Není třeba generátorů. Síť je v současnosti udržována tak přesně, že jdou i sítí synchronizované radiobudíky s přesností pár málo sekund/měsíc.
Považuji to za velmi účelné - z gramofonu vymontovat síťové trafo a dát jej do adaptérové krabičky /to je skutečně velký přínos, bez ironie/. Střídavé napětí z adaptéru klidně usměrnit blokovanými diodami až v gramofonu samotném, to ničemu nevadí a nic to neruší, netřeba nic na desce se zdrojem měnit.
Ještě před usměrněním si těch 12V ≈ odvést twistem ke stroboskopu, kde jsou antiparalelně spojeny a přes odpor napájeny DVĚ žlutoooranžové LED - ty zajistí, že stroboskop intenzívně a ohraničeně blikne přesně 100x za sekundu. Síť opravdu dnes po stránce přesnosti f vyhovuje. LED v antiparalelním zapojení na střídavém napětí chrání jedna druhou a netřeba nic jiného, než onen odpor pro volbu svítivosti. Dle chutí každého jednotlivého soudruha mohou být LED klidně i pink/purple
Poteče-li 30cm kusem twistu na úrovni 12V≈ např. 4-5mA, dotyčný twist nevyzáří do prostoru /oproti vestavěnému trafu/ opravdu vůbec nic - nebo to alespoň není tím, co mám po ruce měřitelné.
Kdežto demontáž a externí umístění původního trafa je měřitelná velmi dobře, samozřejmě ve prospěch odstupu na 50Hz, zlepšeným až o -3dB. Může se to zdát nevýznamné zlepšení, ale pohybujeme-li se v běžných hodnotách odstupů okolo -40 až -45dB s MM přenoskou na stojánku, pak každý decibel dobrý.
Vysoce účinná metoda, jak zlepšit odstup "brumu" ještě o pár pěkných dB, je vedení signálu už od cívek přenosky kvazisymetricky a s vedením oddělených zemí mechanických částí vč. raménka.
Velmi účelné je rovněž ztwistování vodičů už v raménku, pokud to už zahraniční výrobce dávno neudělal - Tesla to totiž nedělala skoro nikdy. Nejde to jen asi na jednom gramofonu - NADu 5120

a možná tangenciálech.
Kvazisymetrické vedení signálu od přenosky až po vstup předzesilovače bohužel ale vyžaduje dva spolehlivé, dobře stíněné třípólové konektory na gramofonu, pak obou stranách kabelu i na předzesilovači, anebo ještě lépe pevný kabel na straně gramofonu - ubydou 2+2 potenciální přechodové odpory. Nemusí to být zrovna kravské pozlacené XLR od Neutriku, mini XLR či třípólové mic Canon bohatě stačí. Prostě jakýkoli spolehlivý konektor, co je určen pro vedení symetrického signálu. U některých XLR a mini XLR pozor - některé kabelové konektory, zvláště samice automaticky spojují pin 1 s kostrou konektoru.
Zem každého kanálu musí být principiálně vedena zcela odděleně až na vstup předzesilovače.
Kabel může být buď v podobě symetrické dvojlinky, například vyzkoušena je v délce do 50cm sympatická symetrická dvojlinka TSK1042 /ale jen do toho 0,5m/, nebo pak v délce až 1,5m dánský symetrický kabel QED Qunex 1, seženete-li jej v metráži.
Nebo prostě stačí dva samostatné, symetrické kabely s co nejnižší kapacitou žíly/stínění i žíla/žíla, jako je např. robustní "mikrofonní" C128 s žílami 0,35mm2.
Jejich velký průřez a tloušťka izolace živých žil budou výhodné pro MM /malá kapacita/ i pro MC přenosky /malý odpor žil/.
Jest už dávno v praxi prokázáno, že i u celkem malých impedancí a malých napětí typu mikrofonu je z hlediska citlivosti na indukovaných 50Hz mnohem vhodnější připojit symetrický mikrofon do asymetrického vstupu zesilovače ne jednožilovým asymetrickým kabelem, jak se to často dělává, ale celou trasu vést symetrickým kabelem a desymetrizaci provést až přímo na vstupním konektoru zesilovače. Umožní to použít bez nebezpečí indukce svinstva kabel mnohem větších délek.
A přenoska má z hlediska principu i zapojení klasický symetrický výstup.
Pár nejpropracovanějších gramofonů firem Thorens, Dual a některé Technicsy měly svůj pevný kabel v symetrickém provedení, desymetrizace byla provedena až v lisovaných RCA.
Ale uvnitř gramofonů se manipulace se signálem přenosek odehrávala v symetrickém zapojení - např. zkratovač u těch několika typů zkratoval symetrický pár, nikoli živý-stínění, jako je běžné.
Země mechanických částí vč. raménka byly svedeny samostatnými, napohled zbytečně tlustými vodiči na vůči kostře izolovanou zemnicí svorku. Ty tlusté zemnicí vodiče mechaniky mají nějaký svůj dobrý důvod - proč by jinak celkem spořivý Japonec a akurátní Němec dával drát 18AWG od paty raménka ke svorce, že.
Trochu šířeji jsem pojal věc odstupu brumu u gramofonu, omlouvám se. Ale třeba to bude někoho zajímat, jak se to ještě dá o trochu vylepšit.