Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

mě by též docela zajímalo kde stáhnout oněch 6.3V k usměrnění a vyžehlení,
z objímky kterékoliv flašky nebo lépe rovnou z trafa aby nedošlo k parazitním vf turbulencím a vazbám nebo něčemu podobnému

V případě napájení ze žhavení je třeba prohlídnout zapojení, zda je žhavení opravdu "ve vzduchu", tedy jde z trafa jen na žhavící vlákna elektronek. V mnoha zapojeních je jeden konec spojen se zemí, pak ale nelze použít můstkový usměrňovač, ale jen jednocestné usměrnění. Horší situace by byla, pokud by byl kvůli potlačení brumu na žhavení připojen trimr s uzemněným středem, ale to se používalo spíš u magneťáků.
Z hlediska vf nevidím problém, na to stačí blokovací keramiky.

xsc píše:Horší situace by byla, pokud by byl kvůli potlačení brumu na žhavení připojen trimr s uzemněným středem, ale to se používalo spíš u magneťáků.

. . . a výkonových zesiků, třeba nástrojových

ok1hga píše:...a nebude to spíš 150 Ω ??

Vláďo, nemať tu nadšence: nebude, půlka vinutí na primáru přece pro dosažení stejného napětí i proudu na sekundáru potřebuje poloviční napětí a dvojnádobný proud. Předpokládám, že vstupní propust má v obou případech stejnou zátěž na sekundáru.
Protože impedance se transformuje se čtvercem převodního poměru, pak impedance poloviny primárního vinutí vychází čtvrtinová proti vinutí celému. Proto celé vinutí má 300 Ω (bez ohledu na to, zda je střed spojený s kostrou či není), polovina vinutí pak 75 Ω (tady se spojení s kostrou předpokládá, i když taky není nezbytné).
Polopatističtěji to snad ani vysvětlit nejde.

Plynulé odbručení nikoliv u sériových radiopřijímačů běžné třídy, asi do řady 6xx. Jen ty nejdokonalejší měly odbručovací potenciometr, ale zrovna třeba Hymnus ho nemá. Ale třeba Filharmonky mají pro žhavení napěťových nf elektronek 6CC41 /to je vlastně elektrická i pin přesná kopie 6N2P, nebo chcete-li, šestivoltová verze ECC83/ samostatné vinutí 6,3V se 100R odbručovačem a dalším přímotkem, ze kterého jsou pak žhaveny vyšším napětím koncové PL82, takže vlastně je svým způsobem nějak uzemněno i žhavení koncovek. Podstatné je, že nf část Filharmonky má při potu hlasitosti na nule odstup okolo -70dB, což je na dobu, lampy i řešení výborná hodnota.
V jednodušších RP je vždy uzemněn jeden konec 6,3V žhavení, případně je použito víc vinutí, ale další opatření tam nebývají.
Jedno monofonní gramorádio, které vychází ze základu 627A Variace, má přidánu kvůli korekcím jednu ECC83 a tak tam na trafo přidali samostatné vinutí 12,6V, které ale má "odbručovací" opatření jen ve formě dvou 100R odporů, středem uzemněných. Kuchal jsem z něj právě to síťové trafo, gramošasi a velice kvalitní výstupák pro EL84. Asi zatím největší výstupák pro EL84 ze sériovky, je na jádře EI20x32. Možná, že byly použitý i jinde, ale tak já toho zase tolik nekuchal..

I jako sběratel /nf techniky a příležitostně jen opravdu velkých přijímačů/ si myslím, že vestavovat polovodičový konvertor do Hymnusu je -pardon, z mého osobního pohledu- prasečina.
Troufl bych si říct, že by to takto viděla většina sběratelů přijímačů, kteří jsou notabene mnohem méně tolerantnější a více militantní, než já sám
Já sám se taky občas uchýlím k pokud možno neviditelné, ale podle ostatních k prasečině, jako je např. vestavba a zalití nového žlutého svitku do pouzdra asfalťáku, vestavba MKP střev do velkých svitkových bloků i do MP bloků a různé podobné sviňárničky. Zásada ale je, že to nesmí být na první, ani druhý pohled být poznat.
Prvořadá je pro mne totiž prvotřídní funkce toho aparátu, nikoliv to, že ho mám sice v původním stavu a s původními vnitřky součástek /např. se svodovými svitky, probitými bloky, probitými či spálenými trafy apod./, takže se na ten přijímač můžu tak leda dívat a to je všecko.
Nikdy neuslyším jeho původní, mnohdy majestátní zvuk, jak vlastně kdysi hrál a správně má hrát.
Prostě preferuju 100% funkci jako prvořadou věc. Beru přitom co největší ohled na původní, vnější vzhled a charakter součástek, nikoli na jejich 100% vnitřní původnost.
Sice je to u hovňáků, karamelek a velkých drátových odporů obrovský problém, ale i ten se dá úspěšně řešit.
Při takovém přístupu, tedy vše 100% původní, třebaže vadné, z toho vlastně nemá nic ani ten sběratel, ani ten, kdo by se o přístroj případně zajímal.
Nemůžete si ho zapnout sami, ani případné návštěvě předvést. Víceméně skoro vždy laické návštěvě budete jen sakra těžko vysvětlovat, že máte velké, krásné, složité rádio renomované firmy, které ale nefunguje kvůli tomu, že ho chcete 100% původní, tedy jej vlastně zachováváte pro budoucí generace porouchané.
Velice těžko se pak hledá odpověď na jednoduchou otázku "a proč tady teda máš tolik krásných rádií, některý velký jako kráva, když ani jedno nehraje?"...

