Vše, co potřebujete vědět o elektronice :-)
http://elektrobastlirna.cz/
Nemýlí. Pro tvrdé pájení se vždy používá MINIMÁLNĚ tmavě červený žár. I pro ty nejníže tavitelné stříbrné pájky. 400°C je pájení na měkko. To stačí tak na čistý cín s malinkou příměsí stříbra.lesana87 píše:Která stříbrná pájka pro tvrdé pájení má teplotu tání kolem 400°C? A pokud mě paměť nemýlí, při 400°C jde o měkké pájení.
lesana87 píše:Už před časem jsme s kolegou v práci hledali nějakou nízkotavitelnou stříbrnou pájku, hodila by se nám na nějaké experimenty, a pod nějakých 680°C jsme nic nenašli. No ale Ekkar ji měl v ruce, takže přes to nejede vlak.
A chápete, že já to dostal jako fasovanou věc do výroby k udělání nějaký činnosti - a bylo mi celkem zvysoka u prdele, jaký přesný chemický složení to má a při kolika přesně °C se to taví, protože jsem na to měl autogen a prostě se to netěsný místo namatlalo Firinitem a ohřejvalo plamenem tak dlouho, dokud se tam neudělala nejdřív kulička a z ní loužička kovu, kterej se kapilárně zatáhnul do praskliny, kde se nechal vychladnout, zabrousil a tlakově odzkoušel na 13 až 16 atmosfér přetlaku? Bylo to na nálepce na tý tubě, ve který jsme to fasovali - šmytec. Máte směnovej plán, kolik dýlkovejch metrů otopnejch těles máte projet linkou za 12h směnu - a na nich jsou zákonitě netěsný spoje jak ve svárech, tak pájenejch spojích. Jeden každej kus radiátoru musíte nechat minimálně minutu pod zkušebním tlakem ponořenej do zředěnýho roztoku řezný kapaliny - a pak musíte ještě zapájet zjištěný netěsnosti. Nemáte čas řešit, jestli se opravná pájka taví při 400, 500 nebo 700 stupních - jen víte, že skoro nikam nesmíte narvat moc tepla, aby se vám to nezkroutilo pod paprčema, protože všecko to je ze za tepla válcovanýho, ale dál za studena tvářenýho ocelovýho plechu a je v tom megatuna nevyžíhanýho svarovýho pnutí. Zkuste si to - přeju vám k tomu dobrou zábavu!danhard píše:Ekkar si to míchá sám
...
Asi proto, aby se blbý měli na co ptát. Ten radiátor je vyráběnej z konstrukční oceli, z linky vyjede všelijak opálenej od svárů - a než se dostane do lakovny, kde ho nechá linka projet několika lázněma počínaje omytím a konče kataforeticky nanášenou základovkou, aby nakonec prošel práškovým "nástřikem" a pecí na výpal, poleží si v tzv. "mozu" neboli "mezioperačním zásobníku" třeba i den nebo dva. Svařovacích linek bylo 6 a lakovna měla jen 2 řetězy. Roztoky určitejch typů řeznejch kapalin mají záměrně částečně protikorozní účinky - takže se v tomhle případě spojuje tlakovka vzduchem v kapalině (aby byl vidět případnej únik) s touhle dočasnou protikorozní lázní. V lince je vana o objemu doslova několika tisíc litrů s intenzivním prosvětlením pod hladinou, kde se každej radiátor na určitou dobu ponoří a zároveň natlakuje na zkušební tlak - a pokles sleduje automat plus obsluha vizuálně hledá bublinky. Netěsnosti se označí a vadnej radiátor se vystrčí bokem, kde je svářeč s autogenem a ten všecky zjištěný netěsnosti opravuje svařením nebo zapájením. Na každej typ netěsnosti je předepsanej typ opravy. Po opravě se tlakovka opakuje, pokud není oprava dostatečná, opakuje se i pájení. Projde skutečně jen takovej kus, kterej nemá v lázni a nafouknutej předepsaným tlakem žádnej únik. Odsouhlasenej kus se označuje "štancnou" = raznicí přímo do kovu, každá směna a linka má svoje označení = lze dohledat kdo danej kus vyrobil a odzkoušel případně opravoval. Kdyby tou lázní byla voda, nic by nezabránilo následnýmu okamžitýmu zreznutí povrchu. Nechráněnej povrch oceli třídy 11 xxx po průchodu tvářecí a svářecí linkou byl už po pár hodinách natolik zrezlej, že by další chemický odrezení před lakováním stálo majlant a nemuselo by se taky vždycky podařit.HF_Tech píše:Proč by někdo máčel radiátor při tlakové zkoušce do zředěnýho roztoku řezný kapaliny (sic)?!
Měli jsme tady podobného jedince skorodůchodce Duštu. Kromě podobných věcí jako eKecal ještě vyráběl orgonity a alobalové čepičky. Potom, po nějakém incidentu byl zařazen na funkci nočního hlídače. Při jedné noční směně střílel pistolí přes plot fabriky po mimozemšťanech. Tak ho odvezla hlídka PČR. Po nějaké době se ho podařilo přes jeho odpor umístit do léčebny pro chorobomyslné s dohledem. Tam úspěšně pokračoval ve sledování mimozemšťanů až do smrti.
