísla k původnímu rozsahu 30 V, čárky jsou společné. Připojení bočníku, jak jsem psal, změní dynamickou reakci ručky. S dalšími elyty připojenými napevno k výstupu kombinovaného bočníku se překmit v reakci na skokovou změnu proudu sníží pod 10 %, celkově ta reakce ujde.
@Hill: prošel jsem si i téma, na které jsi dal odkaz a chci se zeptat - jak je to s VU metry a stálým signálem? Když jsem si ubastlil generátor, tak kvůli ušetření jsem výstupní napětí měřil VU metrem (stupnici jsem dal svoji). A stávalo se to, že po delší době provozu ručička šla "dolů". Výstupní napětí bylo v pořádku. Při vypnutí a zapnutí zase ukazoval v pořádku. Nakonec jsem tam dal usměrňovač s OZ a digitální stejnosměrný měřák. Pak mi kdosi řekl, že VU metry nejsou konstruovány na stálou zátěž. Je to skutečně tak? Díky za odpověď.
Tak to jsem ještě nepozoroval, jednak jsem indikátory i VU-metry vždycky napájel z proudového zdroje, jednak mě nenapadlo je dlouhodobě zatěžovat na nulovou či dokonce maximální výchylku, ovšem možné to je.
Například teplotní závislost odporu systému: dlouhodobý průtok jmenovitého proudu cívkou systému ji může o něco ohřát, přece jen je vinutá hodně natěsno drátkem, jehož průřez se počítá na jednotky tisícin mm², na jeho odporu se nějaký výkon změní v teplo a odvádí se špatně. Když stoupne teplota vinutí o 10°C, zvětší se odpor systému o 4 %. Při napájení měřidla z tvrdého zdroje, tedy konstantním napětím, bude výchylka klesat.
Deprèz ukazuje proud, proto také v těch fotkách uvádím proudy a ne napětí.
Samozřejmě, když bude ručka v pohybu, klesne průměrná výkonová ztráta na cívce, méně se ohřeje, navrch pohybem bude o něco líp chlazená a chyba se zmenší. Proto je lepší napájet VU-metr ze zdroje konstantního proudu, nemusí přitom být i s usměrňovačem zapojený zrovna do smyčky zpětné vazby zesilovače, stačí i předřadník o odporu nejméně 5krát vyšším, než je odpor systému. I to je důvod, proč i systém indikátoru, nejen VU-metru, má vinutí na hliníkovém rámečku, který zajišťuje určité tlumení, a nespoléhá se na vnější tlumení bočníkem.
Ovšem s tou přesností to není nijak kritické, přinejmenším pro potřeby magnetického záznamu (pro A/D převodník je lepší hlídat špičkovou úroveň, což lze snadněji zajistit elektronicky, bez mechanického měřidla). Ta 4 %, o které bude ručka po minutě dvou ukazovat méně, znamenají rozdíl úrovně jen -0,35 dB, což v záznamu z pásku neuslyšíš: zkreslení se nezhorší snad ani měřitelně, natož, aby bylo slyšet.
A ještě jde o to, jak ten měřák chceš používat: jestli jako záznamový indikátor s charakteristikou blížící se špičkové, který bude vyhovovat maximálnímu vybuzení magnetického záznamu, nebo VU-metr zobrazující přibližnou hlasitost, což je dobré pro mixáž, prolínání a vyvážení kanálů (s integrační dobou nad 0,5 s pro náběh i odběh).
Mimochodem - i voltmetry pro provozní a ještě přesnější měření mají teplotně kompenzovaný předřadník, od určitého poměru Rp/Ri výše přestává být teplotní změna odporu systému zajímavá (zde Rp je odpor předřadníku a Ri je vnitřní odpor systému), naopak u ampérmetrů s bočníkem se volí teplotní závislost odporu bočníku tak, aby úbytek na něm vždy měřidlem protlačil přesný proud, přitom se bere ohled i na to, že bočník se ohřívá jinak, často je jinde a jinak chlazený, než měřidlo. Nebo se to obejde časovým omezením, jak dlouho smí být ampérmetr zapojený v obvodu.
