Napsal: 15 kvě 2026, 01:15
Neberte to jako dehonestování, ale námět k zamyšlení a zkušenosti z praxe. Samozřejmě vkus se může u každýho trochu lišit, ale myslím, že v tomhle jsme si dost podobní.
Tento princip barevné hudby, kdy se signál jen "rozfiltruje" a rovnou se tím ovládaj nějaké žárovky moc parády prostě neudělá.
Kdysi jsem si postavil nějakou podobně jednoduchou a byl jsem docela zklamaný. Nejlépe reagovaly basy, středy na tom byly už o dost hůř a výšky vyloženě bída. Ono se to rozsvěcuje vlastně tak nějak skoro všechno najednou, jen s tím, že hloubky svítí nejdýl, středy jen bliknou a výšky se rozsvěcí na tak krátko, že to vypadá, jako by ani nesvítily plným jasem. Myslel jsem si, že je to tím, že je to zapojení jednoduché. Pak se mi dostal do rukou nějaký tovární výrobek z CCCP, pracující na podobném principu a budil tyristory s žárovkami na síťové napětí. Fungovalo to úplně stejně blbě jako to moje zapojení, jen žárovky byly výkonnější. Krom toho při každé písničce je k tomu potřeba běhat a točit s úrovní, protože jednou to svítí skoro všechno furt, pak to zas sotva blikne a s každou písničkou je to jinak.
Tak jsem se pustil do barevky dle svého návrhu. Vpředu jeden nebo dva OZ s regulací zesílení, za tím filtry, za nimi znovu zesilovače a za nimi komparátory. Mělo to končit optočlenama a budit triaky. Na to už ale nedošlo, protože když jsem za komparátory napojil na zkoušku LEDky, blikaly v podstatě zas stejně blbě.
Každý komparátor by musel mít vlastní ALC a nějakou nastavitelnou hysterezi, aby to možná aspoň trošku nějak vypadalo. A ani to by ještě asi nestačilo, protože hudební spektrum je obvykle stejně rozloženo tak, že žárovky budou blikat víceméně pořád spolu. Končí to na tom, že jednoduché filtry zkrátka nestačí. Na barevku se toho dá vymyslet tolik, že nakonec z toho vyjde monstrum a proto už na dokončení té mé konstrukce nedošlo.
Takže před stavbou barevky je nejprve potřeba sednout si před nějaký spektrální rozklad, pár hodin do něj koukat a rozmyslet si, co by ta barevka měla vlastně vůbec dělat.
Tento princip barevné hudby, kdy se signál jen "rozfiltruje" a rovnou se tím ovládaj nějaké žárovky moc parády prostě neudělá.
Kdysi jsem si postavil nějakou podobně jednoduchou a byl jsem docela zklamaný. Nejlépe reagovaly basy, středy na tom byly už o dost hůř a výšky vyloženě bída. Ono se to rozsvěcuje vlastně tak nějak skoro všechno najednou, jen s tím, že hloubky svítí nejdýl, středy jen bliknou a výšky se rozsvěcí na tak krátko, že to vypadá, jako by ani nesvítily plným jasem. Myslel jsem si, že je to tím, že je to zapojení jednoduché. Pak se mi dostal do rukou nějaký tovární výrobek z CCCP, pracující na podobném principu a budil tyristory s žárovkami na síťové napětí. Fungovalo to úplně stejně blbě jako to moje zapojení, jen žárovky byly výkonnější. Krom toho při každé písničce je k tomu potřeba běhat a točit s úrovní, protože jednou to svítí skoro všechno furt, pak to zas sotva blikne a s každou písničkou je to jinak.
Tak jsem se pustil do barevky dle svého návrhu. Vpředu jeden nebo dva OZ s regulací zesílení, za tím filtry, za nimi znovu zesilovače a za nimi komparátory. Mělo to končit optočlenama a budit triaky. Na to už ale nedošlo, protože když jsem za komparátory napojil na zkoušku LEDky, blikaly v podstatě zas stejně blbě.
Každý komparátor by musel mít vlastní ALC a nějakou nastavitelnou hysterezi, aby to možná aspoň trošku nějak vypadalo. A ani to by ještě asi nestačilo, protože hudební spektrum je obvykle stejně rozloženo tak, že žárovky budou blikat víceméně pořád spolu. Končí to na tom, že jednoduché filtry zkrátka nestačí. Na barevku se toho dá vymyslet tolik, že nakonec z toho vyjde monstrum a proto už na dokončení té mé konstrukce nedošlo.
Takže před stavbou barevky je nejprve potřeba sednout si před nějaký spektrální rozklad, pár hodin do něj koukat a rozmyslet si, co by ta barevka měla vlastně vůbec dělat.
). Když tak uveď svůj postup, opravíme to.