Panenko skákavá, to jste fakt všeci už úplně jeblí do kulí?
On píše, že šum je konstantní při jakékoli poloze poťáku balance.
To nemůže znamenat nic jiného, než že šumí mizerné KC148 na místech T901 a T902. Konstruktér si tehdy zřejmě myslel, že při signálové úrovni řádu stovek mV na daném místě, se už vlastní šum KC148 neuplatní. Bohužel ano - pokud připojíte opravdu slušné soustavy /stačí, aby měly jako výškáč ARV360x/ a v tichém prostředí slyšíte metr od soustav šum. V dané době to do jisté míry byla ale pravda, o tom neuplatnění šumového čísla KC148 - tehdy dodávané soustavy měly ve většině případů poměrně mizerné výškové reproduktory, ale pokud se k tomuto receiveru připojily tehdejší soustavy od maďarských HiFi stereo přijímačů Prometheus či Orpheus, šumělo to znatelně už tehdy, neboť dvou- i třípásmové soustavy Orion - dodávané nejprve s přijímači a pak i samostatně - měly opravdu dost slušné výškové i středové reproduktory.
Jedinou pomocí není přidávat někam nějaké odpory a ohrožovat stabilitu až tak dost mizerně stabilních konců, ale vyměnit T901, T902 za opravdu slušné, nízkošumové tranzistory. Lze zkusit sehnat BC413B-C z původní výroby Siemens, označené logem S&H, nikoli ale rumunské s logem "beta" či polské bez loga a označení BC.
Podobně jsou sehnatelné z výroby Philips třeba i výborné BC109C, novější BC550, lze zkusit i teslácké, nepoměrně přísněji tříděné KC239F a další a další typy - ještě i dnes, v době speciálních nš OZ se dá koupit spousta dobrých, diskrétních nš npn tranzistorů, často stačí jen hodně pozorně projít datasheety. Ten který tranzistor má většinou nízký šum už "geneticky" daný, u opravdových nš kusů, jako je právě BC413 ani příliš nezávisí na rozumně zvoleném Ic.
Z mých vlastních zkušeností vím, že standardní KC508/148 šumí opravdu hodně a šumí stejně, jako KC507/147 pro vyšší napětí. A ani s výběrovými KC509/149 to nebylo nijak slavné. Když se holt v Tesle nedařilo, šly do "bílé" skupiny i hodně mizerné tranzistory, často horší, než samy skoro nijak netříděné KC148.
Stěžovali si na tento jev v době výroby těchto přijímačů a už v době záruky právě zákazníci, kteří disponovali kvalitnějšími 8R soustavami /třeba z Maďarska a Polska/ a k těmto přijímačům je připojili. V dané době totiž moc typů 8R soustav nebylo.
Většina vyráběných byla 4R a nebylo moudré je k těmto přijímačům připojovat. Nic moc se sice nestalo, pouze vylítávaly pojistky koncových stupňů, ale někdy to bohužel odskákaly i budicí dvojice BC211/BC313. Koncové KD606 jsou dost robustní na to, aby zatížení 4R soustavami vydržely - ale chlazení pouze zadním panelem a jedním žebírkem bylo dost na hraně, ale HLAVNĚ nebyla zavedena tepelná vazba předpětí na teplotu konců, takže často vylítly pojistky 1,25A jen díky brutálně zvednutému kliďáku + mírné vybuzení.
Koncové KD606 sice už dávno při 4R zátěži hycovaly, ale předpěťové diody o tom bohužel ještě nevěděly...předchozí dvě věty jsou i do kostky zkrácený návod k tomu, jak přinutit 813A-816A bez destrukce pracovat se 4R zátěžemi
Na místě korekčního stupně stojí za hovno i ta občas osazovaná rumunská BC412, je to okopírovaný, tehdy v rámci RVHP dostupný klon Siemens BC413 a proto je i tak označená. Na tento stupeň je totiž TP předepsán nš tranzistor s F=2dB, což měl BC412 papírově splňovat, ale nesplňoval ani omylem. Proto lze v mnohých 813A až 816A najít na této pozici rumunský či polský BC413, který byl přeci jen o fous lepší, než ta pirátská BC412 - ale pořád o moc horší, než originál od Siemensu.
V tom Siemensu je totiž opravdu zodpovědně třídili na F=1,5dB/Ic 100uA, kdežto celé RVHP na nějaká šumová čísla a zodpovědné třídění sralo. Siemens si nic podobného dovolit nemohl - pokud by nějakému výrobci dodal šumící tranzistory, podruhé by zákazník dobrý tranzistor prostě hledal hledal jinde, výrobců podobných nš tranzistorů bylo dost...
