Cherilyn Sarkisian La Pier. Je to myslím kříženec indiána s arménem, nebo tak nějak.
Nevím už, co to bylo za klip, jak zpívala obklopená vojákama na lodi, obkročmo na laufu děla

Tehdy ještě vypadala celkem dobře, ostatně ještě i v Čarodějkách.
Když jsem u Čarodějek, myslím byly v bedně včera - podobnej úkaz je i Michelle Pfeifer.
Odjakživa se mi hrozně líbila jako ženská, i dneska vypadá opravdu skvěle a bez větších překopávek.
Stouni už jsou tragédie, jsou spíš k politování. Když se dobře podíváte, tak třeba Wyman vůbec netluče, nebo jen semtam něco, aby se neřeklo a taky ho moc nezabírají. U Richardse si taky myslím, že to za něj všecko odedře někdo vzadu a byl bych ochotnej se i sázet, jestli v tom včerejším sestřihu vůbec měl kytaru vyjetou. Bavil jsem se o tom už dřív s dobrým kytaristou /já sám jenom tak k ohni/, ten se jenom smál.
Tvrdil mi, že i ten holohlavec z Accept je už tak shnilej, že má všecko naflákaný na smyčkách, že výsledný zvuk těm acceptovským sólům sice odpovídá, ale nejde z kytary, je to jenom efektní rekvizita na spouštění smyček a samplů - že naživo se to takhle rozhodně zahrát nedá..
Byl jsem na Accept s dcerkou ve Zlíně a byla to taková napůl ostuda. Holka je má ráda, má je naposlouchaný z domu, od malinka do ní valím ± poctivou muziku horem dolem, byla z toho dost rozpačitá.
K tomu dost indisponovanej ten malej zmetek, co s nima teďka chrčí a co je i na lupenu. Hodně odfláklý zvuk, fakt se na to HiLite vysrál.
Viděl jsem do zahrady, jak zvukař Accept párkrát bezmocně rozhazoval pažema.
Za patnáct kil ve dvou už bych na ně nešel.
Vařej z posledního, udělali pár koncertů s Udem ve stylu "Goodbye Accept, jenom teď a pak už nikdy", zase cosi vyvařili a teďka někdy po Vánocích jsou tu ve ZL zas. To už budou stokrát vyvařený ponožky. Stalingrad třeba, nebo Metal Heart si radši poslechnu doma a slušně...
Když už je na klasickém koncertním PAčku, kde je skoro všecko od L-A, vyloženě slyšet furt nasazený limitéry konců, jak na nižších středech už dodejchávají z posledního, to už je fakt špatný.
Nejlepší zážitky mám z té samé zlínské haly, ale z koncertů nejpozději do r. 2000 a to čistě hardrockových klasiků, včetně takových Slade. Byli fakt výborní. Z novějších sestav jsem si bezva užil i Nightwish, ještě s Tarjou, ale naprostej top mezi koncertama tady ve ZL pro mě zůstává původní sestava DP.
Myslím to bylo 96 či 98, už nevím, lístky mám někde ještě schovaný, ale ještě s nima byl Ritchie. To byla fakt jízda.
Po koncertě jsem se s kámošem, díky známosti se zvukařem předkapely, dostal na stage. Kuurva chlapi, ty omlácený Lordovy Hammondy - ale hlavně ta ohavná dobitá Leslie bedna k nim - ta podle mě pocházela ještě někdy zpočátku 60.let. Zezadu úplně otevřená a celý nejspodnější foch bylo klasický, velký plechový šasi s hromadou černých trafáků a bání - byly to určitě ty původní, starý hruškovitý 6L6G od RCA, nebo TungSol, jako jsou třeba v Leově původním Bassmanovi. A že jich tam bylo!
Je úžasný moct si prohlídnout, čím vším "vařej" tvoje idoly, na kterých jsi vyrůstal..
