Před harmonizací norem byla max. dovolená velikost Y kondu jen 5n /pro 220V 50Hz/, po harmonizaci a sjednocení na řadu jmenovitých hodnot je 4n7 /pro 230V 50Hz/. Nejsem si ale jistý, zda to plně platí např. i pro průmyslová zařízení, neboť v jednom takovém, opravdu průmyslovém zdroji jsem našel filtr s Y kondenzátory 10n. Ve spotřebním zboží se ale dá najít maximálně 4n7. Jsou to ty tyrkysově modré, nebo starší okrové placky, se spoustou natištěných log zkušeben, až to tam někdy ani nevejde

a jmenovitou hodnotu aby člověk pak hledal lupou mezi tou spoustou "certifikátů". Nejsem si také úplně jistý, ale mají snad bezpečně udržet 3kV/50Hz, snad i proto jsou výhradně keramické a tak velké.
V laciných spínaných zdrojích je ale pro kapacitní spojení P-S používán taktéž většinou modrý kondík, ale mnohdy bez té spousty certifikátů, často i bez označení hodnoty.
Přes hodnotu 4n7 a při odpojené PE se např. doutnavka spolehlivě rozsvítí, měřáky mohou vykazovat blbosti viz výše a citlivější osoby s vodivější kůží a podrážkami opravdu mohou cítit "mrazení", "drhnutí", jednorázové slabé "kopnutí" při prvním dotyku a podobné projevy, často špatně popsatelné.
Při počtu např. deseti stejně odrušených zdrojů, je to proti společné, odpojené PE kapacita už kolem 50n, to už může spolu vydat na slušnou, jednorázovou pecku při prvním doteku. Ale ublížit to ještě nemůže.
Jestli dobře počítám, tak ani při 10ks takových zdrojů a řádně připojené PE by i hodně nadržené 10mA fíčko rozhodně teda vyletět nemělo
Ani při společném zapnutí těch zdrojů a nabíjení dotyčných Y2 kapacit.
Těch stejně odrušených zdrojů by muselo být /pro výpadek fíčka proudem Y kondenzátorů/ násobně víc.
To se v praxi velmi málokdy sejde.
Dřív by asi vyletěl běžný jistič, nárazovým zapínacím proudem těch deseti zdrojů.