Díry po šroubech z vnitřní strany skříně už nikdo neodstraní stejně, jako případné zásahy do původního žhavicího okruhu, který je v Hymnusu trochu komplikovanější, než se zdá. Má odručovací trimr na hladině 6,3V pro všecky 6,3V elektronky a je "dvojitý" kvůli koncové PL82, je to tam zapojeno s tím přímotkem sekundáru 6,3V, přesně jako ve Filharmonce.
Myslím, že všecko by zjednodušila a určitě i zkvalitnila montáž konvertoru do samostatné kovové krabičky vedle přijímače a napájení ze samostatného, dobře vyhlazeného a případně i stabilizovaného zdroje.
Ten bych radil určitě jako klasický transformátorový, rozhodně ne spínaný, rušící produkty spínaného zdroje mohou ve vysokoimpedančních elektronkových obvodech takto složitého přijímače napáchat pěknou paseku.
Mám tady v krabici mnoho desítek nepoužitých, rozebratelných a klasických kvalitních trafoadaptérů, vesměs jsou to Panasonic a několik dalších dobrých značek, pro odběry od 100-400mA i s interními stabilizátory 7806-7812, několik i mimo napěťovou řadu 78x, jsou tam použity buď 100mA LM317L, nebo i velké LM317T, jsou to ty kousky, co mají výstup třeba 3V, 4,5V či 5V.
Všecky mají slušnou filtraci a moc netopí, jinak bych je totiž neschraňoval. Klidně něco takového za poštovné pošlu, stačí mi do SZ zadat napětí, odběr a adresu.
Radši Ti totiž daruju kvalitní napájecí adaptér, než bych dopustil, že pokurrvíš Hymnus zevnitř
Nebudou komplikace se zeměmi, úpravami žhavení atd. a přijímač zůstane v naprosto původním stavu.
Přemýšlej o tom.

Záleží, kolik těch přijímačů má. Já jich mám víc, a tak jsem si konvertor vestavěl do samostatné krabičky se zdrojem, jak přesně popisuješ. Ale mít jen jedno rádio, asi bych ho dal dovnitř. Konvertor od AMBM je docela malý a dá se připevnit k šasi třeba pomocí stahovacích pásek. Taková úprava je pak vratná. Z hlediska úprav je asi lepší jej nechat jako samostatný, i s ohledem na možné rozšíření sbírky v budoucnu.

"Moja" Opereta nebola na zberatelske ucely, ale na bezne pouzivanie. Takze som pri oprave pouzil moderne suciastky a konvertor som namontoval dovnutra.

Ano, oba máte pravdu, pokud to tak je.
To jest, že majitel hodlá ten Hymnus používat jako běžný přijímač v domácnosti a není sběratelem. Pak samozřejmě pro něj není problém do něj napráskat novější součástky a rozchodit jej tak, že pojede jak z praku.
Ale jednou ten Hymnus někdo podědí.. Mohou ho vpálit do odpadu stejně, jako jej někomu zasvěcenému nabídnout jako sběratelskou raritku, neboť takový přijímač za 50 let nepochybně raritou bude. Už na něm sice dávno nebude co naladit, pokud tedy nebude k přijímači i vlastní vf modulátor nf signálu do AM či FM, nebo třeba i kompletní malý AM vysílač, jehož stavba není vůbec žádný problém už dneska. Ale ty moderní součástky pod šasi určitě té původnosti a raritnosti vadit budou, pořád budou k dispozici obrázky i servisní návody, které nabonzujou, co tam vevnitř být nemá. Cenu tohoto luxusního přijímače jako rarity to dramaticky sníží.
Opereta nemá žádnou velkou technickou, ani jinou hodnotu, je to vlastně, řečeno dnešními slovy "spotřebka" - což ale Hymnus v žádném případě není, byl drahý jak sviňa i ve své době. Však jej mám po rodičích, ten si se mnou zamala užil experimentů teda..
Nejprv to odesrával dědův REL Primus /který se zachoval, dnes hraje jak čert a kdykoli se na něj podívám, tak vidím ty popálený prsty../ a až chudák chcípl, tak jsem se i přes zákazy rodičovstva zaměřil na Hymnus Jestli se moc nepletu, tak Hymnus stál něco přes tři tisíce tehdejších korun československých, mohlo to být asi tak 4-5 platů jednoho člověka, tehdy.

