Ony totiž ani ty polské, licenční Siemens-Cemi BC149B/BC109B, které Poláci původně do těch Alžbětek dávali, samy o sobě nijak zvlášť nešumí.
Křemíkové nf-nš tranzistory nijak nestárnou, to je internetový žvást nějakého kokota, co chce být zajímavý.
Ale můžu ze své praxe potvrdit, že v určitých, specifických případech /fakt velká, přepěťová prda od statiky, rovnou do báze/ začnou tyhle nf tranzistory šumět trochu víc, než jiné stejné kusy, co prdu nedostaly.
Nějakým záhadným mechanismem, se u nich nevratně nabourá přechod B-E, který má už z principu velmi malé dovolené Ueb. U nf Si tranzistorů je to jen kolem 5V, některé japonské a americké nš speciály i dost pod 5V.
Takový tranzistor pak nevědomky lze poškodit i orientačním měřením analogovým ohmmetrem, který používá vyšší měřicí napětí, než asi 3V.
Měřitelné to poškození bohužel není, žádnou klasickou metodou.
Takový tranzistor vykazuje normální úbytky na přechodech, má plnou betu a má i původní Uceo a Ucbo.
Což ví každý, kdo někdy použil tranzistory KC/BC, vytěžené z televizních modulů, k nějakému nf účelu. Každý druhý je takto poškozený, včetně KC149, zpočátku montovaných do senzorových předvoleb
Je to identifikovatelné jen přípravkem na měření F, porovnáním s jiným kusem, nebo k tomu specializovaným měřákem, který se ale na území ČSSR sériově nevyráběl.
Většinou se tohle poškození přihodí u velmi citlivých, otevřených a nechráněných vstupů, třeba u přenoskových či mikrofonních předzesilovačů.
Zajímala by mě ta cesta, odkud by tranzistory v obvodech zv korekcí Alžbětky HiFi, mohly dostat až takovou pecku, aby začaly takto výrazně šumět.
.