V takovém případě ten systém ani zkratem zvenčí nezatlumíš, je tam ten předřadník. Když místo předřadníku dáš do série s 200 Ω systémem jen 70 Ω předřadník, už při napájení ze zdroje s malým vnitřním odporem bude zvětšené tlumení asi patrné, ale zase nijak oslnivé to nebude.
To všechno je na samostatný studijní obor.
Například teplotní závislost odporu systému: dlouhodobý průtok jmenovitého proudu cívkou systému ji může o něco ohřát, přece jen je vinutá hodně natěsno drátkem, jehož průřez se počítá na jednotky tisícin mm², na jeho odporu se nějaký výkon změní v teplo a odvádí se špatně. Když stoupne teplota vinutí o 10°C, zvětší se odpor systému o 4 %. Při napájení měřidla z tvrdého zdroje, tedy konstantním napětím, bude výchylka klesat.
Deprèz ukazuje proud, proto také v těch fotkách uvádím proudy a ne napětí.
Samozřejmě, když bude ručka v pohybu, klesne průměrná výkonová ztráta na cívce, méně se ohřeje, navrch pohybem bude o něco líp chlazená a chyba se zmenší. Proto je lepší napájet VU-metr ze zdroje konstantního proudu, nemusí přitom být i s usměrňovačem zapojený zrovna do smyčky zpětné vazby zesilovače, stačí i předřadník o odporu nejméně 5krát vyšším, než je odpor systému. I to je důvod, proč i systém indikátoru, nejen VU-metru, má vinutí na hliníkovém rámečku, který zajišťuje určité tlumení, a nespoléhá se na vnější tlumení bočníkem.
Ovšem s tou přesností to není nijak kritické, přinejmenším pro potřeby magnetického záznamu (pro A/D převodník je lepší hlídat špičkovou úroveň, což lze snadněji zajistit elektronicky, bez mechanického měřidla). Ta 4 %, o které bude ručka po minutě dvou ukazovat méně, znamenají rozdíl úrovně jen -0,35 dB, což v záznamu z pásku neuslyšíš: zkreslení se nezhorší snad ani měřitelně, natož, aby bylo slyšet.
A ještě jde o to, jak ten měřák chceš používat: jestli jako záznamový indikátor s charakteristikou blížící se špičkové, který bude vyhovovat maximálnímu vybuzení magnetického záznamu, nebo VU-metr zobrazující přibližnou hlasitost, což je dobré pro mixáž, prolínání a vyvážení kanálů (s integrační dobou nad 0,5 s pro náběh i odběh).
Mimochodem - i voltmetry pro provozní a ještě přesnější měření mají teplotně kompenzovaný předřadník, od určitého poměru Rp/Ri výše přestává být teplotní změna odporu systému zajímavá (zde Rp je odpor předřadníku a Ri je vnitřní odpor systému), naopak u ampérmetrů s bočníkem se volí teplotní závislost odporu bočníku tak, aby úbytek na něm vždy měřidlem protlačil přesný proud, přitom se bere ohled i na to, že bočník se ohřívá jinak, často je jinde a jinak chlazený, než měřidlo. Nebo se to obejde časovým omezením, jak dlouho smí být ampérmetr zapojený v obvodu.
Lojza1 píše:Jako ty ostatní z Hadexu, které už znám, má 99 % napětí na předřadníku a nemá teplotní kompenzaci....
V takovém případě ten systém ani zkratem zvenčí nezatlumíš, je tam ten předřadník. Když místo předřadníku dáš do série s 200 Ω systémem jen 70 Ω předřadník, už při napájení ze zdroje s malým vnitřním odporem bude zvětšené tlumení asi patrné, ale zase nijak oslnivé to nebude.
To všechno je na samostatný studijní obor.
Tato superlevná měřidla mají tlumení hliníkovým rámečkem velice slabé. Asi protože i přes silný moderní magnet je při obrovské vzduchové mezeře magnetické pole přece jen poměrně slabé. Proto ani citlivost měřidla není úplně špičková. Jak jsem opakovaně psal, více či méně se dá systém dotlumit připojením správně velkého elytu přímo na vinutí měřidla. Elyt nejen tlumí systém, ale i upraví spektrum budicího signálu.
