Silnice je silnice
Moderátor: Moderátoři
Raz som sa pomaly posuval na konci kolony, co odbocovala dolava. Za mnou nejaka krava chcela ist rovno, tak pozerela do zrkadla, ze kedy ma moze obist. Kolona medzitym zastala, ja tiez a ona nie...naraznik a svetlo v hajzli. Svetlo som zohnal a vymenil, naraznik som chcel dat zavarit, ale nestihol som.
Druhykrat pred obchodnym centrom - odbocoval som dolava z vedlajsej, na hlavnej bol hned za krizovatkou priechod pre chodcov. Po hlavnej islo dost aut, takze ked som videl vacsiu medzeru, rychlo som sa rozbehol. 🤐, co stal za mnou, sa rozbehol tiez (to som vtedy nevnimal). Lenze auto, za ktore som sa zaradil, zastavilo pred priechodom, lebo isli chodci. Ja som to ubrzdil, 🤐 za mnou uz nie. Naraznik znovu v hajzli, prevalene dvere kufra, posunuta zadna stena...muselo sa to vytahovat.
Takze:
1. Dodrziavajte odstup.
2. Ak idete dopredu, pozerajte sa pred seba!
3. Neserte sa do krizovatky, ked tam nie je miesto!
Ne, je to o tom, že dneska dostává řidičák každej, kdo má do prdele díru. Řidičák by měl bejt důkazem toho, že ten, co ho vlastní, svůj stroj dobře ovládá, že dobře ovládá i sám sebe, ne toho, že měl na to, aby si ho prakticky koupil. Rozhodně nemá bejt samozřejmostí, jako že mi bude vosumnáct, tak si udělám řidičák a budu dělat brrrm-brrrm a tůt-tůt.
Pak se nelze divit, že takovejch magorů jsou narvaný škarpy, obmotaný stromy, že neuměj couvat, parkovat, udržet se ve vlastním pruhu, pletou si brzdu s plynem, soustředěj se na to (nemyslím teď začátečníky), aby nešlápli na blbej pedál, aby nezmáčkli blbý tlačítko, než na jízdu samotnou a na dění kolem sebe, nezvládaj ani krizový situace, jako že to na sněhu kapku ujede, že cestu někdo, nebo něco zkříží, že přestanou fungovat brzdy, nebo bouchne kolo, prostě hnus, velebnosti! Stejně tak, jako na cokoliv jinýho, je potřeba talent. A ten mnoho řidičů nemá.
Jenže dneska se hraje na kvantitu a na zisk, než na kvalitu, dyť se musí ňáko podpořit náš automobilovej průmysl, ne?
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill
A kutilmile - nelituju tě
Jezdím denně a jezdím hodně, jen mimo naše území mám podle knih jízd nalítáno téměř půl milionu kilometrů.
Teď bude následovat delší povídání o tom, jak jsme obohatili Evropu řidiči kultury jen mírně nekompatibilní s tou, na kterou byla Západní Evropa zvyklá, a kam to vede. Přeberte si to, jak chcete, ať nemusím používat neslušné výrazy. A už vůbec vynechám představu nekompatibility rozsáhlejší.
000 REM: Basic
001 Tam, kde nevím, jak dlouhá kolona je přede mnou, si koukám držet odstup, ale je mi to howning platné - vždycky se najde nějaký "developer", který nesnese pohled na volný prostor, trpí obsesí takové místo vyplnit, a taky se tam při nejbližší příležitosti nacpe. Když můžu, raději mu při tom jeho předjíždění i uhnu, ačkoli tím také porušuji předpis - podle oficiálního výkladu zákona přece nesmím přejet tučnou bílou čáru na krajnici, jestli k tomu nemám některý z vyjmenovaných důvodů. Ale mezi nimi je umožnit předjetí jen s tou podmínkou, že pouštím vozidlo s právem přednostní jízdy, ať už ve stejném směru, nebo odnaproti.
Kvůli ostatním tam nemám co pohledávat, přesto pohledávám. Samozřejmě jen tam, kam vidím, že tam není odstavené auto, nejedou tam cyklisti či traktor, případně nestojí zábradlí úzkého mostku. Jenže: co když pouštím někoho, kdo k tomu spěchu má opravdu vážný důvod? Kdo z nás je víc hříšník?
Většinou to ale dopadne jednotným způsobem: chceš jet? Tak jeď! Stejně mi v té koloně dalších pět či dvacet kilometrů dál neujedeš, protože ten přede mnou už neuhne.
Takto omezený spěchající řidič je nervózní už beztak dost a, když si dlouho nepředjede, jeho nervozita roste. Třeba si o sobě i může myslet, že na to má on i auto, stává se tím však víc a víc nepředvídatelným.
