Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

kulikus píše:Jak hluboké vakuum (jakého řádu) musí mít nejkratší obrazovka/elektronka, aby v ní rozsvítil elektron. paprsek luminofor?

Jestli myslíš, aby dolétl k luminoforu, tak to nijak extra vysoké být nemusí. Samozřejmě, čím horší vakuum, tím větší rozptyl svazku elektronů bude. Každopádně vysoké vakuum se používá proto, aby vydržela co nejdéle katoda a neshořela po pár hodinách provozu.

EKKAR píše:Třeba ruSSáci na spojovejch družicích Ekran a Molnija tohle vesmírný vakuum využívali = pro svoje transpondéry na družicích používali jako zešilovací prvky elektronky bez baněk, jen ve stínicích pixlách. Na zemským povrchu samozřejmě nefungujou, ale v pracovní oblasti od cca 400km nad povrchem už zešilujou náramně - a obejdou se i bez getru ...

Mna ako lampofila by zaujimalo viac info, pripadne konkretne typy takychto elektroniek.
Dakujem.

Zdeno, sorry, mám to jako informaci čistě per huba od kluků z tehdejších jednotek Sovětský armády, se kterýma jsem se dostal do kontaktu během svýho pobytu v Moskvě koncem osmdesátek - tohle vylezlo z těch, co sloužili na Plessecku = kosmodrom asi 150km jižně od Archangelska, mezi řekama Severní Dvina a Oněga, slouží výhradně pro bezpilotní lety, postavenej hlavně pro starty programů Molnija, Gorizont a Ekran, kde satelity "nevisí" nad rovníkem na stacionární pozici s oběžnou dobou ±autobus 24h, ale pohybujou se na vysoce výstřednejch elipsách s vysokým sklonem k rovníku = nad 60°, s perigeem řádově 400-600km nad jižní polokoulí a apogeem podle typu družice 1200 až 5000km vysoko nad polokoulí severní s periodicitou 12h, na každý dráze jsou 3 družice časově posunutý o 1/3 oběžný doby, výsledná dráha jim zajišťuje přímou viditelnost nad územím zahrnujícím evropskou část bejvalýho sajúzu přes Ural až k Vladivostoku právě v době, kdy jsou ve větší vejšce = jejich relativní pohyb vůči povrchu je pomalejší a nedá takovou námahu je mechanicky sledovat směrovou anténou. A právě vojáci základní služby, příslušející pod raketový vojsko, tenkrát (a pravděpodobně i dneska) dělali největší díl obslužný práce jak na nosnejch raketách, tak na přípravě vynášenejch těles, takže o tom nejspíš věděli hodně, ale vzhledem k vysokýmu stupni utajení pouštěli jen něco. Takže tak - plechový stínicí budky s katodou, mřížkama a anodou, bez hermetizace, pracovní frekvence AŽ 4-5GHz (přenosový pásmo transpondérů družic Molnija-Ekran-Raduga-Gorizont), výkony si netroufám odhadovat, ale stovky wattů minimálně ...

Dakujem Karle aj za to malo

By mě zajímalo, jak to oživovali, to by asi museli dát do vakuové komory - jinak by jim to nefungovalo.

Vaccum je jedna věc a jak odchladit anody ve vaccuu je věc druhá.
Abych to řekl slušně, jsou to kecy.
Ale je pravda, že majákové triody drží ve vesmíru dobře vaccum

Jo, určitě, ruSSácko mělo a má jedny z největších vakuovejch komor na světě - s těma úplně největšíma je NASA trumfnula až během programu Apollo. Bohužel ani vlastnictví tak velký kapacity pro možnost testování ruSSákům negarantuje spolehlivost hotovejch zařízení - zatímco jejich spojový družice mají životnost 3-5 let, americký nebo západoevropský retranslační satelity na geostacionární dráze běžně sloužívají 12-15 let ... A chlazení anody se dá vyřešit tím, že se její vnější strana udělá v podobě černěnýho žebrovanýho povrchu, kterej usnadňuje vyzařování tepla do prostoru.

EKKARE, Ty už prosím Tě nehovoř

Jak se to dělá teď nevím, ale jak se to dělalo s elektonkama před 50- ti lety vím celkem dobře.

0.1 baru (10Pa) v lékovce na to home made CRT asi nebude stačit, že?

Luminofor tím rozsvítíš, jak myslíš, že jsou dělaný zelený doutnavky ?

Artaban001 píše:By mě zajímalo, jak to oživovali, to by asi museli dát do vakuové komory - jinak by jim to nefungovalo.

Prototyp mohli oživovať vo vesmíre. Na Sojuzoch a potom na Mire trávili dosť veľa času. Mohli to oživovať tam.

Jestli si chcete hrát s rozsvěcováním CRT, tak tu mám bednu obrazovek do osciloskopů, ty mají vaccum zatím všechny

Podle mě zeleně svítící doutnavky nesvítí tím, že jejich luminofor je bombardován elektrony, ale tím, že je v jejích náplních mírné množství rtuti, výboj vydává UV paprsky a ty jsou převáděné na zelený svit, stejně, jako to funguje u zářivek.
Elektronová excitace funguje v magických okách, nebo kdysi jsem zkoušel malinký přepálený obyčejné žárovky na 3.5V zapojit na výstup svého vidlácky zbastlenýho Ruhmkorffova transformátoru (zapalovací cívka ze Škodovky upnutá na kusu dřeva na ležato a kousek od jejího dna byl kousek plechovýho pásku, který jsem zprivatizoval z jedné palety chodníkových dlaždic, který spolu z kusem drátu a kondenzátorem fungoval jako přerušovač), Tak některým žárovkám zeleně svítilo sklo - výboj nebylo skoro vidět.

Samec - myslíš si, že v době Miru by bylo potřeba řešit elektronkové zařízení, když už bylo skoro vše polovodičové? - a těch pár nezbytných lamp mohla být nějaká vojenská sériovka.
Domácí výroba katodové trubice. Zdroj vakua má popsanou chlaďařskou vývěvu.
http://www.sparkbangbuzz.com/crt/crt6.htm

Představuju si sovětského technika, jak ve skafandru, v obří vakuové komoře, oživuje a seřizuje za pomoci mnoha měřicích přístrojů, zdrojů, drobného náčiní elektroniku pro Molniji... Jak v rukavicích listuje v manuálu (aspoň mu průvan neotáčí stránky)...
Jak tam fungovala odsávačka cínu? Žárovky nad pracovním stolem měly taky vlákna bez baňky? Čural do plíny jako kosmonauti?