Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

samec píše:Vidím, že by si bol rád, ak.by som si to nemohol dovoliť povedať ani teraz. A to som sa ani nevyjadril na plnú hubu.

Vidíš prd, jen mi zas něco podsouváš a vnucuješ svůj názor. Psal jsem ti, že srovnáváš nesrovnatelné, ne aby byl ticho, tak to nepřekrucuj.

EKKAR píše:...Jediný motory, který k běhu skutečně nepotřebujou elektriku, jsou takový, který ji nepotřebujou ani k transportu paliva do válců, ani k samotnýmu vstřikování = diesely s mechanickým vstřikováním a nejrůznějšíma druhama mechanickejch transportních čerpadel.

Tak tak. A proto pro případ jaderného výbuchu nebo dlouhodobějšího bolševikova škození (je to cca na stejné úrovni) jedině stabilák.

Ten, co jsem kdysi viděl v Solvayových lomech, se startoval roztočením setrvačníku klikou a přiložením žhnoucího knotu k otvoru v hlavě válce.

Nádhera.

Falsh, du dumme ... Ten knot se zapálí, sfoukne a žhavej konec se zašroubuje do hlavy dovnitř spalovacího prostoru a dělá podobnou funkci, jakou má v novejch motorech žhavicí svíčka = doslova funguje jako pomocný zapalovací tělísko. A není to jen tak historická záležitost, používá se to třeba i na malotraktorech TK-10 - https://www.youtube.com/watch?v=4ZrxHDZujuw .

Ale no tak... Princip je téměř stejný, jen jsem prostě nepostřehl ty nuance.

Ono tam člověk není sám a nelze se ptát hodinu úplně na všechno, rozdělávat to atd.

Kapišto?

Princip je jeden, variant fůra. Žhavicí celá hlava - třeba starý traktory URSUS, žhavicí žárová trubička žhavená pro start zvenku plamenem - některý starší motory značky DEUTZ, právě tenhleten bavlněnej žhavicí knot - zase ty DEUTZy a spousta dalších motorů až do relativně moderního období, žárová hruška šroubovaná do hlavy - předchůdce toho knotu, různý typy elektrickejch žhavicích tělísek a svíček - furt se jedná o žhavej bod ve spalovacím prostoru, kterej usnadňuje vznícení vstříknutýho paliva, kterej se pro start musí vytvořit vnějším zdrojem tepla (energie) a kterej při běhu mezi jednotlivýma vznětama v sobě akumuluje teplo pro usnadnění následujícího vznětu. Modeláři znají žhavicí motorky na metylový palivo - tam to je stejná problematika. Bez nažhavení žhavicí svíčky se takovej motorek prakticky nedá spustit a když už se to po dlouhým protáčení startérem povede, jde takovej motorek nepravidelně a přerušovaně až do doby, než se dostatečně ohřeje hlava a právě ta žhavicí svíčka, která obsahuje žhavicí vlákno a další hmotu, akumulující v sobě teplo. Se svíčkou nažhavenou do oranžovýho žáru ale takový motorky (pokud mají nasátý palivo do karburátoru a jsou správně seřízený) startujou "na drc" - doslova na první protočení vrtule...

Na vojně jsme za mrazu dávali véesce čuchnout hoří noviny do sání.
Nebo se použil eter.

Starý Erťáky autobusy měli vedle řidiče nádobku se šroubením, do který se dala hliníková patronka s éterem a při zašroubování víčka se patronka propíchla a étér vlítnul trubičkou do motoru. Myslím, že Matesy náklaďáky (Š706) to měly taky.

Na vojně jsme to měli i pro vejtřasky.

706 to měly určitě, s nima jsem jezdil. Zašroubováním se propíchla éterová patrona, ale součástí byla i pumpička, kterou se éter napumpoval do sacího potrubí.
Avia měla žhavící svíčku, tam tekla nafta z přepadu a startovat se se mělo až po blafnutí.

tomasjedno píše:Na vojně jsme to měli i pro vejtřasky.

Vojenský to měly i Tatry počínaje 138 určitě, jestli to měla 111 nevím, ale jak 148, tak 813 to měly taky. U 815 si nejsem jistej, na vojně jsem žádnou nepotkal.

Však i svého Trabanta jsem tak párkrát startoval

Ja som odjazdil vojnu na T 815 8x8 a vstrekovač na eter.bombičku som nemal.
Chytala na brnk aj v silnejších mrazoch. Bola to V12 biTurbo.

tomasjedno píše:Však i svého Trabanta jsem tak párkrát startoval

U traboše stačilo v případě krutomrazu chcípnout motor vytažením sytiče. Pak mohl být krut jaký chtěl, chytil na brnk.