Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Verbatim je tiez na hovno. Kedysi som stuzkovu previedol z VHS a napalil na DataLife Plus. Precitat cele sa nepodarilo ani jedno. Z viacerych kusov sa mi to podarilo dat takmer cele dokopy.

aj maxell nije bohvieaký zázrak, zmetkovitosť špindlboxa z Tesca plných 20%
to i ten málo oblíbený Imation je už lepší, o Memorexu sa traduje že drolí okraje, no nevím u mňa OK, Taiyo Yuden (JVC) zmizol s ponuky a vraj dobrý bol, povětšinou vyhoví Philips, Sony a EmTEC

Staré Maxell byly slušné, stejně tak Verbatim DATA, teď jsou nějaké průhledné a nic moc. Jedině ještě potisknutelné. Z výborných jsem měl Pioneer(povrch modrý jako na starých Verbatim)a JVC jsem ukořistil oboje ve Sparu z výprodeje posledních 25ks.

Měl jsem dobré zkušenosti s Maxell (mívali je kdysi v krabičce po 10 ks v Lidlu) a JVC. Naopak největší hnůj byl acer, tam se ta zlatá vrstva odloupla z toho disku v jednom kuse.

v Albertu zcela náhodou narazil na výprodej CD-R Agfa photo, no čtyři pětky za krabici jsem risknul, pálí se a hrajou jakž-takž ale což, povrch mírně žloutne signál varovný, skladuji v sucha a tmě, to je jasný
kusovky za bůra už len Intenso, TDK zmizely

Kono: přesně, povrch zežloutne a šmytec. Je sice možné, že mi to borec pálil maximální rychlostí(přetáhlé z kazety), nicméně CD Princo načte, ale hraje jak hodně poškrábané. Ten samý povrch používají na TDK, Maxell aj., včera jsem zjistil, že mi od okrajů žloutne i Multidisc nějaká série s potiskem.
Ty 99, cos objevil jsou celkem mizerné kvality, měl jsem krabku 25Ks 700MB a u všech byla vada.

Oni totiž Verbatim byly hodně pajcovaný media, spousta na trhu nebyly originál ale kopie, v tý době jsem si vždycky koupil v daným obchodě jedno CD-R na zkoušku a podle toho jestli bylo ok jsem koupil další,někdy jsem byl i oprsklej a řek jsem ať mi jedno vybalí z krabičky a pokud se mi nezdálo nekupoval jsem.
Několikrát když jsem kupoval spindl balení jsem je i reklamoval pokud nešly, přes kecy to vždy vyměnili.
On stačil CD Speed na známý mechanice kterej ukázal jestli vypálení je k něčemu.

No kvalitu DVD-R asi raději neprobírat když se některý v mechanice rozlepí a člověk vyndá 2 disky nebo se rovnou rozlítnou.

Tohle je pěkný, po nějakým čase by byl výsledek asi opačnej
https://diit.cz/clanek/test-cd-r-medii-0

I když Bell Technology je Emgeton kterej mi vydržel na rozdíl od prvních 2 který za mě tragédie.

Nic jiného než Verbatimky a DVD-R jsem poslední dobou už nekupoval a naprosto bez problémů. Tady se teď jen divím, kolik lidí si nakoupí šmajdy s taky nápisem Verbatim a myslí si, že to Verbatimky jsou. To se dá už 10 let zjistit pomocným programem a při nákupu taky záleží na balení a kdo je prodává. Já kupuji jen paky po 25 nebo 50 kusech, ale jiné (např. 10 ks) už ne.

Bohužel už i ty Verbatimky nejsou z Japonska nebo Taivanu, ale z Indie. Takže kvalita šla dolu, i když nejde o fake. Měřit kvalitu vypálení doporučuju vždycky aspoň s novou várkou médií, bohužel nové mechaniky už to moc nepodporují.

to je ten Verbatim co si koupil laboratorní test s potvrzenou životnosti 100 let
ten článek lítá po netu už dva roky, všichni četli...
pálím co přijde v krámu pod ruku jediné mi zhasly DVD-R Gigamaster, sežral žlutý mor

To musím ty Bell vyzkoušet, hodně let nebyly v přehrávači, jo Kono, ale to nebyly ty dnešní šizené Verbatim a navíc je udávané v ideálních podmínkách. Mechaniku asi koupím ještě jednu, protože čím novější tím horší a nakonec možná i nekompatibilní...

