Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Všichni víme v jaké poloze má být vypínač. Na hoře ON, dole Off. Ale už jsem se párkrát setkal že pokud byl na zadním panelu přístroje, tak byl opačně. Nějakou logiku vtom dokonce vidím.

Dvoupólové vypínače byly snad u všech starých rádií na síť. Většinou na potenciometru hlasitosti, přímo se s tím počítalo. Podobně u televizí, elektronkových měřících přístrojů Tesla apod. Většina pozdější spotřební elektroniky používala dvoupólové síťové Isostaty.

V době výroby starých přístrojů to mělo i další opodstatnění. Tehdy převažovaly sítě s ochranou zemněním, jistil se i střední vodič (N). Nebylo jisté, jestli se na středním vodiči nemůže objevit nějaký potenciál, oba vodiče se braly pouze jako pracovní.

Nulák se jistil pokud vím jenom na starých sítích 120V, ale často to tak zůstalo i po přechodu celých městských čtvrtí na 220V a nikdo se nenamáhal tu pojistku v nuláku vyřadit a dát místo ní svorku či můstek.
Nejvíc úrazů právě kvůli pojistkám v nuláku bylo v pražských částech, kde ještě i v 70. letech bylo 120V a lidi, co neměli přepínatelný všecky spotřebiče na 120/220V, museli mít i několik traf v bytech, typicky pro televizory.
Slyšel jsem od některých lidí, že i snad ještě v 80. letech bylo někde po Praze 120V.

Poslední 3kV trafostanice se odpojovaly na Vinohradech někdy v roce 2009

U nás se zavádělo hned 380/220V, ale nulák byl zprvu všude jištěný.

Když jsme v té silnoproudé technice a spínačů:

K čemu přesně se před r. 1989 v běžných instalacích používal spínač č. 2 ?

Našel jsem je v krabici poděděných "barevných" velkoplošných spínačů a zásuvek řady 3553.
Konkrétně tyto vypínače č. 2 /jen asi 3-4, vypadají nepoužitě/ mají všecky krémový rám a červené sklopky. Může to být jenom náhoda, anebo je ta červená barva záměr?
K čemu v "běžných instalacích" dvoupólový vypínání?
Pro nemocniční neuzemněný TT sítě?
Díkes.

Edit: Achab-e, tohle velmi odporovalo všem i tehdy platným předpisům, pokavad to byla zemněná síť. Myslím si, že to někdo udělal neúmyslně, nebo z hlouposti či setrvačnosti starých 120V sítí.
V každým případě to už hodně dávno smrdělo průserem kůli úrazům.
Něco podobnýho by teoreticky bylo možný jen ve spolehlivě nezemněný a hlídačem galvanický izolace hlídaný síti.
A to žádná běžná síť 380/220 v ČSSR nebyla.

A kde máš ten svůj "spínač č. 2" ? Žádný nevidím.

sinclair píše:Pro nemocniční neuzemněný TT sítě...

Lépe řečeno soustava IT (střed zdroje izolován, spotřebič uzemněn) .

Spínače řazení 2 se u domovních instalací běžně nepoužívaly. Někdy byl nutný například pro spínání dvou galvanicky oddělených obvodů. Občas se někde vyskytl jako náhrada, když nebyl jiný po ruce. Nebo to byl ležák ve skladu a musely se spotřebovat. Svého času měly být podle normy v koupelnách, ale v praxi se moc nedávaly - možná byly v dané době hůř dostupné. Mohly být předepsané pro instalace v některých nebezpečných prostorách, ale zde zpravidla nešlo o běžné domovní typy. Spínací jednotky 3553 jsem viděl v některých starších spotřebičích, kde se požadovalo vypínání obou pólů. Jinak mimo jednotlivé případy a zdravotnictví si nepamatuju, že by někde měly zvlášť odůvodněné použití.

Co se týká barev velkoplošných typů 3553, tak zhruba od poloviny 80-tých let se mimo základní šedou vyráběly hnědé, červené, tmavě zelené, bledě zelené, bledě modré a žluté. Různé barvy byly pouze designová záležitost, někdy se mohly použít k rozlišení různých obvodů, jinak neměly zvláštní význam. Ve stejné řadě barev byly i zásuvky. V praxi byl často problém sehnat všechny potřebné přístroje aspoň ve stejné barvě, natož si ještě vybírat. Někdy se musely mezi vypínači přehazovat klapky, aby byla stejná barva aspoň v jednom bytě, nebo dokonce v jedné místnosti.

Sinclair: Praha3-Vinohrady, předělávka 1978/1979 (tam kde jsem kdysi bydlel), ostatní Praha2-Vinohrady min. 1980-1990, mám pocit, že poslední předělávky byly až dokonce 2000. Jeden z článků http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/zivo ... konci.html ,dle něho poslední provoz až do října 2009.

