Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

lesana87 píše:

Cust píše:Jsem rád, že jsem se nemusel za celý život nic biflovat.

Češtině jsi mohl trochu toho úsilí věnovat. Je smutné, jak v koutku jazykovém a vyjadřovacím dostává od tebe rodný jazyk na prdel.

Smutnější je malost/hloupost některých lidí. Nejsmutnější je zvedat si ego poukazováním na chyby druhých.

To je hon na čarodějnice,nebo co?
Čust, máš zapotřebí tohle řešit?
OT mikroskopii ti závidím, mám jen světelný,ale to je jiný svět.. na elektronový nemám volné finance ; ) vymysli něco dostupnějšího!

Měl jsem dělat Ramanův spektrometr, kapesní, za pár kaček. K dispozici je snad největší knihovna spekter na světě. Bohužel investoři cukli, jelikož jsme neměli hmatatelný důkaz, že ta naše představa funguje.
No, nicméně, když bude trošku času, tak udělám demonstrátor se speciální knihovnou spekter pro vinaře. Bude tam všechno včetně metanol/etanol poměru. A to vše v kapesní velikosti díky tomu, že dokážeme vyrobit plasmonovou nanostrukturu, která dokáže signál jdoucí do spektrometru až milionkrát zesílit.

To prostě bude na světě do pár let, jinak se naseru.

DukeNuke píše:Narozdíl od všeobecného názoru nevidím na biflování nic špatného. Minimálně se tím cvičí mozek.

Mělo zaznít pojmoví "memorování faktů" (a nikoliv biflování) a žádné dětinské hádky by tu nebyly.

Abych mohl používat elektroCAD, musím znát ("nazpaměť") čísla, písmena, základní značky, základní konvence kreslení. "Všechno ostatní" se dá vyhledat. Což ovšem neznamená, že bude výsledek dávat smysl!

Ovšem kde je ta hranice, co je třeba nadřít a co lze někde nalézt? Bude žák 2. třídy pokaždé hledat, jak které písmeno vypadá, aby ho mohl napsat, jelikož to od konce první třídy už zapomněl? Jaké množství biflénismů je pro život nutné/vhodné/víc než užitečné? Tímto se trochu zastávám Djůka von Nuuk.

Čímž nechci říct, že bych siroty po ní zůstaly, nějak zvlášť miloval. A piss o ději mi kazil vysvědčení už od sedmé třídy (2: M, CH, D, ČJ; jak v kterém pololetí, v 8. třídě obdobně). Na tom cvičení paměti ovšem něco je. Bývaly doby, kdy jsem znal zpaměti asi stovku operačních znaků instrukcí CPU Z80. Mistry světa F1 od prvního ročníku (1950) do toho loňského, vám vyjmenuju i dnes. Byť je to zbytné, včetně těch instrukcí Z80, což současná vitaminózní chátra askorbická určitě nechápe (tu znalost významu oněch konkrétních haxačísel; v dnešní době? ).

A ač jsem založením (lenivý) technik, během tohoto krátkého příspěvku jsem obohatil češtinu o dvě nová slova.

Hlavně mi přijde, že zrovna biflování není to, co by dnešní školy nějak vyžadovaly. Vždyť se neučí pořádně nazpaměť ani násobilku

Jojo, je to hnus. Ve velké ZŠ jsou dva osvícení učitelé, kteří opravdu učí...
Jsem vygůglil krátký článek mého kamaráda, docela hezký: https://www.eduin.cz/clanky/daniel-munich-o-biflovani/

EDIT: za mlada jsem měl s násobilkou velký problém - asi od mládí vrozená nechuť k biflování
Jeden můj kamarád (cca 60 let), obdržel titul Ph.D., neumí násobit dodnes - prostě sčítá.

judeware píše:Abych mohl používat elektroCAD, musím znát ("nazpaměť") čísla, písmena, základní značky, základní konvence kreslení. "Všechno ostatní" se dá vyhledat. Což ovšem neznamená, že bude výsledek dávat smysl!... ...Byť je to zbytné, včetně těch instrukcí Z80, což současná vitaminózní chátra askorbická určitě nechápe (tu znalost významu oněch konkrétních haxačísel; v dnešní době?)....

