Napsal: 05 říj 2017, 14:12
Sešly se tu dva komponenty, které absolutně nepasují k sobě.
Je na majiteli, aby sám rozvážil, zda je pro něj výhodnější funkčně i ekonomicky pořídit buď celý nový zdroj, nebo jiné koncové zesilovače.
I při výměně trafa polovina zdroje stejně zůstane nevyužita.
Vidíš Hille - a já radši používám pro napájení malo- a středněvýkonných IO do asi 50W celkového výkonu radši jednodušší, ale stabilizované zdroje. S malým vnitřním odporem a násobením kapacity.
Zaprvé mi to umožní dostat z daného IO to, co chci, tedy kdykoliv dosažitelné maximum, ne jen po dobu několika málo stovek ms.
Zadruhé nehrozí nebezpečí průrazu nějakou nešikovnou zapínací - síťovou špičkou, na překročení napájecích hladin jsou IO do asi 25W na kanál dost citlivé.
Zatřetí takový zdroj umožní dobře a naplno využít i automotive IO, které jsou dost háklivé na filtraci 100Hz, naopak se u nich ale předpokládá napájení téměř konstantním napětím. Mnohé z nich umí pracovat do 2 ohmů, což se občas hodí.
Při rozumné volbě zapojení stabilizátoru, rozumné volbě velikosti trafa, jeho sek. napětí a hlavně rozumné volbě úbytku na regulačním členu /nutná znalost místních poměrů v síti/ se to dá slušně zvládnout i tepelně. Navíc střední odebíraný proud při přirozeném buzení je mnohem nižší, než při buzení sinusovém, co se v praxi až na výjimky nevyskytne.
Ale zesilovač s takovým zdrojem samozřejmě musí umět tepelně zvládnout i sinusové buzení a nic nesmí být přetíženo.
Pokud se to vzhledem k budoucímu použití jeví jako vhodné /konce nemají protizkratovku/, lze celkem jednoduše zavést proudové omezení.
Nevýhody to prakticky nemá, protože u IO, co nemají napěťové rezervy na stav bez buzení, se hudební výkon stejně rovná sinusovému se stabilizátorem. Teoretická nevýhoda stab. zdrojů, celkově nižší účinnost zdroje se ale v praxi nejeví jinak dramaticky - i při hodně vysokém středním výkonu a buzení přirozeným signálem je vše jen vlažné.
V dávné minulosti šlo hodně i o ekonomické hledisko, stabilizátor i asymetrického zdroje často vyšel dráž, než osazení jednoho diskrétního koncového stupně. Dnes se dá poskládat ze šuplíkových či z vytěžených součástek skoro, nebo i úplně zadarmo.
Třeba Zetawatt s TDA2020 a nestab. zdrojem jsem s hrozivým klením dokončil pouze jeden a všecky další už jen se sym. stabilizátorem.
To proto, že se mi za ty peníze zdálo 13W/4R hodně málo oproti dosažitelným až 25W/4R a taky jsem pak měnil spousty MDA2020 a hledal neexistující vady v aparátech kamarádů, kde se prostřelily MDAčka "jen tak", aniž by se v síti/zdroji něco přihodilo, neubrzdily to ani 5G elyty a ještě to často mívalo i 1,5-2V rezervu - byly opravdu hodně drahé. Holt to byly svině štětinatý, ale A2030V a celá řada TDA2030-2051 nejsou z hlediska rezervy v napájení o nic lepší.
Pochopitelně, u 100-120W/4R krav typu TDA7293V a spínaných konců typu TDA8924 už je stabilizace jak problém technický, tak hlavně ekonomický. Jenže ty zas mají dostatečný výkon ve špičce i při nestab. zdrojích a hlavně mají tyhle velké IO dost rezerv v napájení.
Ostatně výrobce těchto velkých IO s takovým napájením myslím ani moc nepočítá, neboť by se IO sám dostal na absolutní hranu dovolených proudů a hlavně výkonové ztráty, která je už i tak ztěžka převoditelná na chladič.
