Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

U těch vinylů jde spíš o zajištění kvality zaznamenávané informace. Tedy, jestli bude při lisování desky zdrojem signálu nějaká digitalizovaná, či „remasterovaná“ verze, dokonce možná i komprimovaná, nebo zda se bude jednat o původní analogový záznam, třeba z nahrávacího studia.
A co se týče té archivace @Osmdesát:.
S nástupem nových informačních technologií, lidé a zejména pak firmy a instituce, za pomoci dobového hardwaru a softwaru vytváří stále větší množství dokumentů, databází a ukládají takto zaznamenané informace v různých formátech, jimi právě používaného softwaru. Přitom výrobci hardwaru i softwaru neustále nutí své uživatele přecházet na vyšší úroveň svých produktů. V každém licenčním ujednání, pak výrobce softwaru pouze oprávní jeho uživatele k používání svého produktu. Výrobce zásadně nenese odpovědnost za osud dat, vytvořených ve svém softwaru, nebo v jeho předchozích verzích. Proto mám pochybnost, jak tyto objemy dokumentů někdo v archivu spravuje, zálohuje na několika různých druzích médií a pravidelně kontroluje jejich čitelnost a použitelnost.

Hubert_79 píše:To bezesporu. Ono - sehnat něco trochu raritnějšího na CD je docela problém.

moje zkušenost je přesně opačná, raritky jako Ram Jam nebo Tear Gas příkladem, na vinylu beze šance a když tak na burzách v cizině za takových 120-150$ stav nosiče kdovíjakej, na CD ? ano mám ! jo sběratelství je někdy zhoubná vášeň

Souhlas Kono,veškerou rockovou muziku 70-80.let co mne baví jsem sehnal na CD.Jen u některých byla dost vysoká cena,např Budgie i z druhé ruky jsou dost drahé.

Sháněl jsem v originále titul od Justina Sullivana (jinak zpěvák New Model Army), sólovku z roku 2003. Problém, nakonec jsem to sehnal z nějakého UK bazaru a trvalo to celé asi dva měsíce.

Otkundes píše:S nástupem nových informačních technologií, lidé a zejména pak firmy a instituce, za pomoci dobového hardwaru a softwaru vytváří stále větší množství dokumentů, databází a ukládají takto zaznamenané informace v různých formátech, jimi právě používaného softwaru. Přitom výrobci hardwaru i softwaru neustále nutí své uživatele přecházet na vyšší úroveň svých produktů. V každém licenčním ujednání, pak výrobce softwaru pouze oprávní jeho uživatele k používání svého produktu. Výrobce zásadně nenese odpovědnost za osud dat, vytvořených ve svém softwaru, nebo v jeho předchozích verzích. Proto mám pochybnost, jak tyto objemy dokumentů někdo v archivu spravuje, zálohuje na několika různých druzích médií a pravidelně kontroluje jejich čitelnost a použitelnost.

Tohle ovšem není otázka z oboru skutečného archivnictví, ale z oboru administrativního. Je obecnou praxí po x letech v administrativě dokumenty skartovat, ne je uchovávat "pro věčnost". Potom otázka čitelnosti po 100 letech ztrácí smysl. Kdo to myslí s archivací textových údajů vážně, archivuje prostě na papíru, tečka. Ti ostatní ať si hledají sw a hw řešení, které je schopno nějaký starý formát dat přelouskat do nové podoby...

Ale máš pravdu, je to velký problém. Nový sw byť téže značky mnohdy nepřečte formát starších verzí sw. Starší verzi sw pak nelze spustit pod novým OS nebo HW. Pak je uživatel postaven do situace, kdy si vedle svých cenných dat bude muset doma „archivovat“ nějaký starý počítač se starým operačním systémem a doufat, že bude funkční.

Pikofarad píše:Souhlas Kono,veškerou rockovou muziku 70-80.let co mne baví jsem sehnal na CD.Jen u některých byla dost vysoká cena,např Budgie i z druhé ruky jsou dost drahé.

jen je třeba dávat bacha, najdou se prasáci co páchaj zvěrstva a praskající šumící vinyl ripujou na CD nebo do MP3, na webových úložištích jsem pár takových nepravosti odhalil na poslední chvíli...

Svého času, když jsem neměl stabilní bydlení, tj. než jsem se doma plně zařídil na gramofonový provoz, jsem "vinyl ripy" na torrentech a úložištích záměrně vyhledával. CD ripy mě nebavily... Někteří ripovatelé používali kvalitní gramofony a nahrávací vybavení a aploudovali různé zajímavosti, např. původní vydání Beatles atd.
Notabene u CD reedic starých kapel je nebezpečí hlasitostní komprese, a tím nevratné deformace původní dynamiky záznamu.... Na to pozor.... Říkají tomu remástry. Proces je takový, že moderními trendy odchovaný zvukař si sedne a původní zdrojové záznamy smíchá a zkomprimuje, aby to řvalo co nejvíc... aby to mělo zvuk podle nejnovějších trendů, líbilo se to modernímu člověku a v důsledku se to líp prodávalo. Tomu říkám větší zvěrstvo než vydat na CD přímý rip z vinylu. Ale pochybuji, že nějaká nahrávací společnost ripy z vinylů kdy vydávala, pokud měla přístup k původním mástrům na mgf. páscích. Možná nějací piráti.
U starých nepirátských CD reedic (80. - zač. 90. let) se prostě vzal původní mástr-pásek a ten se prostě zdigitalizoval. Trend remástrování, tj. zprostitutění originálního mástru, přišel později, kdy nenažraní vydavatelé už nevěděli co by....

Osmdesat píše:Ale pochybuji, že nějaká nahrávací společnost ripy z vinylů kdy vydávala, pokud měla přístup k původním mástrům na mgf. páscích.

Potkal jsem se s tím na nějakém výběru ze začátku 90. let (nepirátském). Dali tam i maďarskou Omegu a tu tehdy jinak než z desky nesehnali. Všechno ostatní bylo z pásku.