Napsal: 31 črc 2012, 23:21
Fotku bohužel nemám, v té době se ještě kontráši chytali za hlavu už jen nad myšlenkou mít ve vojenském objektu s tímto (pre)historickým zařízením Made in CCCP nějaký foťák, takže sorry, ale jde o základnovou verzi systému pro vyhodnocování vzdušné situace a poloautomatické velení protivzdušným silám (stíhačky a naváděné protiletadlové střely) s kódovým názvem "Vozduch". Tento systém se skládal z podřízených jednotek, obsluhujících přímo radiolokátory nejrůznějších typů - k nim patří jednotka VP-01 (M) nebo VP-04 (M) [Vozduch podvižnyj - mobilní verze nainstalovaná v přívesech, verze "M" značí "Moděrnizirovannyj" = vylepšený], která posílá data získaná přímo radiolokátorem na nejbližší "vyšší stupeň velení", což bylo něco jako ústředna, soustřeďující informaci z několika nejmenších jednotek - zde byl systém VP(VS)-08 (M) - měl jak pohyblivou variantu (v přívěsech), tak stacionární (VS = umístěnou v pevně vybudovaném říddicím stanovišti). Číslo 08 pak značilo počet kanálů, které systém mohl obsluhovat - zde až 8 jednotlivých radarových stanovišť. "Vé-es jedenáctka" pak byl u nás nejvyšší používaný stupeň tohoto systému - sloužil k řízení bojové činnosti a kontrole vzdušné situace nad cca polovinou území ČR, proto také vyšších velitelských stanovišť vybavených tímhle verkem bylo v republice jen několik. Vím, že jedno bylo poblíž Žatce (velení Západního vojenského okruhu), další u Slaného (obrana hlavního města plus záložní stanoviště ZVO), třetí u Brna (Východní vojenský okruh) a poslední u Staré Boleslavi = nejvyšší velení). Například Slovensko mělo tento velicí systém pouze jeden (umístěný mezi Zvolenem a Sliačem)...
O elektrickém příkonu už byla řeč, rozměry systému byly takové, že celá VS-11 zabírala na jednom stanovišti včetně chladicího a napájecího subsystému podzemní prostor velký asi jako polovina fotbalového hřiště (podlahová plocha) - a to byly dva identické komplety, takzvaný hlavní a záložní komplex. Vše fungovalo na bázi částečně analogových a částečně digitálních počítačů, magnetické paměti v podobě rotujícího bubnu s magnetickým povrchem (á la nekonečná magnetická smyčka), základem byly obvody osazené germaniovými tranzistory a například napájení všech bloků zajišťovaly elektronkové stabilizátory. Systém byl schopný zpracovávat informaci o celkem 100 radarově zjistitelných objektech najednou - a k tomu potřeboval asi 20 členů přímé obsluhy u indikačních obrazovek plus dalších asi 20 mechaniků obsluhy "zázemí" - v to nepočítám obsluhy podřízených stupňů velení a samotných radarů.
A poslední perlička na konec - poslední půlrok mé služby se přímo na našem stanovišti prováděly základní vojskové zkoušky pasivního sledovacího systému s krycím označením Tamara - tedy jeho vyhodnocovací části. Jeho výkon i přesnost zobrazení byly řádově lepší než u systému VP(VS), přičemž celý systém zpracování dat i zobrazování Tamary zvládal běžet na jednom jediném počítači PC-AT(XT) s hodinovou frekvencí procesoru kolem 20MHz a VGA barevným monitorem...
O elektrickém příkonu už byla řeč, rozměry systému byly takové, že celá VS-11 zabírala na jednom stanovišti včetně chladicího a napájecího subsystému podzemní prostor velký asi jako polovina fotbalového hřiště (podlahová plocha) - a to byly dva identické komplety, takzvaný hlavní a záložní komplex. Vše fungovalo na bázi částečně analogových a částečně digitálních počítačů, magnetické paměti v podobě rotujícího bubnu s magnetickým povrchem (á la nekonečná magnetická smyčka), základem byly obvody osazené germaniovými tranzistory a například napájení všech bloků zajišťovaly elektronkové stabilizátory. Systém byl schopný zpracovávat informaci o celkem 100 radarově zjistitelných objektech najednou - a k tomu potřeboval asi 20 členů přímé obsluhy u indikačních obrazovek plus dalších asi 20 mechaniků obsluhy "zázemí" - v to nepočítám obsluhy podřízených stupňů velení a samotných radarů.
A poslední perlička na konec - poslední půlrok mé služby se přímo na našem stanovišti prováděly základní vojskové zkoušky pasivního sledovacího systému s krycím označením Tamara - tedy jeho vyhodnocovací části. Jeho výkon i přesnost zobrazení byly řádově lepší než u systému VP(VS), přičemž celý systém zpracování dat i zobrazování Tamary zvládal běžet na jednom jediném počítači PC-AT(XT) s hodinovou frekvencí procesoru kolem 20MHz a VGA barevným monitorem...