Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ty zapalovače, které popisuješ, se používaly pro zapalování švajcu.
Dokonce mám pocit, že se tak i prodávaly (Zapalovač pro autogen).

ok1hga píše: . . . a celá ta hlavička měla závit E10 a dala se vyměňovat . . .
tehdy to měli skoro v každé elektře mezi žárovičkama . . .

Jo! To je ono.

Jak tak na to koukám, tak to myslím, že přesně toto měl doma děda dlouhý roky a nikdy problém nebyl. V Rusku nebyl, tak nevím, jak se to k němu dostalo, myslel jsem, že se to prodávalo u nás. Jako děcko jsem si s tím občas hrál, líbilo se mi jak to jiskří.

Crifodo píše:Zažigalka existovala i v modernizované verzi https://i.etsystatic.com/8930636/r/il/4 ... 9_nwwb.jpg

Presne toto som nepouzite vyhodil.

Zapalovač s cívkou a jiskřištěm ve své době někteří vyráběli amatérsky. Ovšem s trojžilovou šňůrou a uzemněným krytem. Návod byl snad v nějakém kutilském časopisu.

vyhodit to asi bude do budoucna škoda, kupodivu na Západě začíná být mezi sběrateli po tomhle segmentu zájem.

OT není to žádná "jelektro", ten první znak není "je" ale tvrdé "e"
электро зажигалка

forbidden píše:.......myslel jsem, že se to prodávalo u nás.......

jj, prodávalo. Naši to měli doma, táta to tenkrát koupil normálně v kovomatu (asi kolem roku 75). Když jsem před pár lety likvidoval pozůstalost, tak jsem to vyhodil, ale bylo to pořád funkční....

Samotným Rusům tohle jistě fungovalo a nevadilo jim to, protože do nedávné doby skutečně používali TT sítě s individuálním a nepovinným PE.
Do určitého příkonu přípojky mohly být zásuvky jenom dvoupólové, což bylo ostatně vidět i na některých jejich vidlicích. Vidlice sice měla stejnou rozteč, jako naše, ale i při plném průměru neměly díru - výřez na zemnicí kolík. Ve větších a pozdějších stavbách ale byly zásuvky s PE, kdy každý dům měl PE vlastní. I jejich vypínače světel byly dvoupólové.
V SSSR se ostatně, s přezíravostí jim vlastní, s tím moc nemazali - pokud to fungovalo, všecko svítilo, hrálo a nic nekopalo, tak to bylo prostě dobrý.
Bylo to vidět i na všelijakých fotkách z děrevní - různě po střechách natahaný dráty mimo sloupy a fungovalo to
Nikdy ale Rusové neměli něco, jako my - tedy klasický PEN, už z trafačky přizemněný nulák. Matně si vzpomínám, že sami Rusové nás někdy asi koncem 70.let na tohle upozorňovali /ten dopis do EZÚ byl někde v odborném tisku zveřejněný/, že naše sítě TN-C nejsou úplně dobrý nápad a že některé přístroje, dovážené ze SSSR, s tím mohou mít problém. Potvrzuju - třeba celokovové ruční vrtačky s dvoužilovým přívodem, nebo původní čerpadla Malyš s tímtéž přívodem.
Tenkrát jsme se tomu ale vysmáli s tím, že když to funguje v tom jejich bordelu, tak to bude fungovat i tady Vždycky to ale pravda nebyla..
Sítě TN-C beztak vznikly jako reakce na výpadek mědi z Chile a vymýšel se způsob, jak ušetřit jak na vodičích, tak jejich materiálu.
Cihlové činžáky z 50.let ještě mají "TN-S" v mědi a plášťových trubkách, ale paneláky ze 70.let už měly všechny TN-C a v hliníku.
Na ruských šňůrách bylo taky vidět, z jak mizerné mědi byly dělané - tvrdé, neohebné a lámavé, dtto propojovací vodiče v ruských přístrojích, vč. televizorů. Byl to sice pocínovaný pramenec drátků asi 0,25mm, obtažený bavlnou a izolovaný měkčeným PVC, ale i tak to bylo tvrdé.
Krom toho bylo v tak obrovské zemi mnoho napěťových soustav, které vznikaly a měnily se postupně, jak pokračoval vývoj a nároky na odběr.
I proto měly snad všecky ruské televizory vždy síťové trafo /nebo dokonale oddělený spínaný zdroj/ a přístroje s klasickým trafem měly až do roku asi 1970 volbu nejméně pěti napětí, začínalo to už na 115V a končilo na 240V.
Dodnes mám někde schovaný obrovský C-trafo s voličem z Rubína 106, co měl těch napětí kolem 5, včetně absolutně neobvyklé hladiny 150V.

