Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

masar píše:... proud "sám o sobě" se přece v přírodě nevyskytuje. Jeho odporový, kapacitní nebo induktivní "charakter" je vždy definován velikostí a směrem fázového posuvu mezi proudem a napětím. Jinak řečeno - proud je vektor (fázor) na kružnici, na které není nikdy sám (Lesana ten proud "vytrhla z kontextu" jako osciloskopický záznam)....

Jo, lesana to vytrhla z pedagogických důvodů, aby se bobobo dovtípil, že napětí na svářečce nějak moc nesouvisí s úbytkem napětí na jističi.
Pokud by jistič vyletěl účinkem elektromagnetické spouště, tak by asi nebyla potřebná ani celá perioda proudu. Takže dumat nad jalovou a činnou složkou v tom případě nemá význam.

Viděl jsi Bernarde v životě charku jističe ? Buďto neviděl , či účelově neviděl . Ten tvůj zelený proud právě vybaví jistič , jelikož přesáhne povolený PROUD jističem . A jako pedagog by měl na tomto příkladu jalový proud vysvětlovat , což se , Bohužel, většinou neděje ...... je to z toho obrázku krásně patrné . Díky za pomoc .

Může sem některý ze zastánců "jalového a činného" proudu napsat jejich jasnou a srozumitelnou definici? Já mám totiž pořád pocit, že si tu někdo plete slovo imaginární se slovem jalový a slovo reálný se slovem činný.

Ta definice jaloveho proudu by mne taky zajimala

Pokud si vzpomínám na školu, střídavý proud, protékající obvodem, je vždy jen jeden. Avšak u spotřebiče, který nemá jen odporový charakter, má ten proud svou činnou a jalovou složku, které jsou navzájem na sebe kolmé. Výsledkem je pak fázový posun, vůči napětí zdroje. To znamená, že pokud se kompenzací podaří snížit jalovou složku, sníží se fázový posun a klesne i celkový proud, protékající obvodem. A tím pádem se sníží i zatížení vedení a pojistek...

Otkundes píše:...má ten proud svou činnou a jalovou složku, které jsou navzájem na sebe kolmé...

Nikoliv činnou a jalovou, ale reálnou a imaginární (část, složku). Proud lze vyjádřit jako vektor (fázor) - má prostě velikost, směr a orientaci vůči nějaké soustavě, nebo jinému vektoru (fázoru), třeba k napětí nebo jinému proudu. A jako každý jiný vektor ho lze vyjářit komplexním číslem v podobě reálné a imaginární části (složkový tvar).

Hezká diskuse.
A opět se tvrdí, že jalový může být jen výkon, což není vůbec pravda. Jak jsem z psaného pochopil, tak existuje i jalová kráva a ta může být činná (žere), ale i nečinná (prostě nežere). Jediné, co by se dalo snad uznat, tak to, že je blbý pojem jalový vůl, ale i ten může být činný (žere) nebo nečinný (nežere), a to i tehdy i když neexistuje. A to bude asi to jediné vysvětlení slova imaginární - jalový vůl, co je činný (žere). A to asi proto, že neexistující jalový vůl, co není činný (nežere), tak je asi pro někoho normální, že?
A nejlepší na této celé diskusi je asi to, že kráva nemusí být jalová, ale přitom může být činná (žere) anebo nečinná (nežere a nic nechlastá).

Kdysi se používaly výrazy jako činná a jalová složka proudu, výkon činný, zdánlivý. Teď se to může jmenovat a vysvětlovat třeba jinak, moderněji. Avšak fyzikální podstata se tím snad nezměnila?

Ano, kdysi se lidi na dílně nazývali dělníci, dnes jsou to už operátoři. A když to neřeknete správně, tak vás ihned někdo, kdo ani nečuchl k manuální práci, tak hned seřve, že tomu přece nerozumíte.

To jako chcete tvrdit, že jste složkám komplexních čísel říkali činná a jalová? V matematice jste místo reálných čísel měli čísla činná? Místo imaginární jednotky i/j jste měli jednotku jalovou? Nějak se mi nechce tomu věřit.

Jsme v bodě , kdy by doktor Štrosmajer prohlásil : ....

Ale ne, Lesano, bavíme se o elektrotechnice, ne o matice.
Podívejte se na následující texty z knihy Elektrotechnika v teorii a praxi od Bohumila Dobrovolného:

Je to marný, je to marný, je to marný
Znám jednoho odborníka, poslední rok publikuje své výplody v Praktické Elektronice a ten zase propaguje u zesilovačů pojem efektivní výkon.

Nějak mě v tom odborném rozboru od BOBOBO na začátku chybí deformační výkon.
Že by tam tekl také deformační proud ?

Nebo pro začátek, můžete mi určit fázi toho neharmonického proudu ?

To je ten rozdíl mezi teorií a praxí. V teorii střídavých proudů se začíná tím, že napětí a proud jsou nějakými periodickými funkcemi času a okamžitý výkon představuje jejich součin: p(t) = u(t)*i(t). Pro potřeby praxe se ta obecná situace zjednoduší na základě předpokladu, že ty periodické funkce jsou harmonické a s konstantními amplitudami. Vymyslí se efektivní hodnoty a fázový úhel mezi napětím na dvojpólu a proudem, který tím dvoupólem prochází. Potud si rozumíme.

Když máme svařovací transformátor s výkonem 2kW, proud jím protékající není určen jističem v cestě, ale jen tím transformátorem. A jeho složky (činná a jalová) se definují JEN ve vztahu k napětí NA TRANSFORMÁTORU.

Vybavení jističe je proces, který vyžaduje nějakou mechanickou práci. Tu na elektrické straně obstará ten proud transformátoru v součinu s úbytkem napětí na bimetalovém kontaktu, a taky v součinu s úbytkem napětí na cívce elektromagnetické spouště, za nějaký čas. Tyto úbytky nemají souvislost s napětím na transformátoru, a tak nemá smysl se starat o to, jaké složky ten proud má k napětí v jiném místě obvodu.

Asi působím dost infantilně, ale třeba tomu nakonec i dr. Štrosmajer porozumí.

Bernard píše:... a taky v součinu s úbytkem napětí na cívce elektromagnetické spouště ...

To snad ne Proč asi měří elektromagnetické přístroje efektivní hodnotu procházejícího proudu ?