Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

ok1hga: Ano, ruské TV byly svařované pomocí uhlíku a odbočkového trafa z NN na MN.
Náš učitel praxe na VOŠce nám toto vysvětloval a takový origo historický "udělátor" na svařování součástek přímo přinesl do hodiny praxe ukázat. Půjčil nám to ať si taky zkusíme svařit drátky jako "starej" televizák - zkroutit a na konci vyvařit kuličku.

foxrider píše: zkroutit a na konci vyvařit kuličku.

. . . tam neexistovaly stuďáky !

A nemusel sa pouzivat cin.

Inak aj dnes sa dokazu suciastky privarit k plosaku - typicky spalene SMD.

rnbw: Co nám mistr povídal, údajně toto bylo vymyšleno kvůli tomu že cín byla nedostatková (strategická??) surovina. Tak hledali způsob jak se bez něj obejít.

Akorát prý jaksi byla nutnost používat tmavé brýle...

Svoji roli určitě hrála i nemalá mechanická odolnost takovejch spojů - když už to jednou bylo svařený, tak to prostě vydrželo a basta.

To jo. Možná by to byla kvalitnější náhrada bezolovnatého shitu.

Nevíš co plácáš. Bezolovo není špatná věc - určitě to není špatný ve vztahu k životnímu prostředí. Ale stejně jako u elektrodebility je u bezolovnatýho pájení potřeba rozlišovat, na který použití vhodný je a kam vhodný naopak vůbec není. Ono jednak je vhodný pro daleko užší oblast provozních podmínek, než starší olovnatý pájení, druhak aby bylo spolehlivý a trvanlivý, vyžaduje daleko přesnější a striktnější dodržování provozních podmínek při samotným pájení. Největší jeho průšvih je v tom, že ho začali všichni producenti elektroniky používat šmahem i tam, kde jeho použití nemá cenu nebo je dokonce úplně na hovno a na nic. Oni vojáci moc dobře věděli, proč ho vyloučili z metod povolenejch pro military a doktoři taky, proč se mu u lékařský techniky vyhejbají jako čert kříži ...

Tu nešpatnou věc jsem viděl při opravě asi 21 studeňáků na jednom malém plošňáku kde byl fakt přístup že jsem musel rozebrat skoro celý přístroj :
Věžička, která stojí celá leta bez hnutí na skříni, při pokojové teplotě a vlhkosti a zapíná se jen dálkáčem.
Tak jsem jí v zájmu prodloužení "servisního intervalu" opravil špatnou věcí.

No, to je právě to co jsem napsal - olovnatá pájka má při pájení vlnou mnohem větší pásmo použitelnejch teplot, je to eutektická slitina, to znamená, že v poměrně širokým rozpětí teplot i percentuálního poměru obsahu olova/cínu je roztavená a nic se nepřepaluje ani nedegraduje, při ochlazování pak ztuhne najednou, aniž by se z ní vysrážely nejdřív krystaly jednoho kovu a při dalším poklesu teploty další složky. Je to způsobený právě olovem, který má vysoce stabilní atomovou strukturu se stejně vysoko stabilní valenční sférou. Ty příčiny takovýho chování jsou skutečně na kvantový úrovni, ale když olovo ze směsi kovů na pájku vyloučíš, podobně dobrej stabilizující prvek do pájecích slitin budeš hledat jen hodně těžko. Něco zvládne olovu podobnej bismut, jenomže ten zase při vyšším % nadměrně snižuje tavicí teplotu. Proto jsou bezolovnatý pájecí slitiny tak náchylný k praskání, protože při používání vlny nebo pájecí pasty a následným infrapřetavení vinou zlomkovejch odchylek v % jednotlivejch složek dochází k nerovnoměrný krystalizaci takovejch slitin a k vylučování krystalů jednotlivejch kovů - ty jsou pak příčinou toho, že slitina popraská po několika letech vystavení běžnýmu kolísání teplot. Podobnej jev dělá i zinkal, když se po odlití nevyžíhá. Spoje pájený bezolovem bez úzkostlivýho dodržování přesnýho popstupu a kvality časem rozpraskají a pokud jsou vystavený navíc vibracím (auta a obecně doprava), vytvářejí studeňáky. Zinkal se bortí vlastní váhou (viz gramce z Litovle a jejich bortící se zinkalový talíře). Všecko je následek zanedbání metalurgickejch pochodů, u kterejch je jejich dodržení energeticky náročný a pokud se to oyebe, během prvních několika málo let používání "to vydrží" a nikdo skrytou závadu nepozná - ta se pak projeví dlouho po uplynutí garanční doby a výrobce od toho může snadno dát paprče pryč a odkázat se na třeba nevhodný používání, skladování nebo podobný nesmysle.

Bismut se chová podobně jako olovo, bohužel s jedním rozdílem. Tvoří velké krystaly, olovo ne. Udělejte si na Vánoce experiment, odlijte si do vody olovo a pak bismut. Ten bismut bude krásnější a ukáže vám proč bismutová pájka praská.

Už jste někdo zkoušel pájet liteřinou? Děda byl strojní sazeč a tak tady kus tý trojhranný štangle slitiny olova, cínu a antimonu mám. Trafačkou s tím pájet jde docela dobře ale spoj je proti 40/60 o dost tvrdší, nevím, jestli časem nepopraská.

EKKAR: Proto asi naši předkové věděli, proč tam to olovo dali.

A proto taky stále opatruju dvoukilovou špulku kalafunou "nadívané" jedničky Sn60Pb40 (zřejmě propašované kdysi dávno za socíku z národního podniku Tesla Kolín).

Tak to já jsem boháč! To jsem zdědil po tátovi.

Podle barvy málo cínu, hodně olova. A není v tom náhodou Eumetol?

Na odkvapy dobre