S bakelllitom je ten problém, že keď zhorí, stáva sa vodivý. No a sú ľudia, ktorím horí všetko pod rukami. Stačí, keď niekto zapaľoval plameň pod hrncom a ešte bol k tomu hluchý a lenivý sa pozrieť, či už to horí, tak tam držal zapaľovač v plameni ešte pár sekúnd. Takto ten bakelit rýchlo doslúžil.

jednou mě napadlo zapalovat plynovej sporák dětskou jiskřicí pistolkou-hračkou na kamínek ze zapalovače, k nevíře ale fungovalo to
PS. starej ruskej čb TV Temp měl odbočku na trafu pro AC 127V kde na to přišli nevím

Pro samce: Zažigalka nebyla bakelitová, byla to nějaká novější umělá hmnota a část kryjící jiskřiště byla kovová a byla izolovaná od sítě.

sinclair píše:Sítě TN-C beztak vznikly jako reakce na výpadek mědi z Chile a vymýšel se způsob, jak ušetřit jak na vodičích, tak jejich materiálu.

To právě nedává logiku. Když se přešlo na levný hliník tak se to mohlo tahat třívodičově

U nás, když se přecházelo ze 120V na 220V těsně před revolucí, tak OPBH nechalo udělat i nové rozvody. A bylo to TN-C v mědi.

Crifodo píše:OT není to žádná "jelektro", ten první znak není "je" ale tvrdé "e" электро зажигалка

Jasně, opraveno. Jsem už ta podělaná generace, která ruštinu už nezažila. Azbuku a pár slovíček jsem se naučil později, "během života".

Ty přechody ze 120V na 220V byly postupný, už od začátku 60.let a myslím poslední ulice se 120V byly ve velkých městech a v Praze, jestli se nepletu.
Pokud to udělali třívodičově a v mědi, muselo to být v době, kdy jí ještě obecně bylo dost.
Celkem dobře si pamatuju dobu, kdy nebyl k dostání jiný instalační drát, než hliníkový AY, anebo dvou-třívodičové placky AGY. Bylo to přesně na přelomu 60. a 70. let, když naši opravovali barák. Proto tady bylo úplně všecko pracně natahaný v trubkách a jednotně šedým drátem AY2,5 či AY4. PE bylo zelený měděný lanko 1,5mm2 z fabriky. Jediný měděný byl přívod k elektroměru drátem BGC 6mm2. Nic jiného nebylo prostě k mání a měď už vůbec.
V mědi byly pouze šňůry-bílé dvoj a trojlinky do 0,5mm2, klasická guma nebyla asi od 3x0,75 nahoru vůbec k sehnání. Silnější kabely k cirkulárkám a míchačkám s koncovkami, se prostě půjčovaly.
LYS /CYSY/ byla tenkrát teprv novinkou, všecko šlo do fabrik a výroby, v obchodech nebyla vůbec. Přitom se dají najít zvláštně lesklé, starší kusy LYS, které mají ještě zelený-červený-modrý-černý vodiče podle staré normy.
ZVUK2000:
Jenže za Husáka stavěli jak o život a kabelovky nestíhaly i tak. V panelákových jádrech přeci byly trubky Kopex a klidně to tedy mohli tahat třívodičově. Dokonce i plochý vodiče CYR pod tenkou omítku existovaly třížilový, 3x1,5. Zásuvkový obvody byly tahaný v lištách L40-L70 vodičem AY2,5 anebo trubkami v panelech.
Přesto ale naprostá většina tehdejší panelové výstavby byla a mnohde dosud je v hliníku a TN-C. Proč asi.
Jediný věci, kde nebylo možný od mědi uhnout, byly asi ty šňůry, koaxy a pak samozřejmě vojsko a důležitý průmysl.
Nepamatuješ hliníkový tlumivky v reprobednách?