Ale jo, fungovalo. Akorát je nutný říct jak. Na konstrukčních a údržbovejch manuálech byl jako "god vypuska" uvedenej letopočet 1966 nebo 1967, celej ten komplet VS-11M zabíral podlahovou plochu asi tak jako garáž pro 4 autobusy a při provozu to mělo spotřebu bratru 60kW v izolovaný napěťový soustavě 3x127V. Jako obsluhu to vyžadovalo za plnýho provozu kolem 20 vojclů ve funkcích mechošů a dalších zhruba 10-15 gum ve funkci obsluh indikátorovejch pultů ve velicích sálech. Stavebně to bylo rozdělený na zdrojovou a napájecí část, kde byla baterkárna, oddělení s rotačníma oddělovacíma soustrojíma UGP-60 (motor na stejnosměr, motor na střídavinu, generátor 3x127V sespojkovaný "na společnou hřídel") a jejich ovládáním, hlavní výpočetní sál, kde bylo to výpočetní a synchronizační centrum Argon, centrum příjmu a vysílání informace spolu s jejím zobrazováním Pautina ("pavučina") a centrum vyhodnocování polohy rušivejch cílů VK-15. K tomu příslušely ještě systémy Xenon (projekční velkoplošný zobrazovače pro pozorování z větší vzdálenosti) a "oddálený" ovládací pulty systému Pautina, umístěný na dvou velicích sálech s klasickýma plexisklovýma "planšetama". Všecko ve dvou kompletních sestavách "hlavní" a "záložní". Stejnou zálohu učuněnou 100% zdvojením všech systémů měly i všecky podřízený útvary. Prostě savjétskaja ťéchnika, magúčaja, próčnaja i galódnaja.
A celej ten jeden systém pokrejvající svojí funkcí plochu zhruba půlky republiky (plus příslušnou část zahraničního území nutnou ke správnýmu provádění dozoru nad situací ve vzdušným prostoru státu) včetně jeho podřízenejch útvarů dokázaly funkčně s víc jak 200% rezervou kapacity a nesrovnatelně vyšší přesností lokalizace nahradit 3 (slovem TŘI KOMPLETY) správně rozmístěnho a datově synchronizovanýho systému Tamara, funkčně založenýho na pár počítačích PC-AT z konce 80. let ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Hele, to byl takovej šílenej mišmaš. Napájecí zdroje elektronkový, napětí logickejch úrovní 12,3V a 0,8V, osazení germániem (skoro všecko typy MP-13B a MP-39/MP-40/MP-41). Informace zvenčí/ven chodila po analogový lince, ale byla digitální modulovaná na nosný tóny. Zobrazovače byly klasický kruhový "radarový" obrazovky s analogovým zobrazením vakuovýho typu a s magnetickým vychylováním, ale třeba značky a číslice/nápisy v obraze byly generovaný digitálně, část údajů se zobrazovala i na digitronovým "číselníku" na nástavbovým svislým pultu nad kruhovou obrazovkou. Celá informace se zpracovávala digitálně, digitálně se ukládala i na ten buben, konstanty pro korekci souřadnic zobrazení se zadávaly pomocí pole spínačů, kde prokaždej bod byla sada spínačů pro posun v ose X a ose Y - a každej spínač měl "váhu" vyjádřenou v binární hodnotě, prostě posun o 3 jednotky se proved sepnutím spínačů s "váhou 1 a 2" zároveň, posun o 4 jednotky se udělal jejich vypnutím a sepnutím spínače s "váhou 4", pro (třeba) 50 jednotek to byly spínače s "váhou" 32, 16 a 2 - celkově tam bylo 12 "bitů" s příslušně odstupňovanou "váhou" pro každou pozici a osu plus další spínač pro kladnej/zápornej posun. To pole spínačů bylo megafikaně schovaný za odklopným panelem hlavního kontrolního pultu, takže kdo nevěděl, že stačí odšroubovat dva nenápadný, rukou povolitelný šrouby v horních rozích panelu a zatáhnout za zdánlivě nesmyslně umístěný madlo/držadlo nahoře uprostřed panelu, ten se k přenastavování konstant jednoduše nedostal. Sám jsem na to čuměl jak puk, dokonce jsem jeden z těch spínačů osobně měnil, když si najednou během provozu řídící začali stěžovat, že mají celou informaci zobrazenou s nesmyslným posunem - ale jen u některejch cílů. To byl docela průšvih, nevěděli jsme kterým bodem je to způsobený, takže pomocí postupnýho odpojování vstupní informace od jednotlivejch podřízenejch jsme se nejdřív museli ujistit kterej bod to je, o kolik je posunutej - a pak to přepočítat na naše konstanty. To trvalo snad půl hodiny. Samotná výměna páčkovýho (!!!) přepínače včetně přepájení 3 spojů pak už byla brnkačka na 5 minut...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!