Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Já ten svůj LM vytáhl po 30 letech vytáhl a málem to nešlo ani promíchat, jak to bylo ztuhlý . Ale drží jako bejk. Ještě původní modrá, papírová poplastovaná krabice s kelímky.

Fredis- jo, byly tam dvě krabičky plniva a jedna krabička tvrdidla, ne? Pikslička jak od malé hořtice?

Ve fabrice svařoval starý praktik litinu autogenem. Do vybroušené drážky přidával materiál ze zlomených pístních kroužků (zlomil je v polovině a ty půlky svařil k sobě - měly pak tvar písmene "S").
Už jsme to tu taky kdysi rozebírali a já o tom taky už psal.
Svařil takto i mech. hodně namáhané věci - jako např. mlýnky (na maso, mák, ...) ulomené v té nejnamáhanější části - kde se upínají ke stolu (a vydržely!)

kokun píše:Ve fabrice svařoval starý praktik litinu autogenem....

A hlavně nezapomeň napsat, že se ta litina předem musí předehřát asi na 250°C a pak nechat pomalu vychladnout, jinak to i s těma pístníma kroužkama praskne zas stejně jako při vaření elektrikou. Na plamen mám papíry - vím o co jde.

Mám zavařené těleso LILA75.Zůstala v ní voda a zamrzla.Ale to jsem chodil do práce a byli lidé, kteří měli ke mně závazky a dalo se udělat ledacos.Dělal jsem něco na brance s EPROSINEM a perfekt.

Proč mne chceš Karle večer nasrat ? Nikdy jsi to nedělal , je jasný z toho , co píšeš . Dělal jsem v textilce a vařil jsem litinu jak elektrikou , tak autogenem . Na sváření litiny elektrikou jsme používali S723 a na sváření autogenem tyčky s "černým" práškem , coby tavidlo . Obé po zaučení funguje spolehlivě a perfekt . To výše čerpadlo jsem vařil doma sám . Mám svařeného Yorka (pochopitelně sám) a valím do něj kladivem , co se dá . Udělal celé předělání topení u tchána . Prostě nečtěte jen net a něco dělejte .

Michal22 píše:Fredis- jo, byly tam dvě krabičky plniva a jedna krabička tvrdidla, ne? Pikslička jak od malé hořtice?

To je přesně ono!

BOBOBO píše:... Dělal jsem v textilce a vařil jsem litinu jak elektrikou , tak autogenem . Na sváření litiny elektrikou jsme používali S723 a na sváření autogenem tyčky s "černým" práškem , coby tavidlo . Obé po zaučení funguje spolehlivě a perfekt . ...

To platí tam, kde se někdo z "velení údržbě" obtěžuje a objedná/koupí speciální svařovací "příslušenství na litinu". Kdo ho nemá možnost sehnat, protože je finančně poněkud nákladný, musí používat starý osvědčený postupy. Fakt, že litina jako silně nauhličenej, hrubě krystalizující a hodně křehkej matroš se musí svařovat s přívarem o co možná nejpodobnějším složením materiálu - a to pístní kroužky jsou. Je to právě kvůli pnutí, který mezi svárem a okolním materiálem v okamžiku zchladnutí pod krystalizační teplotu vznikne - když se nezvolí správný složení "přívaru", pnutí materiál roztrhne. Ty Bořkovy "tyčinky s černým práškem" nejsou nic jinýho, než tyčky z litiny obalený uhlíkovým prachem ...

Jo a elektrody na litinu jsou z téměř samého niklu , proto se jim říká nikelitky , sakra jiný materiál než litina . Mám Tě Karle rád , i jsi narozdíl od jiných pro mne něco udělal , ale když trepeš píčo viny ....

Ale já se nebavím o elektrice, já mluvím o vaření plamenem - na to mám papíry a za tím si stojím. Elektriku umím jen tak aby se neřeklo, nikdy jsem se ji pořádně neučil, nebylo potřeba - myslím svařování elektrikou, samozřejmě. Jenže si taky musíš uvědomit, co pak z tý elektrody ve sváru vznikne - kam se zašije ten kterej prvek z elektrody a z podkladu, co se odpaří a vyšumí pryč, co přejde do strusky a jakej materiál bude nakonec v samotný hmotě sváru ... U plamenu mám situaci mnohem jednodušší - to co tam naleju do "lázně" z přívaru plus trochu uhlíku z acetylénu bude taky v konečným materiálu sváru ...

Tak si to najdi , ty kusy litiny drží pokupě nikl a tečka . Nedloubej to .

Když si vzpomenu na svar litiny na LILE tak to vypadalo jako svar mosazí.

Další varianta svařování litiny je bronzovou balenou elektrodou, ale to už je na další téma.

Až sem přijde JirkaTi tak to bude jasné .

FERYACT píše:Když si vzpomenu na svar litiny na LILE tak to vypadalo jako svar mosazí.

Mosazí se nevaří, mosazí se pájí. Všecky spoje, kdy spojovací materiál má stejnou teplotu tavení a přibližně shodný složení jako podkladovej matroš jsou SVÁRY a tam, kde je spojovací materiál jinej s výrazně odlišnou tavicí teplotou, jsou PÁJENÝ SPOJE. Obecně řečeno, pokud při vytváření spoje dojde k natavení podkladu a k vzniku směsnejch slitin s materiálem přidávaným do spoje, jde o SVAŘOVÁNÍ nebo SVÁŘENÍ (slova jde zaměnit) a přitom vzniká spoj nazývanej SVÁR. Pokud se spojovej materiál s podkladem nesmísí, ale jen pevně na molekulární úrovni přilne k podkladu, jde o PÁJENÍ a PÁJENEJ SPOJ. Přitom SVÁR může vzniknout i jen zahřátím a slitím vlastního materiálu spojovanejch dílů bez dalších přídavků materiálu - sváry bodový, švový (obecně odporový), sváry obloukem natupo, lemový sváry obloukem i plamenem, sváry ultrazvukem, elektronovým paprskem, vysokofrekvenčním proudem nebo laserem.

Existuje i metoda SVAŘOVÁNÍ jinak nesvařitelnejch kovů, třeba titanu a hnilíku nebo běžnejch druhů oceli se speciálníma vysokolegovanýma druhama, kde obvyklý druhy svařování selhávají - jen je poněkud hlučná a trochu míň bezpečná - jedná se o sváření pomocí energie usměrněný detonace malý nálože vysokobrizantní trhaviny, kdy vzniklá tepelná a tlaková vlna k sobě natolik stlačí dva materiály, že dojde k jejich molekulární vazbě na úrovni krystalový mřížky. Jenom je to metoda poněkud neskladná, málo používaná a vysoce náročná na požadovanou kvalifikaci obsluhy a potřebný vybavení pracoviště ...