Napsal: 04 bře 2015, 19:08
No, pokud jsi kolektor zablátil měkotinou z vadných (nevhodných) uhlíků, mohly se proseknout sousední lamely.
Záviťáky se za mých učňovských let v MEZu měřily na "magnetu" - cívka napájená střídavým proudem a Trplechový jádro do kterýho se vložil rotor. Cívka se zapla a kusem železnýho plechu jsi postupně projížděl nad rotorem a kde se přitáhl, byl průser.
Ty jsi s rotorem zajdi do specializovaného servisu na proměření (těžko si budeš vyrábět nezbytné přípravky pro jeden rotor). Pak se dá ve složeným stavu "nabudit" stator a ručně pootáčet rotorem s vyjmutýma uhlíkama. Rotor musí klást stejnoměrný odpor (danný hlavně stavem ložisek) - "zapružení" rotoru je známkou vnitřního zkratu. stator budíš napětím tak do 30V-DC.
Jinak, když jsem se živil opravami vysavačových agregátů, tak jsme v dílně používali po výměně uhlíku dortovou svíčku, která se u běžícího motoru přitiskla na komutátor. Vosk zaběhl uhlíky a snížilo se dost podstatně jiskření. Navíc vznikla i ta žádoucí "patina" na povrchu komutátoru..
Jinak další možný měření na rotoru v domácích podmínkách:
1. Impedance mezi sousednímy lamelami. Musí být po celým rotoru stejná. Vinutí je na rotoru zapojeno jako "uzavřený kruh".
(nějaký zdroj střídavého napětí - 24V a ampérmetr)
2. Složený motor připojíš přes ampérmetr na malý napětí a měříš odběr a kusem dřeva motor přibržďuješ (je zapojen na napětí do 30V DC, takže jeho síla není zas tak velká, aby se nedal ubrzdit, ale holýma prstama riskuješ zranění - popáleniny, oděrky) - s výhodou můžeš použít bočník a osciloskop. Proudový "špice" ukazují závitový zkrat. Při brždění se v těch místech mění kroutící síla motoru - škubavý chod (jak bylo psáno v příspěvku výše)
Záviťáky se za mých učňovských let v MEZu měřily na "magnetu" - cívka napájená střídavým proudem a Trplechový jádro do kterýho se vložil rotor. Cívka se zapla a kusem železnýho plechu jsi postupně projížděl nad rotorem a kde se přitáhl, byl průser.
Ty jsi s rotorem zajdi do specializovaného servisu na proměření (těžko si budeš vyrábět nezbytné přípravky pro jeden rotor). Pak se dá ve složeným stavu "nabudit" stator a ručně pootáčet rotorem s vyjmutýma uhlíkama. Rotor musí klást stejnoměrný odpor (danný hlavně stavem ložisek) - "zapružení" rotoru je známkou vnitřního zkratu. stator budíš napětím tak do 30V-DC.
Jinak, když jsem se živil opravami vysavačových agregátů, tak jsme v dílně používali po výměně uhlíku dortovou svíčku, která se u běžícího motoru přitiskla na komutátor. Vosk zaběhl uhlíky a snížilo se dost podstatně jiskření. Navíc vznikla i ta žádoucí "patina" na povrchu komutátoru..
Jinak další možný měření na rotoru v domácích podmínkách:
1. Impedance mezi sousednímy lamelami. Musí být po celým rotoru stejná. Vinutí je na rotoru zapojeno jako "uzavřený kruh".
(nějaký zdroj střídavého napětí - 24V a ampérmetr)
2. Složený motor připojíš přes ampérmetr na malý napětí a měříš odběr a kusem dřeva motor přibržďuješ (je zapojen na napětí do 30V DC, takže jeho síla není zas tak velká, aby se nedal ubrzdit, ale holýma prstama riskuješ zranění - popáleniny, oděrky) - s výhodou můžeš použít bočník a osciloskop. Proudový "špice" ukazují závitový zkrat. Při brždění se v těch místech mění kroutící síla motoru - škubavý chod (jak bylo psáno v příspěvku výše)
