Napsal: 04 bře 2020, 17:58
Ano, mnoho výrobců, včetně třeba plně diskrétního Rotelu v nejvyšší třídě, to takto řešila. Zpravidla časovač ze 2-3 tranzistorů, ovládaný z některé větve zdroje. Po 2-4s jen "odzkratuje" výstupy.
U sluchátkovýho zešilovače se zatěžovací imprdelancí dejme tomu od 16Ω nahoru to přehoupnutí výstupní polarity při napájecím napětí někde kolem ±2-3V určo nebude tak hrozivý až destruktivní, jako by to bylo u výkonovýho výstupáku s Pout = 20W a víc nebo dokonce u nějakýho PA systému s kW výkonem. Každopádně ale vzniku toho lupance až rány v akustickejch měničích nezabrání nic jinýho než fyzický přerušení výstupní cesty signálu od posledního zešilovacího stupně do zátěže po dobu od zapnutí až do ustálení klidovýho proudu všema částma zapojení.sinclair píše:Není to zbytečná diskuse, protože tohle dělají všecky lineární operáky. Některé víc, některé míň, ale všecky.
Tesla Vráble například musela u některých aplikací 709 /MAA501-504/ jít až k časově omezenému zkratování vstupu koncového zesilovače /AZK052/.
...
Pravda, heterosexuální bílý Evropan, zapíná konce až jako poslední, že.
Ale u sdružených přístrojů to holt dost dobře nejde.
Dělají to v naprosto stejné míře i NE5532/5534, jak se lze dobře přesvědčit například u TW600CD.
Pomalý náběh napájecího napětí pomáhá jen velice omezeně, každý OZ při náběhu struktury do funkce, se skokově mění polarita výstupu - dělá to úplně každý běžný OZ, při symetrickém i asymetrickém napájení.
Je přitom úplně jedno, zdali tu hranici někde u ±2-3V napájecí napětí překoná pozvolna, anebo skokem. ....