Před barákem mi stojí karbolkou naimpregnovaný, poslední z dřevěných sloupů v širokém okolí. Je dvěma durch šrouby, asi tak M30 přišroubovaný k asi zabetonované betonové patce obdélníkového profilu. Konzoly na izolátory nahoře, jsou také původní a jsou tam ještě zbytky "zarážecích" pojistkových pouzder pro jednofázové přípojky.
Ten sloup tu stojí, co jako děcko pamatuju a jako děcko si ho tam pamatuje i starší ségra /stojí u chodníku/. Takže potvrzených nejméně 60 let, ale spíš víc, protože městská elektrika se v této ulici natahovala těsně po válce. Do té doby tu prý byl nějaký provizorní, jednofázový rozvod 120V AC z nedaleké vodní pily/mlýna. Bylo to prý na podobných tyčích, ale v zemi. Po válce to prý předělali už na současný stav a 3F, takže ten sloup tam pravděpodobně stojí, naprosto neporušený, jen se záseky od stoupaček montérů, nějakých 73-75 let. Karbolka.
Stejně se zřejmě chovaly v zemi, v šutru a na sluníčku opékané pražce původní trati. Ty pražce byly znova pokládaný taky po válce, protože za posledním vlakem, který odsud 4.5.1945 odvážel velkou základnu Hitlerjugend, němečtí ženisté trať těžce poničili a vyhodili do vzduchu i dva dubové mosty přes potok. Měnili to z původního poválečného stavu až po roce 2000. Před tím, po původní poválečný trati, tady běžně zavážely dvacítku vagónů se stavebním materiálem těžké parní, později dieselové lokomotivy. Přežilo to i zhruba půlroční ježdění původního Sergeje /než jim ve Veselí došlo, co to je za ksindl/ s nákladními vagóny, plnými panelů a dalšího těžkého materiálu na dvě panelový sídliště. Pro nás děcka vždycky zážitek. Ten hukot a dunění, kdy se všecko okolo třáslo a hlavně množství dýmu, to nedokázala ani průměrná parní lokomotiva

Těžký, šedočerný dým ze Sergeje byl zvláštní tím, že si lehnul do toho našeho údolí a smrděl tu i několik hodin. Kdežto kouř z nákladní parní lokomotivy rozfoukl průvan údolím za pár minut.
Kamarád měl až donedávna na okraji lesa /který v táhnoucí se restituci, připadl někomu jinému/ docela festovní "boudu". Zvenčí nahrubo ohoblovaná prkna a nahrubo otesané trámy, stavěný taky někdy těsně po válce. Zvenku to bylo celý natřený karbolkou. Pamatuju si, že když na tu jednu delší stěnu posvítilo sluníčko, dost to venku smrdělo, ale vevnitř ne.
Jaký má vlastně origoš karbolka přesný složení?