Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Rez odstraníš kyselinou sírovou, neboli sejrovkou. Není to nezdravý, používá se i v potravinářství co by E513 .
Má výhodu v tom, že je relativně levná, snadno dostupná a reaguje se rzí, nikoliv s ocelí samotnou.
Dusičnou sotva seženeš (daj se z ní vyrábět výbušniny), mimo to nechceš dejchat hnědou žíravou páru, co z ní při zahřátí (např. při chem. reakci) zhusta leze, nechceš bejt od ní sytě žlutej.

Keď si zrátaš cenu chemikálií na odstránenie hrdze, cenu farby, riedidla, štetcov, práce, likvidácie zbytkových chemikálií a trvanlivosť náteru max. dva roky atď, je výhodnejšie kúpiť plastový sud hneď a neriešiť staré hrdzavé sudy.

S H₂SO₄, HNO₃, HCL je čistenie železných povrchov od hrdze strata času, akurát urýchlia koróziu. Sú to nebezpečné chemikálie aj v zriedenom stave, kto nie je vyškolený na prácu s nimi len si koleduje o průser.

H₂SO₄ je standardní způsob odrezování. Že to začne znovu reznout? Standardní vlastnost oceli. Malý věci jsem si zinkoval pomocí síranu zinečnatýho, kterej jsem si vyrobil reakcí zinku se sejrovkou.

Mám tiež zopár poctivých pozinkovaných sudov na dažďovú vodu. Vydržali viac ako 25 rokov a to bola v nich voda vždy okrem zimy. Pred pár rokmi na dne začala prerážať hrdza. Zvolil som náter dna olejovým lodným lakom (ešte socialistickým). Vydržalo niekoľko sezón.

MetalGod píše:H₂SO₄ je standardní způsob odrezování. Že to začne znovu reznout? Standardní vlastnost oceli. Malý věci jsem si zinkoval pomocí síranu zinečnatýho, kterej jsem si vyrobil reakcí zinku se sejrovkou.

To je zajímavá informace, mohl bys sdělit podrobnosti? Tedy poměry a koncentrace u výroby síranu a pak to zinkování?

Je to to samý, jako chlorid zinečnatej coby "klempířská vodička" = tam se hází zinek do kyseliny solný, tady do sejrovky. A vysráží se elektrolyticky = v podstatě galvanickým pokovovacím procesem ...

FERYACT píše:laderu:chci li natírat železný barel nepotřebuji si k tomu koupit umělohmotný.Nečteš co bylo napsáno.Ale díky ti.

To je tady takový folklór, zeptáš se kde je v Praze nádraží a odpoví ti "jeď radši do Brna, v Praze to neznám".

V daném případě je to docela k věci - taky bych zvážil jestli se výdaje za odrezení, barvu a práce vyplatí nebo radši koupit plastový barel a mít do budoucna vystaráno. Nátěr taky nevydrží věčně a za čas to zrezne znova...

Preco nekupis klasicky idhrdzovac co obsahuje kyselini fosforecnu, odstranuje hrdzu a povrch navyse pasivuje, predava sa 1l baleni. Co nepouzijes nalejes spat do flase.

2 Feryact & mi-ro & Achab - nejhorší je, že poctivej ocelovej sud vydrží bez velký údržby 10 let a pak začne reznout, když se ošetřuje, vydrží minimálně 2x tolik. Ale plastovej když je pod širým nebem a může na něj i blbý denní světlo, nevydrží kolikrát ani 5 let - a popraská. Důvodem je absence stabilizátorů proti degradaci plastů UV-zářením. Běžný sudy určený pro přepravu nějakejch chemikálií z výroby ke spotřebiteli musejí přežít pevný nanejvejš rok nebo dva, pak na ně sere Bílej Tesák, protože se nepočítá s jejich dlouhodobým používáním - jsou to prostě přepravní obaly a po vyprázdnění jsou klasifikovaný jako ODPAD = mají se podle původních záměrů dát k recyklaci a ne vyplachovat a používat jako nějaký nádrže i na blbou dešťovku. Ony vydrží půl roku působení vysoko koncentrovaný kyseliny nebo zásady, ale POD STŘECHOU = VE SKLADU, ne na slunci. UV záření je pro nestabilizovaný plasty mor, jenže ty UV-stabilizátory jsou na plastech asi nejdražší složka. Takže ve finále návrh "kup si sud z umělý hmoty, ušetříš na natírání proti rzi" může platit jen první dva-tři roky - a pak sud z "nevysvětlitelný příčiny" prdne jak kokosák a je po ftákách ...

Pár lidí v okolí používá krychlové nádrže na chemikálie (1000l v kovovém rámu) a zatím si nestěžovali že by praskaly. Soused ji má venku už 10 let. Ale je to jiný materiál než běžné plastové sudy.

Měli jsme dva ks zmiňovaných sudů uvnitř pozinkovaných. Zvenčí byly nastříkány zelenou barvou a měly ocelové obruče, tehdy už rezavé. Nevím, od čeho původně byly. V plášti byl vypouštěcí otvor s šestihranným šroubovacím víčkem. Nerezly, ale v prolisech se držela špína a dešťovka po delší době začala smrdět. A hlavně byly strašně těžké už prázdné, s vodou se s nimi nedalo skoro hnout. To byl taky důvod jejich konce, před zámrazem se mi je pořád nechtělo a nechtělo uklidit, až v nich voda zamrzla a urvalo se dno.

Určitě víc jak 30 let máme několik plastových modrých sudů. A pořád slouží. Do dvou se chytá dešťovka, v dalších je uchováno obilí. Dřív v nich býval i kvas. Jeden taky zamrznul a rozpáral se mu šev ve dně. Pomocí nahřátého kusu železa jsem ho "svařil" a od té doby drží a neteče. Snadno se čistí a plast je kvalitní. Vyrábějí se dodnes. Pak můžu doporučit ještě zelený sud. Opět kvalitní, dobře se udržuje. Kovový už ani náhodou.

To Achab:
Ano, taky mám na zahradě dva 1000l "IBC kontejnery." Mají minimálně 12 let, v létě na slunci, v zimě v mraze, stále se zdají být v pořádku... Bylo potřeba vyřešit redukci na výpustné ventily. Ty moje byly původně od kyseliny sírové.

To Von Banhof:zdravím do Brna.Uměl jsem se nadlouho potápět, takže se zatajeným dechem budu natírat.Nebudu vyhazovat sudy, které pár let mohou sloužit.Pak dojde na rozšíření stávajících umělohmotných.Ahoj.

Ahoj, také zdravím. Ale ano, to bylo jen pro doplnění... Do nedávna jsem také měl zásobu sudů od nějakého sajrajtu ze slévárny. Po upálení nebo odsekání deklu a zařazení do provozu (umístění pod rýnu) prostě vydržely šest let, potom šly do šrotu. Byly to plecháče, od začátku rezavé, nikdy mě nenapadlo je něčím natírat... Někdy také záleží, kde a za kolik (nebo také od čeho) sudy pořídíš... To je ale samozřejmě mimo téma...