Napsal: 03 led 2007, 23:58
Ano, zatímco u klasického (nerozptylového) síťového trafa se dá vystačit s několika jednoduchými vzorečky nebo tabulkami a pokud dodržíme průřez jádra, bývá i snadná reprodukovatelnost takového trafa, u rozptylového trafa to je trochu složitější a návrh je obtížnější. Často se potom stává, že i když vyrobíme trafo přesně podle popisu, tak třeba jiné mag. vlastnosti plechů způsobí, že výsledné trafo se dost liší od původně popsaného.
Je tedy dobré nejprve pochopit základní pricipy, pak udělat pár experimentů, kterými si ověříme vlastnosti toho jádra, které máme k dospozici a nakonec provedeme vlastní návrh. Celkem spolehlivá je cesta přibližného výpočtu, navinutí trafa se dvěma oddělenými sloupky a odbočkami, potom proměření a nakonec úprava počtu závitů a přidání části sek. vinutí na sloupek primáru.
To, že se trafo nechová úplně správně, ještě neznamená, že bude svařovat úplně špatně. Existují i tovární trafa, která nemají nejlepší vlastnosti. A dost lidí jimi svařuje. Ale pokud se nám podaří přiblížit se ideálu, zkušený svářeč ocení zlepšení vlastností trafa. Sám jsem si ověřil několik principů. Jednofázové trafo s pohyblivým mag. bočníkem, trafo s přepínáním odboček, třífázové trafo s usměrňovačem a transduktorem, i elektronickou regulaci s řízeným usměrňovačem. Všechny tyto principy jsou schůdné i pro domácí výrobu, ale pro začátečníka je asi nejlepší to jednofázové trafo s odbočkami nebo mag. bočníkem. Ta elektronická regulace už vyžaduje jisté zkušenosti a vybavení. Transduktor je velmi náročný pro návrh i výrobu, je těžký, ale pokud ho někdo získá hotový, je stavba takové svářečky snadná i pro začátečníka.
Měřil jsem i řadu továrních svářeček a tak vím, že i amatér dokáže udělat velmi kvalitní výrobek.
Ale myslím si, že při dnešních cenách už si bude stavět vlastní svářečku jenom ten, kdo to dělá pro svoje potěšení. Ten, kdo jenom potřebuje svařovat, tak raději sáhne do tobolky. Asi před rokem si jeden známý koupil za 1500,- Kč svařovací trafo, měřil jsem mu ho a musím říct, že to nebylo špatné. Při 45% DZ to umělo 130A, takže běžně se dalo svařovat 2,5 elektrodou, občas i 3,15 a regulace postačila i pro průměr 2. Napětí naprázdno okolo 55 V, takže bazickými elektrodami to nešlo. Ale za patnáct stovek - kdo by se s tím stavěl!
Je tedy dobré nejprve pochopit základní pricipy, pak udělat pár experimentů, kterými si ověříme vlastnosti toho jádra, které máme k dospozici a nakonec provedeme vlastní návrh. Celkem spolehlivá je cesta přibližného výpočtu, navinutí trafa se dvěma oddělenými sloupky a odbočkami, potom proměření a nakonec úprava počtu závitů a přidání části sek. vinutí na sloupek primáru.
To, že se trafo nechová úplně správně, ještě neznamená, že bude svařovat úplně špatně. Existují i tovární trafa, která nemají nejlepší vlastnosti. A dost lidí jimi svařuje. Ale pokud se nám podaří přiblížit se ideálu, zkušený svářeč ocení zlepšení vlastností trafa. Sám jsem si ověřil několik principů. Jednofázové trafo s pohyblivým mag. bočníkem, trafo s přepínáním odboček, třífázové trafo s usměrňovačem a transduktorem, i elektronickou regulaci s řízeným usměrňovačem. Všechny tyto principy jsou schůdné i pro domácí výrobu, ale pro začátečníka je asi nejlepší to jednofázové trafo s odbočkami nebo mag. bočníkem. Ta elektronická regulace už vyžaduje jisté zkušenosti a vybavení. Transduktor je velmi náročný pro návrh i výrobu, je těžký, ale pokud ho někdo získá hotový, je stavba takové svářečky snadná i pro začátečníka.
Měřil jsem i řadu továrních svářeček a tak vím, že i amatér dokáže udělat velmi kvalitní výrobek.
Ale myslím si, že při dnešních cenách už si bude stavět vlastní svářečku jenom ten, kdo to dělá pro svoje potěšení. Ten, kdo jenom potřebuje svařovat, tak raději sáhne do tobolky. Asi před rokem si jeden známý koupil za 1500,- Kč svařovací trafo, měřil jsem mu ho a musím říct, že to nebylo špatné. Při 45% DZ to umělo 130A, takže běžně se dalo svařovat 2,5 elektrodou, občas i 3,15 a regulace postačila i pro průměr 2. Napětí naprázdno okolo 55 V, takže bazickými elektrodami to nešlo. Ale za patnáct stovek - kdo by se s tím stavěl!