V RVHP to bylo ale tak, že byl výrobce finálního zařízení rád, že sehnal vůbec něco a tak to tam namontovali, aby byl splněný plán a byly prémie.
Co na to zákazník, bylo všem u prdele - zákazník byl taky rád, že sehnal vůbec něco. Pamatuju se, že zrovna třeba 813A i přes svou cenu byly poměrně žádané a dost nedostupné, 814A jen s kosmetickými vylepšeními už tolik žádané nebyly, protože lidi už byli zásobení předchozím typem, který ještě nebylo třeba obměňovat.
Kvantu lidí totiž i pro dálkový příjem dobře sloužily staré, dobré 810A a tunery ST100. Nebylo tedy ani proč utrácet horentní částky za 813-814A se stejnými, jen o 3dB výkonnějšími zesilovači a s mizernou tepelnou i kmitočtovou stabilitou.
S 816A a tunerem 3606A to bylo ještě horší - za tu cenu už nikdo kosmeticky upravené 814A s taháky a stejně blbými předvolbami nikdo nechtěl...
BC413B a BC413C, ale i BC109C používal ve velké míře třeba Grundig a pokud se pamatuju, tak přístroje od Grundigu nešuměly doopravdy, ne jen papírově.
Na Vašem místě bych se tedy poohlédl po šestici značkových npn nš tranzistorů a vyměnil T901,902,T803,804 a i T801,802 ve vstupních sledovačích, ty umí šumět také hodně - šum sledovačů je ten, který slyšíte po přepnutí na magnetofon a vytočení potencimetru hlasitosti naplno.
Norma předepisovala vysokou vstupní impedanci vstupů pro mgf - 220kOhm a proto má ten sledovač tak velké odpory v děliči, nastavujícím jeho prac. bod. A proto je to uspořádáno bohužel tak blbě, že regulátor hlasitosti není až za kompletním korekčním zesilovačem /těsně před balancí, jako to mají jiné stroje/, kde by měl lepší podmínky pro práci a lepší podmínky pro práci by měl hlavně Baxandall, ale to ty pastevce v Bratislavě nijak moc netankovalo..
Víte, nejenom já sám si po více, jak 35 letech zkušeností ze servisu myslím, že Tesla Bratislava nikdy neměla vyrábět "luxusní HiFi" přijímače - podnik byl stvořen a kádrově-technicky vybaven na výrobu komerčních sraček typu 32xA až 53xA, přičemž už jejich první, ještě elektronkový pokus o stereopřijímač /nikoli ale HiFi/ dopadl dost neslavně - 538A Stereodirigent a všechny od něj odvozené. Mizernou obvodovou koncepcí až po mizerné soustavy, k němu dodávané. Pokud někdo připojil lepší bedny, tak okamžitě vystoupil mizerný odstup 3W áčkových konců a šum ECC83 v korekcích.
Stačí se pro zajímavost podívat, jak ke konstrukci HiFi stereo přijímače a jeho nf části podle DIN 45500 přistoupila třeba Tesla Pardubice - v době absolutního nedostatku jakéhokoli slušného materiálu, v letech 1968-1970, myslím, že vývoj byl zahájen 1968 dle referování HiFi měsíčníku HaZ. V roce tuším 1971 šel přijímač na trh, v HaZ jej poměrně přísně otestovali a i přes dobou poznamenané osazení /téměř výhradně Ge/ má při mnohem větší jednoduchosti propracovanější, účelnou konstrukci, než cokoli z Bratislavy - o případné, málokdy nutné opravitelnosti ani nemluvě.
U T632A je prostě na první pohled vidět, že v Pardubicích u práce ti lidi mysleli hlavou, nikoli ocasama a dnem láhve spišské borovičky, jako ti pastevci v Bratislavě.
Bratislavské průsery, dané nedostatečností technických kádrů i vedení /původně nabrané pro komerční výrobu, kde na ničem moc nezáleželo/ pochopitelně poprvé ejakulovaly v případech "věže" 710A a definitivně dostříkly až na ministerstvo v případě 820A.
Jo - a nemyslím si, že by úrovňový diagram 810A-816A byl nějak špatný - např. mgf vstupy beze všeho snášejí až 2,5V rms. Ale po stránce interního impedančně/šumového přizpůsobení nejsou daná zapojení vyřešena opravdu ani zdaleka optimálně.
Ptám se proto, protože proč to v Tesle tak neudělali rovnou?