CD Bell excelent(zlatý povrch), modý ok, na to, že byly X krát leštěné, je poškozený okraj u 1Ks, Intenso trochu žlutější, ale jede, Octron(Lídl) nejeví známky žloutnutí,Memorex stejné, eProformance žluté okraje jede, EPRO celkově žlutější povrch, jede, SKC(Tesco) ok, jak nové. Ibase- bývalý Plus ok, VERBATIM AZO ok. Až na některé kusy rychlost pálení 20-24x, uskladněné ve stejné krabici v ne zrovna ideálních podmínkách(chladná podlaha, větší vlhkost). Stáří těch 20-20x více jak 10let.

Možná, že kdybyste se nesnažili "koupit kvalitu za dobrou cenu", což samo o sobě je protimluv jako prase, neměli byste takový potíže.
Zhruba od roku 2000, co vlastním Pioneer PDR-609, používám i pro zápis dat pouze disky CDR Audio. Má to svůj vážný důvod.
Zhruba v té době jsem různě experimentoval s CD-R různých firem a značek, pálených v CDR mechanikách počítačů. Můj kamarád měl a možná ještě má nějaký, ne úplně běžný vypalovací soft, který kromě základní funkce uměl nějakým způsobem otestovat chybovost zápisu. Bylo na to bohužel nutný obětovat jeden disk z balení/série, ale aspoň člověk věděl, na čem je.
No a koupí toho stolního rekordéru jsem pro záznam muziky začal používat disky CDR Audio, zpočátku to byly červené JVC 74, později Emtec 74 a 80 a ještě později Bell, co vypadaly jako vinylový singl a měly středovku různých barev. Později se tytéž disky prodávaly i pod hlavičkou Emgeton.
Ten Pioneer běžně nedovolí používat jiné médium, než Audio, z logických důvodů. Samozřejmě s tím šlo vyjebat a hooodně tehdy ušetřit.
Pouze bylo nutný nechat kryt rekordéru a kryt mechaniky sundaný, dát mu sežrat disk Audio stejný minutáže, sebrat mu ho a podhodit mu běžný datový disk. Vždy úspěšně.
Datový disky několik let po vypálení ve stolním rekordéru /vypalování běží v reálném čase, normální rychlostí/ všude ochotně hrály, ale nepředbíhejme.
Vrtalo mi hlavou, jestli ty datový disky jsou opravdu to samý, jako disky Audio a cenový rozdíl je opravdu jenom výpalný za kopii. Jak se tehdy obecně všude psalo a na internetu tvrdilo.
Tak jsem se obětoval, zanesl jeden běžný datový disk Verbatim z desetikusovýho paklu a jeden sólo Audio Bell tomu kámošovi, ať to v tom svým prográmku teda otestuje, jestli je to fakt to samý.

Ukázalo se, že okolo r. 2000 ještě celkem drahý, značkový datový disk Verbatim CD-R 650MB má i po finalizaci disku a zápisu TOC proti násobně dražšímu Audio disku 74min asi tak 600x větší chybovost zápisu!
Přesný údaj té chybovosti byl ještě vyšší, někde snad okolo 660-násobku toho, co měl Audio disk, už si to přesně nepamatuju. Ale tu hrozivou cifru s šestkou na začátku a na tři místa si pamatuju moc dobře - dost mě to vyděsilo. A taky jsem měl v tu ránu v hlavě jasno, na jaký média budu dál pálit.

To také vysvětluje současný stav mého hudebního archivu.
Většina tehdy vypálených, značkových datových disků s muzikou - ať v PC, nebo v Pioneeru - už nejde číst ani v PC, ani v ničem jiném.
Jsou víceméně k hovnu, mnoho jich už skončilo na zahradě /tam byly po 2 týdnech u jahod taky k hovnu, kosáci si na ně rychle zvykli/.
Umím si dobře představit, jak bych byl nasrranej a co při tom říkal, mít na nich vypálený zálohy něčeho fakt cennýho - důležitýho..

