Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Já vím, Ivo, myslel jsem tím, že tento videosystém má s obchodně neúspěšnými předchůdci společnou jen vyhlídku na stejně malý obchodní úspěch a to, že je napájený elektřinou. Jinak jde o kódování signálu pro záznam na vinyl na dnes známých principech (digitalizace, vyloučení zbytečné informace, komprese, vytvoření transportstreamu a konverze dat pro záznam na analogový nosič, a samozřejmě opačně - z analogu dekódovat digitální informaci, z ní obnovit maximum původního obrazu a zvuku, a to pak pěkně ve správném časování dostat na plochu zobrazovače).

Analogový kontaktní záznam obrazového signálu na gramodesku byl na základě fyzikálních limitů od počátku právem prohlášený za nesmysl. Právě to stálé opakování nepotřebných informací v každém snímku zdola limitovalo požadavky na objem dat, vlastně televizní rytmus musel být zachovaný, i kdyby nesl jen synchronizační směs nebo jeden statický obraz.

Firmy se předháněly ve vývoji a zlevňování vzájemně nekompatibilních a principem záznamu a snímání se lišících systémů, jako EVR (CBS 1969, vlastně film s extrémní hustotou továrně rozmnožovaný, hrací doba 7" kotouče 52 minut, cena černobílého přístroje pro FCC normu 525i byla $ 800,00, cena kotouče s filmem a licenční pravidla neprůhledná),
Obrazová deska TED (Telefunken-Teldec, 1970 představen, od 1973 na trhu, pružný disk, 1500 ot/min., hustotní hloubkový záznam ve 120 drážkách/mm, pro TV systém PAL 575i, zvuk ukládán společně s obrazem jako série impulsů v řádkovém zatemňovacím intervalu, hrací doba jednoho disku 21 cm asi 5 minut, disk 30 cm asi 12 minut, v roce 1975 výroba v tichosti ukončena, ačkoli šlo o patrně nejlevnější medium té doby, zvyšováním hustoty drážek se dostalo až na asi půlhodinu hrací doby za cenu omezené kompatibility se staršími modely).
Stejnou půlhodinu záznamu se podařilo dostat i na LaserDisc (VLP Philips 1972, bezkontaktní snímání laserem, 30 cm disk, hustotní FM záznam, 1500 ot./min, PAL 575i....), z toho pak vznikl systém MCA/Magnavox/Pioneer, ten už pracoval s konstantní obvodovou rychlostí.
Ještě běhalo pár kontaktních systémů na principu změny kapacity (Selecta Vision RCA, nebo JVC VHD), ale ty šly všechny ke dnu před digitálním záznamem.
Většina těch disků (až na MCA) musela respektovat snímkovou frekvenci (dva půlsnímky na otáčku), než se podařilo dořešit řízení otáček disku, které dodnes slouží v CD a DVD systémech.

Každopádně digitalizace a kompresní formáty s tím udělaly krátký proces. A vlastně už upadají v zapomnění i disky CD a DVD, protože USB Flash je prostě lepší.

rnbw píše:Kamery su s vidikonom, obraz sa digitalizoval a ukladal na pasku, odkial sa postupne odosielal. Komunikacia je digitalna. Kamery su uz vypnute kvoli uspore energie a v tej tme uz nie je co fotit.

V roce 1977? Nějaký zdroj?

Díky Stribrnak

Ano, uz vtedy. Rozlisenie 800x800, vycitanie jednej snimky trvalo 48 sekund.
https://pds-rings.seti.org/voyager/iss/ ... t_na1.html

První pokusy o videozáznam také probíhaly na zvukovou desku, už někdy ve 20. letech minulého století. Šlo o přepis signálu z nipkovova kotouče, takže se šířkou pásma nebyl problém.
Ty desky se dokonce dochovaly, kdosi to převedl do digitálu (gif animace), ale už nemohu ten web najít.

Ma tak napadlo - ako písal Hill
kompresia+zrnko prachu+LP?

Jedného času sa skúšalo dáta zaznamenať ako Audio CD (má slabšiu korekciu chýb). Už presne neviem 100?-200? MB dát na to vošlo viac. Len čitateľnosť,škrabance a bolo po dátach. Na Audio preskočí 0-1 a nič sa nedeje. Pri dátach to už bude problém. Hlavne ak sa tam "frkne" ZIP,RAR....

EDIT:Podobne aj Video CD malo viac MB záznamu ako Data CD... - no tá korekcia.