Ty strojové instrukce jsi ale nememoroval, jako fakta, ale postupně ses k jejich znalosti dobral v souběhu s asseblerem v akci. Přišlo to s praxí, jak jsem o tom už dříve psal, a začalo odcházet časem, kdys je nepoužíval. Jsem na tom podobně, na Z80 jsem se strojákem začínal, když mi došlo, že Sinclair Basic a Spectrum bez periferií nebudou tím optimálním prostředkem, se kterým bych vystačil do budoucna. Stejně tak jsem se později seznamoval s užitím a syntaxí instrukcí v Unixu na sesíťovaných stanicích SGI O2. Začal jsem těmi, které jsem zrovna nutně potřeboval, a na ně se postupně nabalovaly další. Dnes už bych musel znovu listovat skripty, protože jsem to jedenáct let občas potřeboval, ale posledních 20 let jsem to nepoužil a úspěšně zapomněl. Konečně - už si ani nepamatuji, kam jsem odložil ta skripta.
I jednotky a jejich symboly jsme se neučili najednou a bez souvislostí, nabírali jsme je postupně. Vzorečky pro různé obsahy, objemy, hustoty, měrné odpory, elementární náboje, chemické vzorce a reakce, to vše přicházelo po jednom, vždyť k čemu by byla jejich znalost bez souvislostí?
Ale taková časová osa historických událostí, které jsme se nabiflovat museli. aniž bychom si pod mnohými z nich dokázali něco představit.
V tom vidím dost podstatný rozdíl.
Zrovna tak větný rozbor: dobrá, zvládli jsme ho, tam už to bez nabiflování nešlo, ale nepamatuji, že bych někdy přemýšlel nad tím, jak sestavit větu, natož, jaké slovní druhy jsem v ní použil. Když něco píšu, nezajímá mě, jestli to někdo rozebere a jestli mu to sdělí víc, než to, co jsem napsal. Četl jsem rád a hodně, nějak to přišlo samo. Větný rozbor mi připadá samoúčelný, ostatně ze škol, které jsem navštěvoval, neznám nikoho, kdo by se později stal lingvistou. Ale kvalifikovaných uživatelů rodného jazyka znám dost.

Z vetného rozboru určíš slovný druh a na základe toho potom aplikuješ pravopisné pravidlo.

Mne bifľoši nevadia, ani tí s fotografickou pamäťou. Vadí mi, ak nabifľované potom nekriticky prezentujú ako absolútnu pravdu.

Když někdo neví, co je ve větě podmět a co přísudek, tak pak těžko aplikuje pravidlo shody přísudku s podmětem a podle toho to taky vypadá. Co jsem si tak všimla, tak slováci asi tohle pravidlo nemají.

Ano, u nas sa v slovesach na konci nikdy nepise ypsilon.

DukeNuke píše:Nebyls to náhodou ty, kdo mě v jiném tématu přesvědčoval, že elektrody v olověném aku křehnou, místo toho, aby si zjistil, že kladná elektroda je díky materiálu křehká již z výroby?

Ty, nakonec možná že i jo. A ty jsi od té doby nepochopil rozdíl mezi aktivní hmotou a mřížkou? To je tak těžké se to nabiflovat, nebo už je to nad limitem tvých schopností?

lesana87 píše:Co jsem si tak všimla, tak slováci asi tohle pravidlo nemají.

Pár rozdielov v podobnostiach medzi našimi jazykmi je. Napr. aj krokodíl, suvenír.

K tomu biflování. Na průmce jsme měli divnou profesorku na Český jazyk a literetůru. Paní profesorka nám každou hodinu četla a diktovala životopisy a tvorbu všech možných autorů a my si to museli psát do sešitů. Za ty 4 roky jsem popsal 22 linkovaných A4 sešitů. O cokoliv jiného v hodinách nezavadila.
Před maturitou nám řekla, že bude chtít o těch autorech slyšet to, co nám nadiktovala. A když jsme se zeptali lidí ze starších ročníků, co už měli maturu za sebou, opravdu nám doporučili si těch 22 sešitů nabiflovat. Nojo, ale kdo to zvládne a navíc jsme měli ruštinu, atomatizaci /měření a elektroniku. Dá to vůbec kapacita lidský paměti?
A opravdu, u maturity to chtěla snad doslova. A pak řekla: "Moc Vám to nešlo, dáme si větný a slovní rozbor", na který si za 4 roky ani nevzpoměla. Na tom vyboucho spousta lidí. Když se jeden známý drzoun ozval, že jsme to vůbec na průmce neprobírali, tak dostal odpověď:" Máte si to pamatovat z ZDŠ". A bylo. Jestli si to pamatuju po tom půlstoletí správně, tak ze 30 maturujících bylo 6 reparátů z češtiny. Z ostatních předmětů dohromady jich bylo míň.

To bylo asi součástí osnov, mi na to měli cynického rozvedeného učitele, takže s komentáři knih o třech větách, ale ty seznamy byly děs. Plus povinná literatura nechutného typu.
Asi jsme nebyli jediní, pak v 90. vyšla série knih Jak diskutovat o ..., která si z těchto základních věcí dělala legraci.

No tak, Jasánek, postavte se a řekněte to hrdě a tvrdě - my na to měli...