Pro jistotu zvětším odstup, jenomže se za mnou objeví další "developer" a situace se opakuje a následuje proto
0100 DOKUD neodbočím z kolony, PAK SKOK_NA_001.
V okolních tradičních zemích, kde se dávno naučili sdílet místo na silnici, těmi zeměmi myslím hlavně Německo a Rakousko, brzy po zrušení železné opony a vízové povinnosti nějakou dobu jen dostavovali silnice a obchvaty obcí v příhraničí, protože to přišlo nečekaně. Najednou se ze zapomenutých pohraničních okresek staly frekventované tepny.
Nevím, jak to dělali, snad tím, že pracovali ve dne v noci, ale stíhali to nejméně 10x i 20x rychleji, než naši silničáři. Konečně - naše ministerstvo dopravy nějak nechtělo vidět, že provoz zhoustl i tam, kde předtím projelo deset aut za den, takže místo obchvatů vesnic a měst, místo zdvojení stoupacích pruhů, místo zrychlení průjezdu stometrovými obcemi začalo naopak přibývat zákazů, příkazů a hlavně omezení. Mnohde se objevila tabule se jménem obce na hlavní silnici, kde předtím žádná nebyla, ale jen zcela vyjímečně s omezením třeba na sedmdesátku. U nás vzácnost, v těch výše zmíněných zemích zcela běžná věc, ale už jen dál od našich hranic, v příhraničí ta vyšší povolená rychlost zmizela. Proč asi?
Během patnácti let ta přibývající omezení na našich silnicích žádný pozitivní efekt nepřinesla, zato začalo přibývat radarů a úsekových měření se záznamem, a kombinace úsekových měření se semaforem a záznamem (za projetí červené jedenapadesátkou je přece větší postih, než za 54 na padesátce). Doma se v takových místech průjezd přiškrtil.
Ovšem naši řidiči, Poláci, Rumuni, Maďaři - ti všichni se objevili v dříve nebývalém počtu na silnicích i v zemích, kde se stali vážným nebezpečím pro místní, kteří byli zvyklí být k sobě navzájem slušní, aby se na ty své silnice vešli.
Napřed nám místní usnadnili a zrychlili bezpečný průjezd pohraničím, pak zjistili, že tolerance k nějakému drobnému porušení předpisů znamená tolerovat řidičům "z východu" totéž téměř trvale, a mnozí místní řidiči se učí velmi rychle, ti toho také začali zneužívat. Konec tolerance, začalo přibývat omezení a měření i tam, v našem, slovenském a maďarském příhraničí se dvojitá dělicí čára, která byla zdí jen pro místní, často nahrazuje betonovými svodidly, tedy zdí skutečnou.
Seznam měření s fotkou je obzvlášť v Rakousku hodně dlouhý (zde značí čím tmavší barva, tím více pastí na sto tisíc obyvatel, nejtmavší začíná na jednom radaru na tisíc obyvatel v okresu Mödling jižně od Vídně). Jo, abych nezapomněl - nejen, že pokutují a zabavují Radarwarngeräte, tedy indikátory radarů, ve zjištěných případech mají právo kontrolovat i to, zda v navigaci není nahraná databáze stacionárních měření, za to jsou taky tučné pokuty. A to nerozebírám ani to, že tam ani policajtovi nesmíte ukázat záznam ze soukromé kamery, abyste neporušili zákon na ochranu osobnosti (v Německu můžete, ale další užití záznamu musí povolit soud). Tak daleko už to došlo...
Italové to vedou k dokonalosti - na severu není vesnice, kdy by nebyl aspoň jeden radar s kamerou na padesátce, obvykle tam jsou třeba i čtyři, ale také na 250 km dálnice A4 prakticky není místo, kde by se dala beztrestně překročit povolená rychlost: tam, kde nešlo použít úsekové měření, třeba kolem pumpy, odpočívadla či výjezdu, tam je radar se záznamem.
A měření přibývá. Dokud tam nejezdili řidiči "z východu", neměli to zapotřebí, říkají. Pamatuji dobu, kdy tam nějaké překročení na státovkách či dálnicích o 40 km/h i o víc nikdo neřešil, dokud se nic nestalo nebo neviděli nikoho v koloně riskantně předjíždět, stejně tak o 30 km/h i více ve vesnicích, protože se tam prostě jezdilo ostře a hlasitě, ale proti našim zvyklostem neskutečně slušně a bezpečně. Prostě kdo jede s kolonou jako ostatní, jede nejbezpečněji, říkali.
Dnes, když vás za překročení rychlosti nevyberou na dálnici hned za závorou při výjezdu, či vás dokonce nezatknou, dostanete účet poštou, ostatně i "fakturu za fotky" z neplacených silnic a obcí od loňska už rozesílají od nich až k nám.
Já vím, kecám o tom dlouze, ale několik generací u nás nežilo zrovna v prosředí respektu a úcty k někomu dalšímu. Na silnicích je to vidět denně.