Nemíchej tu analogovou gramodesku a digitální CD, v jednom se liší velmi podstatně: analogový záznam nemá sám o sobě žádnou korekci chyb. Analogově zaznamenat jedničky a nuly přímo lze, vždyť i programy pro domácí osmibity se normálně nahrávaly na audiokazety, pro ZX Spectrum vyšly nějaké i na gramodesce, stačilo zvuk přivést na vstup počítače. Ale přenosová rychlost průměrně 11 kB/min (cca 1500 Bd) není nic moc, na jednu stranu LP se vešlo asi 250 kB, (u takového Atari XE se dokonce musel vymyslet formát Turbo, který s dobrou kazetou zvládal až k 5000 Bd, jinak základní rychlost, kterou jedinou počítač Atari uměl, s frekvenční modulací, byla 600 Bd)... aneb čím pomalejší přenos informace, tím menší pravděpodobnost, že nějaký lupanrec nebo drop-out do čtené informace zanese nějakou chybu.
Ale takový telefonní modem se šířkou pásma 3 kHz (víc normalizovaná telefonní linky nepřenášela) dovolil přenášet až 56 kbps, ovšem za cenu vícefázové modulace a vhodného předkódování digitální informace. A s tím, že případné chyby opraví pomocí paritních bitů v rámci, případně si "řekne" o opakování přijatého rámce nesmyslného před i po opravě.
Takové vymoženosti gramodeska neposkytuje.
Čili je logické použití podobného analogového signálu, jaký poskytuje modem pro telefonní linku, jen s tím, že na desce je k dispozici frekvenční pásmo široké nejméně 12 kHz. Ovšem ve dvou nezávislých kanálech, takže vlastně 24 kHz.
Jistě, dalo by se počítat s ještě širším pásmem, ale už s pochybnou spolehlivostí.
Prostě je nutné vycházet z omezení, která jsou fyzikálně podmíněná mechanickým kontaktním záznamem, tomu přizpůsobit modulaci, kódování, kompresní algoritmus, zkrátka stlačit data do tak malého objemu, aby vystačila s dostupným datovým tokem. A přitom ještě do záznamu přidat informace sloužící k opravě bloku dat v případě nějakého lupance, a/nebo opakování některého snímku, jestli ten následující je neopravitelně poškozený.
Ono se to řekne, "nic víc", ale ten proces je dost náročný na výpočetní výkon jak při záznamu, tak při snímání, jestli se má zobrazovat to podstatné, ale přitom do záznamu necpat nic zbytečného...

Po technické stránce by to nepochybně byla větší frajeřina, než klasický, skoro ničím neomezený digitál.

To jistě: u současných zobrazovačů nejsme zdola omezeni dobou dosvitu obrazovky, tedy 25 půlsnímků za sekundu ztrácí opodstatnění.
Při rozlišení obrazu řekněme 320x180i a snížení snímkové frekvence na 8 snímků za sekundu (ale třeba i 3-4 fps, jak je vidět na předvedené ukázce), a použití vhodné komprese se dá dostat i s přidaným zvukem třeba až na přenosovou rychlost do 500 kbps v mpeg4, s kódováním h.265 i pod poloviční, kdy lze proto použít i vyšší rozlišení nebo snímkovou frekvenci, prohnáno modemem s vícefázovou modulací do dvou kanálů, to už se na analogovou desku vejde. I za cenu toho, že pro vyšší přesnost záznamu a menší namáhání řezací hlavy se bude originál desky řezat při poloviční rychlosti, což se ostatně u některých druhů "konkrétní" kakofonické hudby stejně dělá (záznam normálního poslouchatelného zvuku obvykle obsahuje v pásmu nad 7 kHz jen kmitočty s výrazně menší amplitudou, což tady neplatí).
Jestli to ale má budoucnost, to ani s novými baterkami ve věštecké kouli nevidím. Takže spíše jde o hračku a zajímavý pokus, než o vznik nějakého obchodně úspěšného standardu.

Hill píše:Nemíchej tu analogovou gramodesku a digitální CD, v jednom se liší velmi podstatně: analogový záznam nemá sám o sobě žádnou korekci chyb. Analogově zaznamenat jedničky a nuly přímo lze...

Hill-e - mne je to jasné. Nemiešam to v tomto zmysle. Len pri tom kodovaní, ak sa použije (mpeg,h.264,265) - ked to "lupne"?

Pouzije sa FEC a ked bude lupanec velky, tak sa na chvilu rozpadne obraz - pozname z DVB-T/C/S.