Sandal píše:...Systému "čum jen když zaplatíš", se bojí jak čert kříže. Skoro nikdo by si to nekoupil...
Mě by zajímalo, kolik diváků si skutečně pořídilo službu Skylink Antena+ (
tady píšou o několika stovkách). Dál od Prahy ta placená pozemní televize stejně nedosvítila, čili, kdo si platí balíčky, má buď satelit, kabelovku, nebo nějaký balíček přes internet.
Ani ty programové balíčky nejsou nejlepší řešení, obvykle se v nich platí také za programy, na které se podívám jednou dvakrát do roka, daly by se v tom balíčku oželet, ale obchodník to vidí jinak.
Připomíná mi to vztah mezi šuxem a manželstvím, dotaženo do důsledků: na jedno kafe si zajdu do kavárny, ale nebudu ho kvůli tomu přece kupovat s celou kavárnou....
Ovšem veřejnoprávní vysílání, které by mělo být nestranné a objektivní, to je něco jiného. Ne dost na tom, že kdekoli na světě si chtěli právě v té objektivitě vzít příklad z BBC, ale všude se to nakonec nějak zvrhlo, dnes jsou pochybnosti o nestrannosti samotného vzoru, i když Britové zatím stále ještě nazývají pravým jménem mnoho jevů, které hyperkorektní dobroserové v okolním světě zakazují i jen jmenovat.
Ony jsou také různé náklady na provoz sítě vysílačů, licence na distribuci signálu, zpracování i na výrobu pořadů, poplatky za autorská a interpretační práva atd. Můžeme mít pochybnosti, zda peníze na přípravu pořadů jsou využívané efektivně, ale kdo prokáže, že to šlo podstatně levněji?
Zkuste si to, zřídit si vlastní vysílač, vydražit frekvenci a licenci na vysílání, nakrmit ho pořady a mít jako jediný zdroj financí příjmy z reklamy. Kolik by jí muselo být a za jakou cenu, aby se to dalo utáhnout a splatit půjčku na vstupní investici? Pronajmete pozice v multiplexu dalším, náklady na vysílání se rozdělí, ale pořád to není žádný zlatý důl. A musíte našetřit na údržbu, opravy, modernizaci zařízení, a to je také dost tučná položka. Taky byste uvítali, kdyby se alespoň na tu distribuci signálu vybralo od každého potenciálního diváka či posluchače, respektive od skupinky, obvykle domácnosti, po desetikoruně za měsíc.
O koncesionářském poplatku jsme se tu už několikrát bavili - je to záležitost stará od počátků radiotelegrafního vysílání a platil se především za to, aby v éteru mohl být signál a aby se vůbec vytvořil. Původně za koncesi platil jen ten, kdo měl zařízení, na kterém se ten signál dal zachytit a následně poslouchat, koncese byla vlastně povolením přijímat signály z éteru. Ono vlastně víc možností přenosu tehdy nebylo.
Ale ruce na srdce: kdo z vás nemá žádné zařízení, na kterém by se veřejnoprávní rozhlas či televize daly poslouchat či sledovat? Platí se za tu možnost přijímat, a je jedno, na jaké platformě. Část jde na to aby se "signál udržel ve vzduchu, ve vzduchoprázdnu, v drátech či skle", zbytek jde veřejnoprávním stanicím, které si sice asi občas nejakou reklamou přivydělají, ale devadesátiminutový film trvá skutečně devadesát minut, není o hodinu natažený mozkodlabací reklamou, která ho roztrhala na sedm fragmentů.
Ano, uznávám, doba pokročila a původní smysl koncesionářského poplatku je přinejmenším zamlžený. Nicméně já bych hlasoval za jeho ponechání v dosavadní podobě. Ona ta konstrukce systému koncesních poplatků je už tak křehká, že, když do ní nedouk sáhne, sesype se a bude rychlokvašeně nahrazená nějakou jinou, neprůhlednou, nepochopitelnou a hlavně dražší, přičemž nebude zapomenuto na drakonické postihy každého, kdo bude hledat kličku, jak neplatit.
Ty různé pokusy, jak z nás dostat víc, ať už navýšením poplatků, nebo rozšířením obce platičů, ve mně budí obavy, že to s námi sice někdo myslí dobře a věnuje tomu maximum péče, ale dopadne to jako obvykle.
Blíží se výročí Jana Husa, dak doufám, že mě taky nepozve někdo do Kostnice...