Kdežto všechny, 15-17 let staré CDR Audio všech tehdy dostupných značek, které vyráběly CDR Audio, dneska úplně normálně a bez zakusování či přeskoků hrají i v hodně zastaralých stolních CD přehrávačích.
Některé z nich jsou i ošklivě podélně podřené, protože jsem je svého času používal v Denonech DCD-715 s regulací rychlosti.
To samo o sobě /Denon a regulace rychlosti snímání/ by jinak nic neznamenalo, jako hlavně to, že při sebemenší nastavené změně rychlosti snímání, třeba desetinu procenta, tyto konkrétní přehrávače při stopce /i 2x zmáčknuté/ vyplivly celkem dost rychle roztočený disk.
Je to samozřejmě konstrukční závada tohoto, jinak vynikajícího playeru /KSS240A/, kterou se dodnes nepovedlo uspokojivě odstranit.
Na 99% je to závada "fimware", nebo něčeho jiného, blbě navrženého v playeru. Dělají to shodně oba kusy DCD-715, které vlastním, přesně totéž prováděly i "profi" playery Denon DN-600 a jeho druhá verze DN-600F s potenciometry rychlosti. Odstranili to až u "DJ" verzí DN-1000F, který jsem já vůl nebeskej někdy v r. 2005 kvůli Aldaxu a neprozřetelně prodal.
Ty měly špičkový převodníky, fakt bleskových ±12% a za nima ještě lepší analog. Komplet diskrétní, standardně třívoltovej, na impedanci 10R z current bufferu a to celý se SR okolo 60V/us. V provedení DN-1000FP tam byly místo cinchů poctivě symetrický výstupy na XLR, ale začali je dělat až tehdy, co už jsem měl koupený 1000F-ka.

Právem teď asi budu za hňupa, co utratil za disky CDR Audio tolik, jako dohromady nejmíň 3-4 z Vás za úplně všecky svoje datový.
Jenže mně úplně všecko hraje a všecky data jdou i po té spoustě let a používání spolehlivě číst.

Ano, určitě je to o prioritách - někdo vypálí, párkrát poslechne, nebo strčil do auta a pak zahodil.
Případně nepálil žádný zálohy, na kterých mu extra záleželo.Dneska už to jde takto zahazovat, když datový disk stojí třeba 3Kč. Jenže tehdy stál datový disk i v 50ks paklu okolo 17-20Kč/kus a jednotlivá CDR Audio v klasických krabičkách kolem padesátikoruny. Potom je Bell začal prodávat laciněji, po 25ks a 50ks sadách různých barev středovek, ve výklopný acrylový krabičce a každý disk v PE obalu - ne na sobě jako jsou balený datový. Takhle se Audia nikdy neprodávaly.
A já navíc jako zálohy pálil dost cenný data /ty vždy na dva disky/ a pálil jsem muziku, kterou bych dneska v originálu a nesjetým jen hodně těžko sháněl, možná u nějakých sběratelů.
Ti Vám ale třeba originál LP "Hrr na ně", nebo první verzi stejnojmenného CD stejně nepůjčí, pokud to není Váš brácha či rodina. Natož tak Krylovy originální desky - ty mívají některý paranoidnější lidi v trezorech.

Můžeme se teda klidně bavit o těch prioritách.
Já měl vždycky za to a taky jsem to za ty peníze vyžadoval, aby záloha na CDR byla "na věky", alespoň podle deklarovaných životností, které ale v případě datových CDR byly evidentně lživé.
Zvláště po tom šokujícím testu chybovosti.

Měl jsem kliku, anebo možná byl vůl v tom, že jsem za disky utratil nehorázný peníze.
Kliku v tom, že všechno, co mělo zůstat po dobu zbytku mého života zachováno, zatím zachováno jest. Případně se to dá přehrát, popřípadě zkopírovat na nějaký, ještě spolehlivější médium, které tehdy nebylo běžně k dispozici a dnes už je.

Hmm to ses rozepsal docela dost. Trochu mi tam ale chybí základní proměnná a to rychlost vypalování, on se jinak chová disk vypálenej 1x 2x a pak třeba 12x, u rychlejc vypálenejch disků klesá co mám vyzkoušeno kompatibilita s audio přehrávači.
Rozdíl audio-data mě teda docela dostal, nemyslel jsem že to bude takovej rozdíl.
Další věcí je že pokud po letech nevyzkoušíš přečíst pálenku ve stejný CDromce jako v době vypálení není co hodnotit, všechny novější mechaniky špatně čtou.
Proto mám pro tyhle případy zabalenou stařičkou mechaniku Teac CD540 která má systém posunu optiky ve kterým jsou otáčky ze šloubovice snímaný "inkrementem" = pokud nepřečte vrátí se o kousek zpět a pokusí se znova s nižší rychlostí, ne žádnej ten bordel kdy z mechyniky jdou nesmyslný zvuky a ve finále prd protože se ta blbka asi ztratí protože neví kde je!

Leoši já si nestěžuji, zatím jsem narazil pouze na celkem 2 úplně nepřehratelné CD-R. Jeden měl na sobě nálepku skupiny hrající nejvíc v okolí Zlína(taky kravina), druhý, co mi přetahovali ve Zlíně z kazety a ten byl patrně vypálený maximální rychlostí a to je ten problém.