Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

AZK401 píše: a bakelitová patice se propálila?zuhelnatěla?shořela tak třikrát - vždy kolem vývodu anody.

A to byla patice na elektronce, nebo patice do které se ta elektronka strká ?

FHonza píše:Na videu Dalibora Farného je zátav vývodů tady:

To je něco trochu jinýho, PL500 nemá tenhle středovej zátavovej sloupek ale zcela rovný dno. Když koukneš na její fotku třeba zde, tak ty zátavový kuličky na vývodech jsou dost výrazně vidět.

Příspěvkem jsem vůbec nechtěl zpochybňovat Tvojí zkušenost Jenom mi to video přišlo zajímavé tím, jak se "to" celé vyrábí "manufakturně".

V pohodě. Ta výroba PL 500 nebyla taková manufaktura jako ty digitrony. Něco dělaly automaty nebo poloautomaty, většinou to byly karusely, co se na každým kroku dělala jedna operace. A bab tam bylo taky hromada na ruční práci. Možná že někde existuje technickej film z výroby novalovejch elektronek, já nic nenašel.

jak dělali elky u Mullardů . . .

https://youtu.be/GDvF89Bh27Y

Přivez sem toho "sklenáře z internetu" a já vám ukážu , jak se to dělá . Už jen z popisu řezání je zřejmé , že jde o internetového blba , který to někde četl . Uč se blbe u blba .

V životě jsem neslyšel použít blbost patice na elektronce . Noví wikielektronkáři nastupují .

BOBOBO píše:.... 4654 jsem špatnou nezažil . No za dnešní Světlany bych nedal cenu , která se platila za Teslu za bolševika .. .

Hm, a takoví servisáci jako Rusek nebo Galán (RTS Brno), kteří dělali roky na kinozesilovačích, ústřednách, DR a spol. mi oba říkali, že 4654 obzvláště Tesla byly velký průser, a často hořely jak papír, pokud někde byly využívané na doraz. Prý někdy 3-5 lamp letělo do koše, než se našla taková, která fungovala a nedělala problémy.

To je jako jinde : napiš něco svého ..... Wikiznalců jsou miliony . V dnešní době tisíce lidí ztratily pro nové prachy svou tvář . Mám vyjmenovat seznam firem o statisících zaměstnancích ?

No, Bořku, mám takovej dojem, že už zase směřuješ na ostří kudly - začínáš se vyjadřovat tak, že u stolu už bys nejspíš zchytal (ne)jednu po čuni. To opravdu chceš zase schytat dištanc? To nesnadný až nemožný řezání vystárnutýho skla potvrzujou všichni, co se sklem opravdu někdy v životě pořádně dělali - a ne si jen občas hráli s řezákem a sem-tam škrábli po skle a ono se jim pak náhodou odlomilo kde chtěli. Skutečnej sklenář - řemeslník ti na čerstvým skle namaluje od ruky diamantem ornament a pak s tabulkou klepne o stůl tak, že se bez dalšího porušení rozpadne přesně na dva kusy ve tvaru toho ornamentu - TOMU se říká sklenařina, ne nějakýmu upocenýmu škrábání po tabuli řezákem podle pravítka a postupným odlamováním okrajů po kouskách plochýma kleštěma ... Uznej, že nemůžeš bejt dokonalej ve všem - to ani my nejsme, proto taky tyhle věci prezentujeme jako ZKUŠENOSTI TĚCH, U KTEREJCH JSME TO VIDĚLI NEBO OD KTEREJCH JSME SE TO UČILI. ...

BOBOBO píše:Přivez sem toho "sklenáře z internetu" a já vám ukážu , jak se to dělá . Už jen z popisu řezání je zřejmé , že jde o internetového blba , který to někde četl . Uč se blbe u blba .

Je zajímavý, že se ten blb tím živí a vzhledem k tomu, že mu už je 60, tak bych nějakou zkušenost předpokládal.
Já to mám od nějakého pana Zemana, který měl u nás sklenářství a jako kluk jsem u něj byl častým hostem.
Ten řezal sklo jako Pánbůh, ale už je dávno po smrti.
Když jsem ale chtěl uříznout něco ze starýho skla, tak mi ukázal, že to jde blbě a šáhnul pro nějakej odřezek a zadarmo mi to nařezal z něj.

EKKAR píše:...neměl pro rok a víc starý tabulový sklo jiný jméno, než starej sajrajt. Pokud on měl něco zasklívat, nesmělo bejt sklo starší jak půl roku...

Vybavilo se mi, kdysi jsem četl o někom kdo měl ve skříni starý foťák, každý rok ho vytáhnul a vyfotil nějaký rastr. Dělal to prý proto, že zkoumal jak se mění s časem vlastnost objektivu. Že prý sklo je vlastně tuhá kapalina a když delší dobu je v jedné poloze, tak pomalu stéká.

A měl pravdu, protože sklo opravdu je přechlazená kapalina = amorfní látka. Důkaz: skleněná tabule opřená delší dobu o stěnu (rok a víc) pokud není po celý vejšce podložená, ale opěrný body bude mít skutečně jen na dolní a horní hraně, se za tu dobu prohne tak, že se bude na rovný desce kolíbat. Skleněná tyč dtto = už ji potom nikdy nesrovnáš, vždycky se bude při kutálení vlnit. Proto se mají tabule skladovat podepřený v celý ploše a tyče nebo trubky naležato - taky s podložením po celý dýlce. I svisle umístěný okenní tabule "tečou" = po víc letech naměříš přesným měřidlem v dolní části větší tloušťku, než v horní, i když v době zasklívání byly odchylky minimální nebo vůbec žádný. Dokonce jsem čet, že se podle toho dá určit, v jaký poloze byla skladovaná flaška s vínem - jestli byla dlouhodobě na stojáka, nebo na boku ... Ale tam už je to i o výrobní nepřesnosti, pokud by to byla flaška ještě ručně foukaná, asi by tam ta nepřesnost tvaru byla o dost větší, než u strojově lisovaný láhve ... Kdežto okenní tabule se posledních cca 60-70 let dělají zásadně PLAVENÍM = litím skelný taveniny na hladinu roztavenýho cínu, tím se sklovina bleskově ochlazuje z nějakejch 1200°C na cca 300°C a zároveň se drží skoro ideálně stejnoměrně silná, protože stejně rychle jako se na jedný straně pánve na cín nalejvá se na druhý straně odtahuje už mechanicky pevná "nekonečná" tabule ... U takovýho skla je rozdíl v tloušťce na 1 metru dýlky v libovolným směru tak malej, že skleněnou tabulku můžeš používat jako kalibrační měrku ...

Ahááá, Ekkar byl na exkurzi v Glaverbel Kryry. Kámoš sklenář mi slíbil, že mě až tam bude firemní den veme s sebou na exkurzi ale pak se těžce roznemohl a zabalil živnost a tak to postupný lití skla na cínovou lázeň už nikdy neuvidím.

To tečení svisle gravitací není až tak prokazatelný, ale na skleněné poličce ve skříni a ještě pokud je slušně zatížená hrnkama to po 10 letech poznáš.