Aha, tím spínačem č. 2 je myšleno řazení 2. Omlouvám se sinclairovi.
Červené vypínače i zásuvky jsem viděl v jednom starším baráku. Uvnitř byl nejspíš jednopólový strojek. U bábiny byly na půlku světle zelené a hnědé. Doma máme jenom hnědé.

Achab píše:Spínače řazení 2 se u domovních instalací běžně nepoužívaly. Někdy byl nutný například pro spínání dvou galvanicky oddělených obvodů. Občas se někde vyskytl jako náhrada, když nebyl jiný po ruce. Nebo to byl ležák ve skladu a musely se spotřebovat. Svého času měly být podle normy v koupelnách, ale v praxi se moc nedávaly...

U domovních instalací jsem to viděl jen jednou, a to v obýváku jednoho domu, který byl od první půlky padesátých do druhé půlky šedesátých let školkou (ta tam měla hernu a původní majitelé předtím obývák) měl nepřímé osvětlení na parapetu pod stropem, dva okruhy, každý po 12 žárovkách, oba jištěné pojistkami 6 A, každý z jiné fáze.
Ovšem nešlo o obvody galvanicky oddělené, jen o dva současně spínané okruhy. Zřejmě tam předtím byl páčkový spínač se dvěma páčkami, koncem sedmdesátých let nahrazený tímto spínačem 2. Vedení ale zůstala původní - v trubkách bronzovými pocínovanými vodiči v gumové izolaci s hedvábným opletením, průřez jsem tehdy naměřil odpovídající 2,5 mm2 všechny okruhy...
Asi trochu specifický případ, ale píšu to schválně:
krajové odlišnosti z dob VČE, ZČE, JME, SME vedou dodnes k tomu, že se někde vypíná střední, čili neutrální, vodič společně s krajním, protože v kraji dlouho vládla ochrana zemněním. V Čechách (tedy mimo Prahu a stará centra velkých měst zavedených buď ještě na síť 120 V nebo IT síť 3x220 V) vládla už od konce padesátých let soustava TN-C 380/220 V (později 400/230 V). Tady se nulák nevypínal, konečně to bylo výslovně zakázáno.
Jak jsem však řekl, ve staré zástavbě velkých měst to bylo divoké - ještě v roce 1980 běhala část Hradce Králové v síti 3x220 V upravené na sekundárce tak, že jedna fáze byla natvrdo uzemněná (tedy: co ty labské písky, na nichž Hradec stojí, dovolily). Fabriky měly běžně vlastní trafostanice (asi poslední šestka do Kohoutovy továrny se likvidovala tuším v roce 1992) a vlastní zemnicí soustavu. Tak se mezi zemí fabriky a nulákem obytného činžáku vedle běžně vyskytovalo napětí 30 - 50 V. Zhruba stejný rozdíl napětí se logicky vyskytoval mezi vodovodním či plynovým potrubím a tím "na nejméně dvacet let prozatímním" nulákem.
Dokonce ani v rámci téhož kraje to nebylo všude stejné. Koncem sedmdesátých let pardubičtí rozvodáři (třebas v působnosti VČE řečených RHK) vůbec netrvali na přizemnění nuláku u odběrného místa, jestli bylo blíž k sloupu, než požadovala ČSN 34 1010, s tím, že mají tak dobrý nulák, že to už není potřeba. V ostatních krajích se na přizemnění PEN u domu trvalo. A míst s nějakou odlišností do konce osmdesátek rychle ubylo.

Příklad použití řazení 2 je třeba zapínání nezávislých svítidel na dvou nebo více WC, spolu s jedním ventilátorem. Druhý pól pro obvod ventilátoru v každém spínači zajistí, aby svítila jenom jednotlivá světla. Podobně v jakémkoliv případě, kdy je žádoucí, aby dva obvody byly v zapnutém nebo vypnutém stavu spínače odděleny. Čili použití vůbec nemusí souviset s vypínáním pracovního vodiče N.

Dvojka se pořád vyrábí, ale řazení 4 - skupinový přepínač (tzv. hotelový) v běžné instalaci už asi viděl málokdo. Měl tři polohy - vypnuto a jeden nebo druhý obvod, bez možnosti současného zapnutí. Typicky se používaly v hotelových pokojích nebo ubytovnách kvůli úspoře. Poslední otočné typy byly přepínače "den - noc" u schodišťových automatů, ale to už je účelová úprava. V řadě paneláků jsou dodnes.

U příbuzných jsem viděl v obýváku šedý spínač se zapuštěným knoflíkovým potenciometrem od stmívače lustru. Těch asi zas tolik nebylo.

Zřejmě to byl typ 3294 Elektro Praga. Mám dojem, že stál nějak kolem 300Kč, už si nepamatuju. V obchodech byly celkem běžně, ale zas tak na dračku nešly. Stmívač potřeboval hlubokou krabici a přívod N, což mohl být někdy problém, hlavně v panelákách. Zasekávat to do panelu a měnit kabely, často zabetonované ve futrech se nikomu
moc nechtělo.