Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Na druhou stranu pokrok nezastavíš. Pamatuji časy kdy mi servisáci říkali až bude všude SMD tak skončí , neskončili a nakonec já když si mohu při konstrukci vvybrat raději sáhnu po SMD. Pamatuji kdy programátoři ohrnovali nos nad těmi , kteří neprogramovali v asambleru, kdo ví kde jim je konec. A dnes objektové programování ještě podpořené AI. Automechanici naříkali jak skončí s řídícími jednotkami v autech.
Spíše mě fascinuje kam se dá "low cost" dotáhnout aby ten výrobek ještě fungoval.

Hill píše:Naprostá většina zákazníků to nepožaduje, tak proč by si potenciometrem výrobci komplikovali život? I když takové enkodéry místo poťáků by řešením taky byly, do hardware zásah minimální, ale pro to mizivé procento trhu by si na to výrobce přisadil cenu, až by nám bylo mrňavo.

Problém je, že zapájet poťák nebo enkodér, aby osa pasovala do plastového krytu a pak nasadit čudlík je velice drahé.
Vyrábíme jeden udělátor, kde jsou 3x poťák + tlačítka a to tvoří cca 30procent ceny osazení desky, protože se to do desky musí strkat ručně a kontrolovat a opravovat. A nejhorší je, že to nakonec využije méně než 10% procent zákazníků...

bu2520 píše:Na druhou stranu pokrok nezastavíš. Pamatuji časy kdy mi servisáci říkali až bude všude SMD tak skončí , neskončili a nakonec já když si mohu při konstrukci vvybrat raději sáhnu po SMD. Pamatuji kdy programátoři ohrnovali nos nad těmi , kteří neprogramovali v asambleru, kdo ví kde jim je konec. A dnes objektové programování ještě podpořené AI. Automechanici naříkali jak skončí s řídícími jednotkami v autech.
Spíše mě fascinuje kam se dá "low cost" dotáhnout aby ten výrobek ještě fungoval.

Pokrok se nedá zastavit. Se člověk diví, kolik je pořád lidí, co si myslí, že doba kamenná skončila proto, že došly pazourky...
Zrovna minulý týden třeba na embedded - místo GPS modulu je čip 2x2mm ke kterému se jen připojí anténa a napájení. Cena naprosto směšná.

Ja mám radšej prácu v korporáte. V korporáte nie je práce ani veľa, ani málo. V korporáte je práce práve na 8 hodín. Zvyšok je môj čas, ktorý si môžem márniť podľa mojej ľubovôle. Nemusím riešiť zbytočnosti (, na to je vedenie a účtovníčky) a každý mesiac cinkne na účet výplata.

Na druhej strane nepoznám vysmiatého živnostníka. Všetci živnostníci, čo poznám, nikdy nemajú na nič čas, ani na pivo s kamarátmi, ani na rodinu, ani na dovolenku, sú skupy na peniaze, v jednom kuse sú v zhone a len na všetko nadávajú, na štát, na dane, na politiku, na počasie, na demografiu a na dôchodky, ktoré oni nikdy mať nebudú, lebo nepoznám živnostníka, ktorý by platil akékoľvek odvody na sociálku. Ale majú iluzórny pocit slobody.

v korporáte po tebe zostane tak prd v openspace, popísaný flipčart a kópia kópie nejakého lajstra. Po živnostníkovi zostane postavený dom, naťahaná elektrika, opravená telka, niečo hmatateľné. Píšem to s nadsádzkou ako pohľad z druhej strany

Já se s tím pohledem z druhé strany přidám. Jsem v pohodě, pracovní dobu mám takovou, jakou si udělám, nikam se neženu. Nikdo mě nebuzeruje. Samozřejmě, na stáří se musím zajistit sám, na stát s jeho stylem hospodaření nespoléhám. Ale neměnil bych.

Já to řeším jinak. Jsem zaměstnaný na částečný úvazek a do toho si dělám svoje kšefty, které mě baví.

Jako zaměstnanec mám jistotu pravidelných peněz. Na některých svých kšeftech mám zase slušné prachy. Na jiných dobrý pocit, že dělám něco k čemu se málokdo dostane.

Tak to jsme na tom podobně. Tři dny v týdnu v korporátu, kde vedle elektroniky řeším cokoli, co skončí ve schránce, a neví se, komu to dát. Ještě jednou jsem se nechal ukecat (jsem desátý rok v důchodu, a ten mi zatím chodí; mladý kolega, kterému jsem loni většinu předal, to o Vánocích zabalil), nerad bych to ale měl na doživotí, sešup na penál vedle rampy se mi prosadit nepovedlo.
Ty zbývající čtyři dny v týdnu nemám už dávno na živnost a výdělek, ale pro ta drobná vítězství nad hmotou, to je dobrá odpočinková aktivita. Můžu si vybírat, do čeho se pustím: většinou je to pro sebe, nebo pro úzký okruh rodiny a přátel, protože z toho mimo radost, když se to povede, nic nemám. Beztak mám ten výběr pořád ještě moc široký a někdy losuji, do čeho se pustit dřív. Asi nejvíc ale zdržuje, když od toho musím odejít, ale to známe všichni - rozjezd po návratu, "kde jsem to, kruciš, posledně přestal", stojí daleko víc času.

No, mám ještě jedno téma, ne tak docela ke starým přístrojům. Jedná se o zdroje. Mám rád BS525 s víceotáčkovým potenciometrem pro nastavení napětí. Docela jdou Aritmy, přepínání po třech voltech hrubě, třívoltové jemné nastavení jednootáčkovým potenciometrem.
V laboratoři (snad je to správně) se objevily moderní zdroje, dvojité napětí do 3 ampér + pevných 5V navíc, tuším řada UNI. Pro jemné nastavení napětí zcela nepoužitelné, zato mají odpojitelné výstupy. Přitom na ali.... je víceotáčkových potenciometrů plno.
Podobně většina multimetrů slušně měří do cca 1kHz, na spínané obvody OU OU. Takže skopometr, ale ne na multimetru, lébrž na osciloskopu (nejlépe se sondou s odřenýma ušima kulivá napětí).