Ale i tak si myslím, že méně komplikací se zapojováním a napájením by bylo s odděleným a odděleně napájeným konvertorem.

No právě, za pár let nebude co chytat, i když ta rádia budou funkční. Vynaložené úsilí a prostředky budou k ničemu. Snad jen, pokud by se začaly prodávat nějaké obdoby set-top-boxů pro přijímače. Proto je podle mého názoru lepší věnovat se renovování přístrojů, jejichž provoz v budoucnu nebude závislý na něčím rozhodnutí- magnetofonů, gramofonů, videí... dokud jsou ještě aspoň nějaké ND k dispozici.

Jak jsem tak procházel stará AR a Elektronik z 50. let, tak silně uvažuju o stavbě vlastního, nejprve AM vysílače a pak zkusím FM modulátor, rovnou posazený do OIRT.
Musel bych možná kvůli CCIR Stradivárkám a "novějším" stereo aparátkům udělat i CCIR modulátor se stereokodérem, což s dnešními možnostmi taky není velký problém. Všecko lampový asi udělat nepůjde, neboť se nedostanu k zapojení např. původních, lampových kodérů a s lampovými oscilátory/injektory z bývalého vybavení velkých FM vysílačů. Ale připouštím, že někdo by tu dokumentaci mít mohl. Ještě v 70. letech to všechno běželo na flaškách.
AM by mělo asi jít radši luftem, u FM jsem ochotný se sebezapřením akceptovat 300R dvojlinku či koax a rozbočovač. Tolik toho zase nemám.
Lamp na to mám plnou prdel i tech speciálnějších, třeba QQE03/12, RL15 a jiných, ale jsem na vf techniku jednak matlák, nadto mě nebaví motat špulky /přitom ale trafa mi nevadí, to je zajímavý/ a jednak na to nemám vf rafičky..
Ale ty chlapi, co to tehdy v padesátkách stavěli skoro z ničeho a z inkurantu, na to ty vf rafičky taky neměli, některý z nich neměli ani pořádný uniměřák a rozchodilo se jim to

ok1hga píše:

Hill píše:mezi zdířkami má vstupní impedanci přibližně 300 Ω, každá zdířka proti kostře pak má 75 Ω

a nebude to spíš 150 Ω ??

Nevím, jestli je to tak jednoduché počítání, když je mezi těmi vstupy vazba na laděný obvod, transformátor

keby bol osvedčený VKV menič s použitím jednej flaše ECC apod.
tak si možem zaexperimentovať aj ja abysom něvyšol zo cviku
žial Tesla Populár něma separe žarenie 4V pro bambulu usmerňovačku,
je tam 6Z31 pre 6.3V

V knížkách od pana Českého i ve starých AR jsou k nalezení konvertory s ECC85 i ECC88, jeden dokonce s ECC81, neboť ECC81 je původně vkv lampa. Stačí jen hledat, je to tam i s plošňákama, jeden návod na elektronkový konvertor byl i v HaZ, ale nevím už přesně kde.
Bylo to zdůvodněný tehdejším nedostatkem dobrých vf tranzistorů a každý neměl možnost si nechat propašovat AF139, AF239 a další podobné. Pozdější špičkový náš pnp KF272 se objevil na trhu jen jediný rok, pár fyzických exemplářů se u mě zachovalo. Nejsem si úplně jistý, ale měl Ft velice blízko 1GHz. Na tu dobu bomba.
Byl to myslím úplně první náš křemíkový vf tranzistor, použitelný s velkým ziskem až do III. TV pásma, ale strana a vláda údajně jeho výrobu zatrhla. Pravda bude asi někde uprostřed.
Naše GF506 a GF507 byly prakticky nedostupné nikomu, všecko sežrala výroba TV předzesilovačů v ZAVT.

Vašku, zjednodušil jsem to na jeden pohled - ideální stav, aby bylo zřejmé, jak je to s impedancí ve vztahu k převodu trafa.
Nicméně rezonanční obvod v oblasti rezonance má malý nebo nulový fázový posuv, tak se v něm stejně při té konkrétní frekvenci navenek projevují víceméně jen odpory zátěže a odpory ztrátové.
Proč to tak je, to se daleko akademičtěji řeší na více jiných stránkách, myslím si, že sem patří jen konstatování, že to tak je.