Boucherot nerozpojuju kvůli odporu, ale kvůli měření toho terylenu.
Dostává tam opravdu pěkně po prdeli a občas bývá některý probitý, nebo upálený, přestože jde o nejkvalitnější kondy u nás - kvalitnější, než řada TC205.
Probití je vždy signalizováno shořelým 3R3, upálení vevnitř pak brutálním kmitáním celého konce.
Občas Vráble improvizovali a dávali tam teryleny TC279 jenom na 160V, ale už jsem v mnoha AUJ635 našel i hovňák TC183 0,22uF/400V.
Dokud nedojde ke zkratu výstupu při plném buzení, nebo k masivnímu rozkmitání, jsou i stabilizátorama dojebané zesilovače v relativním bezpečí
I tohle bych měl vysvětlit:
Každý má právo, svůj vlastní přístroj si dojebat podle vlastního uvážení.
Ale hrozně nerad vidím, když potom takovou dojebávku někdo vydává za příklad ostatním, aby si i oni svůj přístroj dojebali taky tak.
I z tohoto důvodu jsem se radši nezapojil v Audiotechnice do diskuse o Mono 50 a shořelém odbručovači.
Spálení toho TP680 má jen jednu jedinou příčinu - a přes dvě stránky se spoustou keců okolo, ji tam nikdo exaktně nepopsal.
Jen pro info :
Výstup tohoto druhu zapojení koncového stupně /první 100W řada Studio a AUJ635/ "vidí" při 1kHz primár výstupáku jako indukčnost od asi 23 do 26mH s velmi malým Rs, asi jen 0,5R.
Při plném zatížení kteréhokoli sekundáru, zesilovač na 1kHz vidí ten primár jako impedanci asi 2,5Ω.
Proto je nezbytně nutné, aby ta elektronická ochrana co nejrychleji a kdykoli omezila max. proud KD503 na cca 8-9A a to za jakýchkoli okolností. Ať už je to velké impedanční přetížení, nebo rovnou tvrdý zkrat.
Mezi námi - v libereckých vidlicích 6AF897.02, kterými se odvádí výkon z výstupů vrábelských komerčních zesilovačů, nebyl zkrat nic zvláštního.
Při montáži dvojlinky např. 2x0,75, nebo dokonce CYSY kablíku 2x1, už totiž nešla použít ta původní, chatrná a úzká záchytka tahu kabelu, určená původně jen pro max. 5,5mm stíněné kabely MK a ROs, používané na přepojovací šňůry. Tak se tam prostě záchytka nedala.
No a pak stačilo takový kabel k bednám tak 20x-30x smotat a rozmotat a zkrat na očkách nožů toho liberce byl hotov.
Zkroucené a roztřepené žíly licny, hned za pájeným spojem tom v konektoru, to bezpečně zařídily.
Používám na připojování silnějších kabelů do liberců už dlouho jinou fintu.
Není ani tak žádoucí, zadržovat či odlehčovat tah kabelu, konektor je po stránce nožů docela robustní.
Není to žádoucí spíš proto, že silný kabel, opatřený nějakým alternativním jištěním, obvykle vytrhl celou "prdel" toho konektoru i se šedou vývodkou, nebo kryt odzadu praskl až po závit a sletěl dolů.
Je ale třeba bezpodmínečně zabránit sebemenšímu "protočení" toho silnějšího kabelu v liberecké vidlici.
Právě to protočení pak způsobuje zkrucování a odlamování pramenů licny hned za pájeným místem, to pak způsobí zkrat mezi očky nožů liberce a zkratuje buď celý, nebo část sekundáru výstupáku.