nostalcomp píše:Více jak 50 let po procházkách pozemšťanů po Měsíci a jejich návratu na Zemi, více jak 45 let po vypuštění Voyagerů, dodnes komunikujících se Zemí zpoza hranic Sluneční soustavy, po dalších fantastických vesmírných misích, po tom všem se dnes považuje za úspěch, když raketa vyletí 150 km vysoko a tam exploduje...
Neuvěřitelné, jak lidstvo ztrácí ambice. Pevně věřím tomu, že všichni žijící "Měsíčňané" a lidé, kteří se na těch fantastickcých projektech podíleli, vnitřně pociťují
obrovské zklamání.
Vím, že je spousta zajímavých a úspěšných misí i dnes, ale pohužel bez lidí na palubě. A ten pohled na jásající řídící centrum, po tom, co jim to bouchlo byl fakt smutný.
Nelze se na to koukat dnešním pohledem. Obrovská expanze kosmonautiky ve 2. polovině 60. let minulýho století byla následkem obrovskýho skoku ve zbrojení = ty rakety, který postupně "vycházely z módy" u armády a letectva byly daleko levnější pro civilní použití na jedný straně Veľký Mľáky a na druhý straně světa zlevňovaly vývoj dalších raketovejch zbraní, protože se na jejich vývoj vynakládaly prostředky původně určený na "civilní" kosmonautiku. Pak přišla ropná krize, navíc se zastavil kvůli dohodám o omezení jadernejch zbraní i vývoj ICBM - prostě nebylo potřeba tolik obnovovat techniku, tak nebylo z čeho lacino konstrukčně obměňovat i kosmickou techniku a ta se jak vinou omezenejch financí, tak i zpomalení technickýho vývoje prostě zasekla - nebylo jak pokračovat v dosaženejch metách. Dyť původní závod o Měsíc vyprovokovali vojáci, co na něm chtěli mít válečnou základnu dovolující bombardovat celou Kouli - a když zjistili, že by tam trčeli na ráně jak bradavice na nose, svoje plány stáhli - a civil neměl žádnou náhradní "záminku", proč na ten Měsíc lítat.
I kvůli nabrání dalších poznatků o technologii a fyziologii posádek právě na dlouhodobý expedice k planetám i dál se soustředily obě strany na orbitální dlouhodobě osídlený komplexy, kde přeci jen i nějaký zdravotní komplikace znamenají nejdál několik hodin k doktorovi a případný technický problémy se taky řeší snáz. Vícenásobně opakovatelnej transportní systém se ukázal ne zas tak dobře opakovatelně použitelným, jeho údajnej protějřek na druhý straně Železný opony se dostal na LEO jen 1x a jeho další osud je tristní - protože na něj prostě ruSSákům nezbyly prachy. V podstatě veškerá technika, která před Melounovým SPACE-X lítala do vesmíru byla technologicky stará 40 a víc roků - a je úplně jedno, jestli to byl Space Shuttle, nebo rakety Ariane - pokračovatelky žabožroutskejch řad Europa a předtím Diamant a Emeraude, který startovaly ještě z kosmodromu Hammaguir v Alžírsku, nebo různý novodobý deriváty raket Thor-Delta, Thor-Centaur nebo Atlas-Centaur - anebo na druhý straně Železný opony potomci konstrukčních řad Kosmos-C, Kosmos-D (kód NATO Sandal, Skean) případně celá rodina řad odvozená od R-7 - ať to byl Sputnik, Vostok, nebo Sojuz, Molnija, Luna ...
A vzhledem k tomu, že materiálová (kompozity), technologická (3D tisk)i kybernetická (AI při projektování i řízení ) věda jdou neustále dopředu, tak jsme se prostě zase ocitli v další etapě, kdy "vstali noví bojovníci" = skupiny konstruktérů i finančníků, pro který je kosmická technika ne snem, ale cílem jejich podnikání - oni se rozhodli lítání do vesmíru překopnout ze stavu jen peníze žeroucího základního výzkumu do stavu ziskovýho podnikání.
Takže se začaly znovu zkoušet nový technologie - jsou věci, který prostě odsimulovat na počítači nejdou a i když lidstvo umí odsimulovat jadernej výbuch jen ve virtuální formě, tak letovej stupeň s nosností řádově stovky tun na LEO se musí LETOVĚ ODZKOUŠET - i pro získání certifikace správních orgánů, který garantujou bezpečnost takový techniky pro zbytek lidstva. To znamená postavit kompletní letovej exemplář celýho dopravního prostředku, vztyčit ho na rampu a v reálnejch startovacích podmínkách ho pod dozorem certifikačních ouředníků odpálit. Pokud nesplní cíl, musí se nezdar vyšetřit, podat vysvětlení - a zkouška se znovu pod dozorem odpovědnejch orgánů opakuje.
A že to není nová technika? Meloun minimálně oprášil Koroljovovu snahu dosáhnout vysokýho startovního tahu svazkováním velkýho počtu lehčích a konstrukčně míň náročnejch jednotek - jde o to, že jeden menší motor se snadno postaví i otestuje na pozemním stendu, jeho vývoj i testy vyjdou mnohokrát levnější ve srovnání s takovou megabednou, jako byly motory F1 Saturnu V. Sesvazkovat a s dnešní kybernetickou základnou úspěšně uřídit desítky takovejch jednotek je mnohem jednodušší, než za Koroljova - to ukázal už první start Heavy Duty, kdy se Raptory zhasínaly a zase spouštěly - ale raketa jako celek letěla dál. Před 55-60 lety by havarovala ještě než by se zvedla nad rampu. Kapalnej metan taky doposud nikdo předtím nepoužil - konstruktéři nejdřív vzali buď samozážehový KPH, který eliminovaly komplikace se zážehem vícero komor najednou, ale byly vysoce jedovatý samy o sobě i jejich spalný produkty - to chtěl Gluško pro L1/N1 a Koroljov mu to oprávněně sestřelil, dokázala to "Nedělinova" katastrofa 24.října 1960 na Bajkonuru, kde explodovala zkušební raketa poháněná asymetrickým dimethylhydrazínem a dejmavou kys. dusičnou/kysličníkem dusičitým - zabilo to přes stovku montérů na rampě i s maršálem Nedělinem, kterej si myslel, že svojí přítomností popožene techniky k rychlejší práci - a proto taky zakázal před prací na výměně ventilu vyčerpat z nádrží ty desítky tun hypergolickejch KPH !!!! Když se prokázalo mimo jiný i tímhle incidentem, že nitrosloučeniny jsou pro pilotovaný lety nevhodný, sáhlo se po kombinaci nekryogenních uhlovodíků a kapalnýho kyslíku, který jsou energeticky výhodnější a kyslík je z těch kryogenních ještě jakž-takž slušně uchovatelnej a málo agresívní k materiálu nádrží i spalovacích komor. Pokusy o náhradu kapalnýho uhlovodíku čistým LH2 vedly k nárůstu technologický náročnosti nádrží i čerpadel, protože vodík je mrcha, utíká kde může a když hoří, není vidět plamen. Metan je molekulárně lehčí než kerosin, to znamená že z kila váhy se dá získat víc energie, je snáz získatelnej i z nefosilních zdrojů (bioplyn!) a i v kryogenní formě je manipulace a skladování jednodušší než u vodíku. Ale zase je potřeba všecko postupně vyzkoušet - ve všech možnejch kombinacích a variantách.