Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Plošňáky nastříhám o kousek větší, aby je bylo zač chytit, přečistím před kreslením pastou Toro, trochu na hadřík, a vydrbat do leskla, až na tom voda netvoří po oplachu ostrůvky.
Vyznačit důlčíkem vrtání předem je lepší, protože si na destičku můžu předlohu ještě přilepit, aby mi nikde neuhnula, jen u oboustranných si provrtám otvory, kde budou propojky, nebo vývod pájený z obou stran (prokovy jsem nikdy nezkoušel).
Centrofix vyžadoval ale vyplnit plochy krouživým pohybem, aby se slil a nepodleptával, což u tenkých čar zrovna snadno nejde.
Pak jsem přešel na trubičák, dámské pero na nejtenčí spoje a opravy, štěteček na plochy a roztok kalafuny v čistém lihu, obarvený kapkou inkoustu z Centrofixu. A nakreslit spoje tak, abych se plochy nedotkl holou rukou, to kvůli neodleptaným daktylkám.
Po uschnutí (případně i mírném nahřátí) šup s destičkou do ploché misky s koncentrovaným roztokem chloridu a tu položit na třeba lehce vrčící tráfko, pohyb to leptání neuvěřitelně urychlí. Oboustranný plošňák je dobré v lázni jednou dvakrát obrátit.
Pak dobře umýt pod vodou, zkontrolovat, jestli tam nezůstal nějaký můstek, nebo mikrotrhlinka. Vyvrtat otvory a může se rovnou pájet, kalafuna na tom už je.
Kdysi jsem dělal plošňáky, ale hlavně průhledné plexikové panely na přístroje soupravou Grafolit. To plexi se ale nedalo brousit pastou Toro, ani samotným vídeňským vápnem, co je v ní, to jsem odmašťoval perchlorem a negativní emulzi nanášel po jemných vrstvách fixírkou. Když kapky přischly, šla další vrstva. Pak jsem zkusil odstředivé polévání na talíři gramofonu, to ale vyžadovalo mít desku položenou v misce, aby se zbytek emulze dal zase slít. Tři čtyři vrstvy po asi 4 hodinách udělaly dokonalou vrstvu, tedy i obrazec.
Jistě, trvá to dlouho, chce to trpělivost a péči, ale dnes už toho tolik nedělám, tak mě nějaké zadání pro výrobce netrápí. Však za mě ani ten plošňák nenavrhuje žádná mašina, spraví to milimetrový papír, obvykle v měřítku 2:1, pak to překreslím na konečnou velikost, přilepím na destičku a ťukám.

U toho tisku,Jardo, není třeba důlčíkovat, stačí na předloze dostatečné dírky, kde se bude vrtat, místo se vyleptá a vrstva mědi pak udrží vrtáček na místě, rovnou vrtáš ..

S důlčíkem se lépe dělají kruhové pájecí plošky.

Nezapomeň, že ručně bych to kreslil na nedotčenou plochu, zkus na nepopsané ploše nakreslit spoje k obyčejnému pouzdru DIP8 a pak si zkontroluj, jak ses trefil s rozměry.
Prostě potřebuji orientaci, kde budou otvory, propojím je čárou, která musí ve vhodné vzdálenosti obejít či prokličkovat některé budoucí dírky a plošky, které budou kolem nich potřeba, a pak podle předlohy dorovnám, aby to k něčemu vypadalo. Samozřejmě napřed vybarvuji spoje, které nemusí nic obcházet.

lesana87 píše:Ale tady jseš na Bastlírně, ne na webu profi výrobny elektroniky. A číňan mi to za dvě hodiny nepošle.

Jo, taky jsem to tak dělal, když byl akutní problém. Za půl dne bylo hotovo. Na druhou stranu, dvacet let jsem nezažil, že když jsem potřeboval něco vyrobit, tak to 14 dní nepočkalo... Holt dnes raději to nakreslit v KiCadu a pak 2 dny výroba a cca 12 dní doprava. Projektů je tolik, že jsem rád, když se doprava trošku zdrží.
Občas Gatema, je to ale stejně týden a je to drahé, a v prototypce mi stejně udělají jen zelený tišťák, který se mi nelíbí...

Ferdislav to asi myslel pro fotocestu, když píše o ploškách na předloze. Při ručním kreslení vždy nejdřív vrtám, pak kreslím, nehrozí, že si nějaké mezikruží při vrtání strhnu. A při oboustranné desce je to prakticky nutnost, aby to na sebe sedlo.

Dokud se dala koupit v drogerii plechovka barvy na kůži (cca 4,20Kčs) tak jsem dělal plošné spoje metodou dělících mezer. Na návrhu na čtverečkovaném papíru jsem měkkou tužkou zvýraznil dělící čáry, pak jsem papír položil na natřenou destičku (barva dokázala ve slušné vrstvě uschout na radiátoru, nebo pod žárovkou za pár minut) a tužkou jsem přejel po čárách, které se obtiskly na barvu. Nejlepší byla žlutá .