Děláme si to sami.
Nevím, jestli se rychleji vrátí náklady na zvýšení propustnosti potažmo zrychlení nějakého silničního tahu, nebo na jeho zpomalení s lepším výběrem pokut.
Od dětství mám zafixováno, že facka v pravou chvíli dokáže zázraky. Jenže u nás nepadne hned, ve spoustě případů trvá i půl roku, než se to začne řešit. A to už si málokdo pamatuje, za co ta facka vlastně přilítla, a bere to jako hrubou nespravedlnost.
Kdyby bylo policajty v provozu víc vidět, hlavně v místech, kde je nerespektování dopravního značení skutečně nebezpečné, jen si to fotili a hned zasahovali, to by najednou bylo disciplinovaných a slušných řidičů... Kdyby se tedy policajti neschovávali v nenápadném autě za bukem s radarem, nota bene v místech, kde je nebezpečí minimální, jen je uměle vytvořené, třeba začátkem obce daleko v polích.
A ještě si neodpustím: ve Slovinsku už mají i kamery snímající rozestup "půl tacho" mezi vozidly. Zatím mimo obce a zatím, když vás přímo na silnici nezastaví hlídka, od nich k nám pokuta nepřijde. Opakuji: zatím.
Vrátím se na naše silnice a ještě jednou to shrnu: jestli si nepotykáme co nejrychleji se slušností a respektem k ostatním a k dopravním předpisům, ale všichni, bude omezení přibývat (jakkoli jsem přesvědčený, že tudy cesta nevede) a brzy se na ty silnice nevejdeme.
To auto vzadu mělo docela slušný rozestup za tím s přívěsem, tak se brácha mezi ně nacpal. No a z přívěsu se najednou uvolnila matrace a letěla bráchovi na auto. Naštěstí se jí dokázal vyhnout, ale měl co dělat. Až potom pochopil, proč si ten vzadu nechával takový rozestup
I kdyby se z tebe jednou stal král, neodsuzuj lidi, kteří ti nebudou provolávat slávu- raději se zeptej sám sebe, proč tomu tak není...
A o buranech s čepicï, jízdou více vlevo nebo středem místo vpravo, závodění od křižovatky ke křižovatce, tak to je zbytečné omílat. To je jako diskuse s motorkářem, jak rychle mu to jede.
rnbw píše:Minuly rok som mal dve totalky - a to v meste.
Ty mě děsíš. U nás je totálka kdy auto je tak nabouraný, že ho hasiči při dobejvání řidiče ven rozstříhaj a skončí jako neopravitelný ve šrotu.... A nebo ho řidič rozvěsí na švestku, či vyhodí motor már desítek metrů stranou auta.
No a najednou píšeš o potlučeným nárazníku a ohlým plechu.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
A kutilmile - nelituju tě
Jezděte defenzivně: Nejen podle pravidel, ale myslete tak, jako by se kdekoliv mohl objevit nějaký 🤐, který vás může ohrozit.
Taky mě štve:
- že mě někdo před koncem obce začne předjíždět, potom zjistí, že moje berlingo není ta překážka proč nejedu rychleji a ve finále mě natlačí na pangejt, protože se na něj z protisměru valí auto. Při tom nepřekračuji rychlost a na padesátce jedu padesát a na devadesátce devadesát.
- když mi někdo pořád zkracuje bezpečnou vzdálenost tím jak se tlačí mezi mě a auto přede mnou.
- když mám někoho za sebou tak blízko, že mu nevidím ani na značku.
- a tak dál a tak dál.
Mám najeto 600 000. Není to málo a není to nijak extrémně moc.
Ale ještě jezdím a nehody jsem měl jen lehké.
Oproti těm, kteří zahynuli vlastní vinou, pořád vedu.
A tak to taky beru.
Jezděte si "prasata" jak chcete, já chci dojet živý a zdravý.
A kutilmile - nelituju tě
- radioelectrum
- Příspěvky: 2334
- Registrován: 11 lis 2011, 00:00
- Bydliště: Oslavany
Dovolím si malý návrh pro moderátory/administrátory. Tady na EB je jedna sekce pro nezařaditelné povídání. Na jiných, třebas tady http://www.temnakomora.cz/ , je část "Co mě těší" a "Co mě zlobí". Nešlo by takové dvě části udělat i tady? Aby ten, kdo se chce rozčilovat věděl, kam má jít a kdo se chce potěšit také?
Je to jak kdy, nicméně spíš bych já sám tvrdil, že denně potkám víc dementů ve Škodivkách. Octy, SuperBy, sem tam někdo v Rapidu a Fabce. Motorizace HTP zajišťuje že bude vždy ten první, i kdyby se ten motor měl rozpadnout.
Ale problém není v autech nebo jejich značkách. Problém je v lidech.