Je na majiteli, aby sám rozvážil, zda je pro něj výhodnější funkčně i ekonomicky pořídit buď celý nový zdroj, nebo jiné koncové zesilovače.
I při výměně trafa polovina zdroje stejně zůstane nevyužita.
Vidíš Hille - a já radši používám pro napájení malo- a středněvýkonných IO do asi 50W celkového výkonu radši jednodušší, ale stabilizované zdroje. S malým vnitřním odporem a násobením kapacity.
Zaprvé mi to umožní dostat z daného IO to, co chci, tedy kdykoliv dosažitelné maximum, ne jen po dobu několika málo stovek ms.
Zadruhé nehrozí nebezpečí průrazu nějakou nešikovnou zapínací - síťovou špičkou, na překročení napájecích hladin jsou IO do asi 25W na kanál dost citlivé.
Zatřetí takový zdroj umožní dobře a naplno využít i automotive IO, které jsou dost háklivé na filtraci 100Hz, naopak se u nich ale předpokládá napájení téměř konstantním napětím. Mnohé z nich umí pracovat do 2 ohmů, což se občas hodí.
Při rozumné volbě zapojení stabilizátoru, rozumné volbě velikosti trafa, jeho sek. napětí a hlavně rozumné volbě úbytku na regulačním členu /nutná znalost místních poměrů v síti/ se to dá slušně zvládnout i tepelně. Navíc střední odebíraný proud při přirozeném buzení je mnohem nižší, než při buzení sinusovém, co se v praxi až na výjimky nevyskytne.
Ale zesilovač s takovým zdrojem samozřejmě musí umět tepelně zvládnout i sinusové buzení a nic nesmí být přetíženo.
Pokud se to vzhledem k budoucímu použití jeví jako vhodné /konce nemají protizkratovku/, lze celkem jednoduše zavést proudové omezení.
Nevýhody to prakticky nemá, protože u IO, co nemají napěťové rezervy na stav bez buzení, se hudební výkon stejně rovná sinusovému se stabilizátorem. Teoretická nevýhoda stab. zdrojů, celkově nižší účinnost zdroje se ale v praxi nejeví jinak dramaticky - i při hodně vysokém středním výkonu a buzení přirozeným signálem je vše jen vlažné.
V dávné minulosti šlo hodně i o ekonomické hledisko, stabilizátor i asymetrického zdroje často vyšel dráž, než osazení jednoho diskrétního koncového stupně. Dnes se dá poskládat ze šuplíkových či z vytěžených součástek skoro, nebo i úplně zadarmo.
Třeba Zetawatt s TDA2020 a nestab. zdrojem jsem s hrozivým klením dokončil pouze jeden a všecky další už jen se sym. stabilizátorem.
To proto, že se mi za ty peníze zdálo 13W/4R hodně málo oproti dosažitelným až 25W/4R a taky jsem pak měnil spousty MDA2020 a hledal neexistující vady v aparátech kamarádů, kde se prostřelily MDAčka "jen tak", aniž by se v síti/zdroji něco přihodilo, neubrzdily to ani 5G elyty a ještě to často mívalo i 1,5-2V rezervu - byly opravdu hodně drahé. Holt to byly svině štětinatý, ale A2030V a celá řada TDA2030-2051 nejsou z hlediska rezervy v napájení o nic lepší.
Pochopitelně, u 100-120W/4R krav typu TDA7293V a spínaných konců typu TDA8924 už je stabilizace jak problém technický, tak hlavně ekonomický. Jenže ty zas mají dostatečný výkon ve špičce i při nestab. zdrojích a hlavně mají tyhle velké IO dost rezerv v napájení.
Ostatně výrobce těchto velkých IO s takovým napájením myslím ani moc nepočítá, neboť by se IO sám dostal na absolutní hranu dovolených proudů a hlavně výkonové ztráty, která je už i tak ztěžka převoditelná na chladič.