Každou linkou jsem pak ostrým nožíkem říznul dvakrát, tak na 1 - 1,5 mm šířky a když se mi podařilo nepřeřezávat skrz odbočení nebo křížení, dalo se to pak vytáhnout v jednom kuse, jak nějaká guma. Kyselina s peroxidem to nepodleptávala, jen ta barva pak trošku zkřehla a už nešla stáhnou jak samolepka. Destičky jsem také před natřením čistil pastou TORO.

Další level byl kreslení trubičkovým perem, opět barvou na kůži, naředěnou kapkou ředidla C6000. Tady jsem nejdříve destičku navrtal podle návrhu, pak očistil pastou a jako první jsem dělal pájecí plošky. Na to jsem používal vypsané fixy, kterým jsem opatrně povytáhl hrot, nebo ho vytáhl úplně a vrátil ho obráceně, protože tam nebyl roztřepený od tlačení při psaní. Špičku jsem namáčel do barvy, kolmo nasadil na vyvrtaný otvor a okolo něj stekla krásná kulatá ploška. Víc barvy, větší ploška. Jo, předtím jsem si tužkou nakreslil spojovací čáry a po uschnutí pájecích plošek jsem jel podle pravítka nejdřív všechny vodorovné spoje a pak všechny svislé a nakonec šikmé a jiné, třeba popisky. Drobnosti se daly opravit doškrábnutím nebo dokreslením. Nevýhoda byla, že jsem pak musel zalepené otvory čistit, případně převrtat, ale to šlo vrtáčkem mezi prstama.

Takové spoje pak vypadaly i docela profesionálně, na tu dobu samozřejmě.

Barva na kůži už není co bývala. Před časem jsem to na něco potřeboval a vůbec to už není takový plastický, jak to bylo. Ale kdysi jsem to taky dělal podobně. Bylo to daleko odolnější, jak fixka, nebo ta červená barva z pera.

Také jsem začínal kožařskou , potom jsem zkusil i tu směs z amára , kdy se cesty drápaly bambusovou špičkou . Jinak trubička s lakem na nehty dodnes . Desku nejprve 400kou papírem , potom jemným ocelákem . Body přepíchám všechny , u hustých lomených čar píchnu i zatáčku . Po leptání umýt acetonem , polít roztokem kalafuny a na koupelnový infrák , položený naplocho . Ohřát do bublinek na hranách . Dříve solná s peroxidem , dnes jsem raději uvnitř , tak chlorid . Po i těch testech fixů , na netu ten test je , jsem párkrát zkusil , ale vždy se to někde podleptalo , to prostě u trubičky neexistuje .
Ale padík se ztratil .

Já mám pořád ještě zbytek klasiky.
Jinak čistím obyčejnou gumou, pokud je měď moc zašlá, tak drátěnkou. Lze taky použít písek na vany. Před 50-ti lety mě vedoucí elektrokroužku učil, že šmirgl příliš ztenčuje vodivou vrstvu mědi, tak ho nepoužívám.
Kreslím trubičkou a kapalinou. Leptám v chloridu.

V letech tak kolem 1972 jsme na VŠ dělali podklady pro fotocestu - byly speciální archy Propisot nebo cizí Transotype (nebo tak nějak), motivy se přenesly na průhlednou fólii a pak přefotiiy na cuprextit se světlocitlivou vrstvou. Doba her a malin nezralých.

S propisotem a fotocestou do emulze jsem měl výsledky profesionální, ale s lepením cestiček přímo na desku nemám dobrou zkušenost, vždycky se někde trhlinka podleptala. Když jsem si toho nevšiml před leptáním a neopravil aspoň tím fixem, musel jsem to pak přetahovat připájeným drátkem.
Moc pomalá práce na tak nevalný výsledek.

Je to moc mravenčí práce, dělal jsem to trubičkovým perem a lakem k tomu určeným. Leptal jsem chloridem železitým pak jsem přešel na směs solné kyseliny, peroxidu a destilky. Dnes už bych se k tomu nevracel. Zbytky chemikálií se hodili na čištění záchodu.

Barvu na kůži se mi sehnat nepovedlo a stará socialistická mi vyschla. Tak jsem koupila univerzální černou nitrocelulózovou (acetonovou) barvu a až na tu hustotu v pohodě, žádné podleptávání v kyselině.

Já na dělání PS kašlu, už mne to nebaví. Dávno používám jen univerzální ploš. spoje - bastldesky. Jsou hezky prokovené, číslované, mně to stačí. Musí.