Dva mono zesilovace vs symetricke napajeni
Moderátor: Moderátoři
Je na majiteli, aby sám rozvážil, zda je pro něj výhodnější funkčně i ekonomicky pořídit buď celý nový zdroj, nebo jiné koncové zesilovače.
I při výměně trafa polovina zdroje stejně zůstane nevyužita.
Vidíš Hille - a já radši používám pro napájení malo- a středněvýkonných IO do asi 50W celkového výkonu radši jednodušší, ale stabilizované zdroje. S malým vnitřním odporem a násobením kapacity.
Zaprvé mi to umožní dostat z daného IO to, co chci, tedy kdykoliv dosažitelné maximum, ne jen po dobu několika málo stovek ms.
Zadruhé nehrozí nebezpečí průrazu nějakou nešikovnou zapínací - síťovou špičkou, na překročení napájecích hladin jsou IO do asi 25W na kanál dost citlivé.
Zatřetí takový zdroj umožní dobře a naplno využít i automotive IO, které jsou dost háklivé na filtraci 100Hz, naopak se u nich ale předpokládá napájení téměř konstantním napětím. Mnohé z nich umí pracovat do 2 ohmů, což se občas hodí.
Při rozumné volbě zapojení stabilizátoru, rozumné volbě velikosti trafa, jeho sek. napětí a hlavně rozumné volbě úbytku na regulačním členu /nutná znalost místních poměrů v síti/ se to dá slušně zvládnout i tepelně. Navíc střední odebíraný proud při přirozeném buzení je mnohem nižší, než při buzení sinusovém, co se v praxi až na výjimky nevyskytne.
Ale zesilovač s takovým zdrojem samozřejmě musí umět tepelně zvládnout i sinusové buzení a nic nesmí být přetíženo.
Pokud se to vzhledem k budoucímu použití jeví jako vhodné /konce nemají protizkratovku/, lze celkem jednoduše zavést proudové omezení.
Nevýhody to prakticky nemá, protože u IO, co nemají napěťové rezervy na stav bez buzení, se hudební výkon stejně rovná sinusovému se stabilizátorem. Teoretická nevýhoda stab. zdrojů, celkově nižší účinnost zdroje se ale v praxi nejeví jinak dramaticky - i při hodně vysokém středním výkonu a buzení přirozeným signálem je vše jen vlažné.
V dávné minulosti šlo hodně i o ekonomické hledisko, stabilizátor i asymetrického zdroje často vyšel dráž, než osazení jednoho diskrétního koncového stupně. Dnes se dá poskládat ze šuplíkových či z vytěžených součástek skoro, nebo i úplně zadarmo.
Třeba Zetawatt s TDA2020 a nestab. zdrojem jsem s hrozivým klením dokončil pouze jeden a všecky další už jen se sym. stabilizátorem.
To proto, že se mi za ty peníze zdálo 13W/4R hodně málo oproti dosažitelným až 25W/4R a taky jsem pak měnil spousty MDA2020 a hledal neexistující vady v aparátech kamarádů, kde se prostřelily MDAčka "jen tak", aniž by se v síti/zdroji něco přihodilo, neubrzdily to ani 5G elyty a ještě to často mívalo i 1,5-2V rezervu - byly opravdu hodně drahé. Holt to byly svině štětinatý, ale A2030V a celá řada TDA2030-2051 nejsou z hlediska rezervy v napájení o nic lepší.
Pochopitelně, u 100-120W/4R krav typu TDA7293V a spínaných konců typu TDA8924 už je stabilizace jak problém technický, tak hlavně ekonomický. Jenže ty zas mají dostatečný výkon ve špičce i při nestab. zdrojích a hlavně mají tyhle velké IO dost rezerv v napájení.
Ostatně výrobce těchto velkých IO s takovým napájením myslím ani moc nepočítá, neboť by se IO sám dostal na absolutní hranu dovolených proudů a hlavně výkonové ztráty, která je už i tak ztěžka převoditelná na chladič.
Bedny jsem měl jakési dvoupásma z bytelnýho dřeva, těžké jako kráva, impedanci už nevím. Opatrně jsem tu B113 pouštěl, aby mi ty 2020 taky neodešly, ale nic se nedělo, a tak jsem si postupně troufal víc a víc. Dodělal jsem si vypínač motoru a používal B113 i jako zesilovač. No a dopadlo to tak, že jsem s tím léta vyhrával co to dalo, sousedé si na mě x krát stěžovali, ale MDA2020 držely naprosto bez protestů. Dokonce i náhradní diody v usměrňovači zůstaly na trvalo a všechno to vydržely. Tu B113 mám do dneška, ale už spoustu spoustu let jen odloženou.
Postupem času jsem poznal, že jsou lidé, kterým žádný konec dlouho nevydrží. Ani takový jako třeba AZK220, který vydrží i zkrat na výstupu až jiskry lítají, a přesto hraje dál.