Stránka 3 z 3

Napsal: 16 bře 2024, 13:35
od asdf
A nemůže se ta zátěž chovat jako kapacita? Že by tam po vypnutí jednoho tranzistoru to napětí zůstalo až do sepnutí toho druhého. Co tam připojit odpor?

Napsal: 16 bře 2024, 19:47
od samponek
Děkuji za simulaci, skutečně to funguje a druhý stupeň je opravdu zbytečný, oddělal jsem ho pryč a do prvního stupně dal 4k7 a 15pF a mrtvý čas se ukazuje 150ns když odpojím kostru od sondy. Na výstupu je dolní propust 35uH + 0.48uF/1200V.
Děkuji :)

Napsal: 17 bře 2024, 11:44
od asdf
Tak jsem nakreslil, jak se to chová když se jako zátěž připojí indukčnost s kondenzátorem. A tam by ten mrtvý čas taky neměl být vidět. Ono to tedy trošku blbne, ale princip je takový:
1) Horní tranzistor je otevřený. Do indukčnosti teče proud.
2) Horní tranzistor se zavře. Indukčností setrvačností stále teče proud, ale vezme se z toho spodního tranzistoru. Takže napětí na zátěži okamžitě spadne a proud teče substrátovou diodou spodního tranzistoru.
3) Otevře se spodní tranzistor.
4) Směr proudu se pomalu otočí. Proud vytéká z indukčnosti do spodního tranzistoru.
5) Spodní tranzistor se zavře. Indukčnost protlačí ten proud do horního tranzistoru. Takže napětí na zátěži okamžitě vzroste a proud teče substrátovou diodou horního tranzistoru.
6) Horní tranzistor se otevře.
7) Směr proudu se pomalu otočí. Proud teče horním tranzistorem do indukčnosti.
8) Zpět na bod 1.

Napsal: 17 bře 2024, 13:18
od lesana87
To je princip kvazirezonančního spínání při nulovém napětí (ZVS). Energie v (parazitní) indukčnosti zátěže přebije parazitní výstupní kapacity tranzistorů v můstku a tranzistory se tak spínají v okamžiku, kdy je na nich nulové napětí (dokonce lehce záporné). Značně to ulehčuje jejich spínání, protože se neprojevuje Millerův zjev - nemusí být tak silné budiče. Navíc to méně ruší, protože přebíjení kapacit tranzistorů proudem z indukčnosti je část harmonického kmitu a neobsahuje vyšší harmonické.

Napsal: 17 bře 2024, 14:18
od asdf
Aha, to jsem neznal.

Napsal: 17 bře 2024, 19:06
od samponek
Děkuji za vysvětlení :) Takže skutečný mrtvý čas tam je 120ns, ale na výstupu je díky tomuto jevu neviditelný.
Takhle je to celý zapojený a funguje to :) Do trafa jde 0.2V a za cívkou 98V, tranzistory jsou studené a nezkratuje to.

Pokud to chápu správně, tak z výše uvedeného principu vyplývá, že viditelný čas na výstupu cca 75ns, který se nemění je doba za kterou se proud v indukčnosti otočí a se skutečným mrtvým časem nijak nesouvisí. Skutečný mrtvý čas musí být větší jak těch 75ns, což je splněno, jinak by to zkratovalo.
A těch 75ns trvá proto tak dlouho, protože indukčnost je docela veliká a možná by stálo zato ji trochu zmenšit, dokud to dovolí ztráty v jádru, aby se substrátovými diodami neprotláčel proud zbytečně dlouho.