Měření dotykového proudu u spotřebičů II. tř.
Moderátor: Moderátoři
Xc = 1/2πfC [Ω; Hz; F]
Jak jsem psal - skutečná hodnota dotykového proudu se může podle okolností lišit ale při těchto kapacitách nebude nebezpečný.
třída I.... 3,5mA/AC - u zařízení informační techniky 0,75mA
třída II... 0,5mA/AC
Mezní hodnoty proudů z hlediska účinků na lidský organismus (ČSN 33 2000 ed.2):
0,5mA/AC a 2mA/DC - proud právě vnímaný.
5mA/AC a 25mA/DC - mez která postiženému zabraňuje uvolnění z obvodu elektrického proudu
Toto jsou ovšem současné normy a nejsem si jistý jestli pro některá elektronická zařízení neplatí něco zvlášť. Za dob výroby univerzálních přijímačů jako Talisman apod to bylo kdovíjak. Ještě ČSN 34 10 10 která skončila před 20 lety stanovovala pojem "bezpečný proud" (všeobecně - nikoliv únikový) v hodnotě 10mA/AC a 25mA/DC.
Ale neměl bych obavy že pár desetin mA nad normu někoho skolí.
U univerzálu jasně, tam je to jiné, ty oddělovací kondy jsou všechny paralelně, když budem brát současný dotyk. Spočítat se to dá snadno, a jestli to vyhovuje jsem nikdy nebádal, ale asi jo, když se to sériově vyrábělo. Pokud tam přidáš 996 svorek, už asi budeš mít problém.
V této věci si nejsem jistý.
Například u měřících přístrojů a některých zařízení se na svorkách mohou vyskytovat napětí vyšší než bezpečná nebo i nebezpečná přestože případný unikající proud na neživé části jako skříň apod musí vyhovovat normě. Tyto ovšem nemusí být určeny laické obsluze nebo pro ně mohou platit zvláštní předpisy.
Dvojitá izolace se definuje vždy ve vztahu k distribuční síti, ať už si můžeš sáhnout jen na izolant nebo na cokoli vodivého, co je "za" tou dvojitou izolací od sítě.
Takže zem signálových rozhraní musí vyhovovat požadavku na galvanické oddělení od sítě dvojitou izolací a z hlediska bezpečnosti před úrazem je tato přípojná místa nutné pokládat za vodivou neživou část zařízení, jako například plechové kryty.
Milan píše:To Křemík : Opět nejsi v obraze, nemá to vůbec co dělat s tím, je-li to univerzál či ne. Jako příklad třeba moderní spotřebič II.tř. s částečně či úplně prohořelou izolací mezi primárem a sekundárem. Hezké nedělní ráno.
Kdpak, teď nejsi v obraze Ty. V tomto případě bude svod nepřípustně velký, v krajním případě může jít až o krátké spojení, ale procházející proud bude totožný ať budeš měřit současně svorek kolik budeš chtít, protože jsou všechny na společném potenciálu.
Děkuji, a taktéž hezké ráno přeji.
Mimoto slušní výrobci ani později nezapomněli uvést do návodu, že je třeba napřed propojit signálové kabely a teprve pak všechny zařízení připojit na síť.
On totiž unikající proud, když nemá kam unikat, zanechá na nekonečném zatěžovacím odporu úbytek o velikosti plného napětí daného konstrukcí zdroje. A čeká tam, až něco připojíš.
Proto na plášti signálového konektoru přístroje II. třídy připojeného na síť naměříš naprázdno zhruba polovinu napětí sítě plus mínus něco (to něco je zase ovlivněné poměrem kapacit odrušovacích kondenzátorů nebo kapacitou mezi primárem a sekundárem síťového trafa, když tam ty kondíky nejsou).
O žádném uzemňování fáze nebyla řeč ale o pokusném připojení uzemnění do zemnící zdířky - tato je s kostrou spojena přes kapacitu. Pouze jsem chtěl naznačit že napětí na zdířkách u těchto přístrojů nebude za všech okolností stejné.Milan píše:Jsou to už zcestnosti na úrovni rady uzemni fázi a nebude kopat...
Po historických přístrojích v původním provedení lze těžko požadovat aby splňovaly požadavky současných norem. Ve své době byly z hlediska bezpečnosti vyhovující.
Spíš je důležité aby příslušné náhradní kapacity byly dostatečně kvalitní z hlediska průrazu a k přístroji přistupovat s ohledem na jeho dobové technické provedení. Jinak by si majitel veterána úzkostlivě dbalý současných norem musel pořídit oddělovací trafo...
- weed_smoker
- Příspěvky: 2673
- Registrován: 02 pro 2011, 00:00
- Bydliště: Jaroměř
Prostě bylo z větší části na výrobci přístroje, jak se vypořádá s bezpečností uživatele. Ale značku ESČ na to musela naše státní zkušebna přidělit, jinak to nesmělo na pult.
Pokud šlo o přípojná místa, byl stanovený maximální proud, jaký smí téci kterýmkoli vývodem připojeným na zem, když je na kostře zrovna fáze. Proto se tam dávaly oddělovací kapacity (musely být tak velké, aby pro nejnižší přenášený kmitočet a nejvyšší jmenovité napájecí napětí (plus dovolená tolerance, pamatujme na to, že mnoho přístrojů umožňovalo napájení ze sítí o různém jmenovitém napětí) představovaly zkrat, ale současně pro kmitočet sítě musely představovat dostatečnou reaktanci omezující (dnešními slovy řečeno) unikající proud na bezpečnou velikost. To napětí na nezapojených zdířkách a konektorech, tedy naprázdno proti zemi, může běžně dosahovat velikosti síťového, proto fázovka, představující nepatrnou zátěž, na těchto vývodech normálně svítí.
V případech, kdy poměr nejnižšího pracovního kmitočtu ke kmitočtu sítě je příliš nízký (například nf nebo videosignály), bývá pro galvanické oddělení od obvodů spojených se sítí použité bezpečnostní signálové trafo, jehož kapacitou mezi primárem a sekundárem samozřejmě opět teče nějaký unikající proud, je-li oddělené vinutí spojeno se zemí, tento proud ale mívá do povolené bezpečné hodnoty 0,75 mA ještě značnou rezervu.
A pak existují ještě další možnosti galvanického oddělení přípojných míst pro signál od obvodů spojených se sítí, ale to už bychom se dostali k přístrojům výrazně mladším, o které tu teď nejde.