Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Hezký. Obyč. provedení mám.

ZK246 potom přebastlili na M2404 S a M2405 S forte zásadní rozdíl byl korekčák
výšky-hloubky souběžný pro oba stereo kanály, starší měl tónovou clonu, a pohyblivé ručky VU měřáků v režimu PLAY. Na svou dobu slušné aparáty atraktivního vzhledu, častý předmět pašunku z PLR za výhodného kurzu měn.
Jo dovážel se k nám, cenu v maloobchodě taktně promlčím.

Kedysi dávno, ešte som bol malý chlapec, som videl "hluchátka" s oválnymi repráčkami osadenými pasentne, akurát namieru. Ak to bolo dobre zmontované, nemuselo to znieť zle. Papierové ovály na ušiach, predstavujem si ten zvuk. Predpokladám, že dominanciu mali stredobasy. Ale ten papier iste mal do seba. Keby som nevedel, čo s časom (niektorí ho trávia na rybačkách, niektorí v krčme..., rozumnejší trebárs v prírode...), toto by som skúsil. Pre teraz mám originálky.

K tým pšonským kotúčákom: Ich dizajn bol suprový, ale kvalita bola totálne v suteréne oproti našim B100 a najmä B73 atď. Iba taká zaujímavosť: V r. 1979 ma v pšonsku v predajni s elektro zaujali krásne dizajnové rádia, kazeťáky, ale, popri tom bol zaujímavý predaj kotúčových mgf s ELEKTRÓNKAMI

Bratři ve zbrani vsadili na licence, Grundig, Thomson, Agfa, Fiat, Telefunken, Bosch...my jsme pod vedením strany razili vlastní cestu k světlým zítřkům, ostatní už znáte...

Pravda je, že ten nákup licencí byl v Polsku daleko pružnější,než u nás, i když šlo o už vyběhlé konstrukce. Že s lampami? Proč ne? v RVHP byla výroba elektronek rozjetá ještě dlouho po tom, co to lampárny na Západě zabalily a zůstaly jen linky na obrazovky a speciální elektronky.
Proto Unitra dělala po Grundigovi ještě dlouho lampové magnetofony. Elektroakustické vlastnosti nic moc, i když většinou o fous lepší, než originál, mechanika neutahatelná, jakkoli šlo vždycky o jednomotorové plechárny, nechaly si hodně a moc dlouho líbit. Hlavně ty ležaté.
Až s přechodem na stroje určené i k provozu nastojato (například ZK246, Dama Pik a podobné) šla i ta spolehlivost do háje. Také s kombinovanými hlavami byla potíž - jejich životnost ve srovnání s Teslou (ať už ANP908 nebo ANP935) byla přibližně poloviční, pak ty konstrukce od Grundigů s přítlačným páskem místo obyčejného filcového polštářku byly nejčastěji zdrojem nerovnoměrného opotřebení hlav...
Jestli si někdo ještě myslíte, že to Poláci odflákli a že originál od Grundiga nebo Thomsona byl kvalitnější, tak je čas na to zapomenout. Dva stejné přístroje se stejnými naběhanými hodinami z fabriky v Polsku nebo skladu v Bavorech se poslechově nedaly vzájemně většinou rozlišit. Hlavní rozdíl byl totiž v tom, že na Západě už byli o dva tři modely napřed, než se tento výběhový typ začal v Polsku vyrábět, to ovšem pořád neznamená, že ty novější modely byly i lepší: když se povedly, byly na tom stejně. I proto se originály ještě nějakou dobu držela na pultech ve světě. Celkem běžně měl zákazník v Německu, Francii či v Beneluxu na výběr ze čtyř typů Grundigů, šesti typů Philipsů, dvou tří Braunů a dvou Telefunkenů či Uherů. SABA, ITT, Nordmende, Dual či Thomson byly skromnější, těm jeden model vydržel v prodeji i přes dva roky, o hromadě dalších ne tak věhlasných značek nemluvě.
U nás nezvyklá situace, když se během dvou let daly koupit jeden dva typy, vyjímečně tři, od všech výrobců v RVHP dohromady...