Nelineární měřidla JL-40 jsou tlumitelná tak slabě, že hodnota elytu není úplně kritická. Prostě se to jen podstatně zlepší. U lineárnějšího JY-80 z voltmetru 30 V se lze správnou hodnotou elytu strefit na výslednou polohu bez překmitu nebo doběhu. Pokud se nepřipojí předřadník s velkým odporem, ale bočník, je to jak jsem psal. Ta teplotní kompenzace termistorem vzdaluje systém s jeho elytem od bočníku. Proto další správně vybraný elyt přímo na bočníku spolu s odporem teplotní kompenzace zvyšují řád filtru a dynamický děj lze dost zlepšit, aby se při plném rozsahu ručka nemlátila o dorazy a ani nebyla lenivá.
S mědí jsem se spletl. Pamatoval jsem si, že má na 100 ℃ odpor o 40 % větší, ale ono to je oproti nule, ne pokojové teplotě. Nebyl jsem si jistý, riskl jsem to a nevyšlo to. Takže jen +0,392 %/K, jak jsem teď i pro jistotu vygoogloval. Mám to měřidlo trochu překompenzované. Díky za tu mimoděk uvedenou hodnotu. Trochu to své řešení upravím. Pro rozsah 300 mV pak bude větší rezerva a s tím termistorem se teplotní rozsah kompenzace rozšíří nahoru (s odporem nominálně 91R paralelně k termistoru nominálně 150R, B = 3550 K mi vychází kompenzace teoreticky ±0,3 % v rozsahu 0 - 60 ℃, výsledný odpor 256 Ω a pro plnou výchylku 285 mV), pokud by si někdo chtěl s tím voltmetrem hrát podobně jako já a oprávněně by se bál jeho nahodile slabší citlivosti.
samec: To vypadá jako dobrá poznámka, jen by pak neseděla nula. Ohřev vinutí měřidla při příkonu hodně pod miliwatt se asi neprojeví viditelně. Není chyba někde úplně jinde?
Nelineární měřidla JL-40 jsou tlumitelná tak slabě, že hodnota elytu není úplně kritická. Prostě se to jen podstatně zlepší. U lineárnějšího JY-80 z voltmetru 30 V se lze správnou hodnotou elytu strefit na výslednou polohu bez překmitu nebo doběhu. Pokud se nepřipojí předřadník s velkým odporem, ale bočník, je to jak jsem psal. Ta teplotní kompenzace termistorem vzdaluje systém s jeho elytem od bočníku. Proto další správně vybraný elyt přímo na bočníku spolu s odporem teplotní kompenzace zvyšují řád filtru a dynamický děj lze dost zlepšit, aby se při plném rozsahu ručka nemlátila o dorazy a ani nebyla lenivá.
S mědí jsem se spletl. Pamatoval jsem si, že má na 100 ℃ odpor o 40 % větší, ale ono to je oproti nule, ne pokojové teplotě. Nebyl jsem si jistý, riskl jsem to a nevyšlo to. Takže jen +0,392 %/K, jak jsem teď i pro jistotu vygoogloval. Mám to měřidlo trochu překompenzované. Díky za tu mimoděk uvedenou hodnotu. Trochu to své řešení upravím. Pro rozsah 300 mV pak bude větší rezerva a s tím termistorem se teplotní rozsah kompenzace rozšíří nahoru (s odporem nominálně 91R paralelně k termistoru nominálně 150R, B = 3550 K mi vychází kompenzace teoreticky ±0,3 % v rozsahu 0 - 60 ℃, výsledný odpor 256 Ω a pro plnou výchylku 285 mV), pokud by si někdo chtěl s tím voltmetrem hrát podobně jako já a oprávněně by se bál jeho nahodile slabší citlivosti.
samec: To vypadá jako dobrá poznámka, jen by pak neseděla nula. Ohřev vinutí měřidla při příkonu hodně pod miliwatt se asi neprojeví viditelně. Není chyba někde úplně jinde?