Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Taky nebe bylo modřejší, tráva zelenější a ještě ti k tomu stálo péro. Jó, bejvávalo.

Když je to vlákno věnováno korozi karoserie, tak jen pro zajímavost, čím táta natřel spodek Škody 120LS. Získal v práci barvu na střechy, která se jmenovala, respektive jmenuje, neboť se stále vyrábí Plastisol Gold. Je to gumová barva, která příliš neztrvrdne, nezvětrává, neloupe se. Auto tim jednou napaltlal někdy v roce 85, a v roce 98 ji prodal téměř bez koroze. Na spodek auta skvělý. Kdyby se to víc naředilo(dle návodu Xylenem, ale šlo to i Toluenem), tak se s tim daly dělat i dutiny.

Plastisol se na poslední série šádyn stříkal plánovitě, myslím že to zavedli v roce 1985.

Takhle jsem kdysi u Traboše vystříkával dutiny Rubolem, to byl řídký gumoasfalt s hliníkovou stříbřenkou. Jen na vnější nátěr spodku to chtělo ten Plastizol, protože Rubol nebyl dost mechanicky odolný.

Na Trabanta nepomohla ani svěcená voda, to rezlo po sjetí z linky.

Táta kdysi natíral spodek Octavie (té původní bolševické) suříkem. Respektive ono se to tak jmenovalo, ale byla to suříková základovka. To byl sakra taky humáč jedovatej.

Ještě se taky stříkalo Tlumexem, ale ten podle mne stál za prd. Ztvrdnul, odlupoval se, a pod ním shnilo včechno na prach. To byla moje zkušenost s ním, když jsem tím "ošetřil" sveho Golfa 2.

Koncem 70.let táta natíral Tlumex na Š-110LS AŽ NAVRCH na Gumoasfalt. A s tím praskáním máš plnou pravdu, odprejskávalo to poměrně brzo. Suřík byl základovka, ale měl pozdější náhradu, taky se nesměla stříkat (kvůli rozptylu a vdechování částeček) - jmenovalo se to AUTEX, ale bylo to šedý, ne oranžový = bylo to práškový olovo s něčím, ne orto-olovičitan olovnatej (suřík).

Ještě pamatuju základovku Plumbinol, která tedy nebyla pimárně na auta, ale základovka to byla sakra dobrá. Zasychala ale děsně dlouho. Plechovka byla těžká jako prase, takže olova bylo v barvě asi hodně.

Tak tu pamatuji také. Natírali jsme s ní plechová vrata do dvora. Myslím, že fungovala jako základovka i jako vrchní nátěr současně. Na dně plechovek byla usazená šedá hmota (asi to olovo) a ta se hodně špatně rozmíchávala. A po pracném rozmíchání se zase rychle na dně usazovala, tak bylo potřeba barvu během práce často míchat.
Suřík jsme měli doma v podobě oranžového prášku, který se myslím měl rozmíchávat s fermeží. A jestli si to dobře pamatuji, tak se z něj dal udělat buď kyt nebo nátěr, podle toho jak se hmota naředila.
A nebezpečné, třeba při broušení starého nátěru, byly i některé vrchní emaily v určitých barevných odstínech. Myslím že zelné a nevím ještě jaké odstíny měly obsahovat sloučeniny chromu. Ale je to už hodně dávno co jsem to upozornění četl na plechovce, tak to může být i jinak.

Mám dojem, že to byla ještě i žlutá barva.