Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ale vždyť je to vidět každou chvíli i tady na bastlírně - vždycky v období před odevzdáním nějakého úkolu, ročníkové práce... nebo těsně před písemkami a těsně po nich.
Sice se z toho nedá vždy zcela jasně odhadnout, jestli ten zoufalý stav pramení z milosrdné imunity studenta vůči vzdělání, nebo z toho, že jako správný středoškolák chodí do školy jen ve středu a zbytek ignoruje, přítomen v ostatní dny nanejvýš tělem, když už tam musí být kvůli tomu závěrečnému kouzelnému lejstru. To jsou totiž případy, kdy se jakkoli dobrý vyučující může strhat - a výsledek je nula.
Naproti tomu student, který má zájem, si potřebné informace sežene sám, dostane-li se jeho vyučující do tekutých písků - nikdo neumí všechno a jsou oblasti elektrotechniky a elektroniky, které se špatně teoreticky vysvětlují, zato třeba s podporou dílen a laborek by to šlo samo, jen kdyby v nich šlo trávit víc času...
Ale proč to tu znovu rozebíráme, když jsme to tak hezky zeširoka řešili vloni na jaře?

Pardon, ještě jsem nepřidal něco OT: dcera, o níž jsem se zmiňoval, že studuje při zaměstnání, aby mohla dál učit ve školce, protože ji to baví, to zvládla i se dvěma dětmi, dostala tedy k dříve pro mateřinku postačujícímu maturitnímu vysvědčení ještě diplom specialisty.
Byli jsme na předávání diplomů a, co jsem viděl, to jsem viděl:
Studium pro pracující: 30 nastoupilo, 30 absolvovalo, z toho 28 s vyznamenáním.
Studium prezenční denní: 30 nastoupilo, 10 absolvovalo, z toho 2 s vyznamenáním.
Vychází mi z toho, že všechny ty mámy nejrůznějšího věku, zpravidla s rozsáhlou praxí, které musely jít dodatečně studovat proto, že jim nějaký úředník posunul laťku vzdělání výše, věděly, proč studují. A daly si záležet. A to, jaké v praxi nepoužitelné vize stvořené někým, kdo sám děti neměl, byly součástí toho studia, už jsem tu ve výše uvedeném vláknu psal.
K výsledku snahy studentek denního studia snad není třeba nic dodávat.
Tak vlastně nevím: je to vůbec OT?

Takhle nemůžeš srovnávat denní a kombinované studium, nároky na denňáky a nároky na kombinované to jsou nebe a dudy. Myslím nároky u zkoušení, kombík to většinou dostane za to, že přišel, denní musí něco předvést. A kombíci se i tak chovají, stylem "my to potřebujeme, tak nám to koukejte dát" a když jim to někdo nechce dát, když nic nepředvedou, tak nastupujou nářky "ničíte nám kariéru", slzy, ale i výhružky.

Podle toho kvanta překladů, na kterých jsem spolupracoval (a to jsem většinu toho ostatního ani zdálky nezahlédl) včetně ročníkových i diplomové práce bych si dovolil, Andreo, nesouhlasit bez výhrad - jako nebe a dudy bych to rozhodně nediferencoval. Nevím, jak výrazný rozdíl mezi náročností denního a dálkového studia se uplatňuje jinde, ale v Dejvicích jim nakládali dost, jen patrně chyběla část předmětů proti dennímu studiu.
Spíše bych to viděl na přístup ke škole jako takové - podle mne tam hrál značnou roli rozdíl jedné generace plus mínus něco.

Ovšem, zpět k elektrotechnice a elektronice: zoufalý stav a útržkovitost vědomostí studentů je objektivně doložená realita dneška a můžeme ten kolotoč spustit od začátku.

tohle me spis pripada jako sprtani teorie... kdyby ucitele prinesli ze skladu neakou soucastku, a predvedli to v realu, tak by bylo po starostech.

Dnes jsem zrovna mluvil s klukem, co učil praktický výcvik na elektro učilišti. To, co mi říkal, je více než smutné. Prostě na nic nejsou peníze, praktická část výuky probíhá stejně z větší části pouze teoreticky. Pak to ty hochy (co by teoreticky mohli mít trochu zájem) ten zájem nemají, jelikož jim prostě nedokáže nic zajímavého zadat / ukázat / demonstrovat. Pochopitelně, zájem dnešních lidí bývá převážně v penězích a svých hobbies takže veškeré zbývající prostředky a snahy učitele jsou ztraceny

kony2807 jako PS píše:pro Custa a Crifoda : ta poznámka z bývalé diskuse o školství o tom, že stát zbytečně vynakládá prostředky na mé vzdělávání v oborech které nevyužiji by zasloužila revizi - když se mě totiž stát pokouší vzdělávat odborně, nedokáže mi poskytnout prostřednictvím SŠ ani technické minimum.

Kony, omlouvám se, ale nerozumím.