Napsal: 27 dub 2012, 22:17
To není přesné: mechanika byla původně konstruovaná jako NIKI Grundig, zůstal z ní ten "zalomený" náhon řemínkem a motor s bezželezovou kotvou v mezeře mezi středovým a obvodovým magnetem. Ten řemínek měl své nevýhody - jeho překrucování zhoršuje kolísání rychlosti, ale jeho výměna dodnes není příliš velký problém.
TK1 Luxus naproti tomu měl zespodu na setrvačníku gumové obložení a motorek se přitlačoval hřídelkou zespodu. Dnes mezi sběrateli běhá několik návodů, čím to půlkulaté mezikruží nahradit, ale zatím z nich žádný, který by zcela vyhovoval, nevyčnívá (nakonec kolísá to víc, než s tím řemínkem ve Startu).
Se stejnou mechanikou vznikl ještě model TK2, takže zřejmě tento strojek své zákazníky tehdy v Německu našel, jinak by se Max Grundig do dalšího podobného modelu vůbec nepouštěl.
Převod kolmým hřídelem zespodu na obložení setrvačníku se objevil až o nějakých 6 let později u modelu Uran, ale to už v Rubeně uměli udělat kvalitní a trvanlivé gumové obložení. Škoda, že pro první série řad B70 a B90 zase museli chtít experimentovat se složením gumy na obložení, ta odcházela v (tehdy ještě půlroční) záruční době, než, po nejméně sedmé gumové směsi, se zřejmě pokorně vrátili k původní technologii.
Ověřené to nemám, asi jich bylo ještě víc, to číslo 7 je z odpovědi referenta pro zlepšovací návrhy Tesly Přelouč opraváři, který "si dovolil" hned při první záruční opravě namazat obložení glycerinem a nechat rozleštit. Záruku to přežilo o rok, tak měl tu drzost si to podat jako zlepšovák. Neuspěl, ba ještě byl sprdnut za to, že nemá experimentovat, ale držet se servisního manuálu, který říká "vyměnit za originální náhradní díl". Kam ale pro něj, když v centrálním skladu se po nich vždy jen zaprášilo a nezbylo na všechny opravny, to už nenapsali. Kdo ví, jestli se o tom zlepšováku vůbec dověděli v konstrukci nebo oddělení řízení jakosti...
Ale takový úředník se najde dodnes všude - tehdy jako dnes se na taková místa dosazovali prověření "brzdové vývoje", aby zašlápli co nejvíc nápadů, za které by autorům pak museli nějakou korunu strčit...
Teprve zbytek mechaniky Startu vychází z konstrukce TK1L, i když také ne zcela přesně. Nicméně ten otočný segment s mazacím magnetem i jeho ovládání jasné jsou.
V roce 1960 nebyla ještě dostatečně zvládnutá průmyslová výroba vhodných feritových materiálů, o nějakém lisování jader pro mazací hlavy mohla být řeč tím méně. Mazací hlavy s jádrem z permalloyových plechů nebyly pro přístroje napájené z baterií příliš vhodné, protože jejich ztráty strmě rostly s kmitočtem a pro dostatečné odmazání potřebovaly značný výkon mazacího oscilátoru. Ten s tehdejšími tranzistory sice už sestavit šlo, ale baterie z takového odběru rozhodně radost neměly.
Proto se používal k mazání permanentní magnet. Spotřeba z baterií žádná, jedinou nevýhodou byl do nasycení zmagnetovaný pásek. Aby to příliš nevadilo, střídavá předmagnetizace spolu s dlouhou cestou pásku kolem "odběžného" pólového nástavce hlavy ANP910 se měla postarat současně o odmagnetování pásku. To ale při ideálně nastaveném předmagnetizačním proudu není dokonalé, takže v pásku vždy nějaká stejnosměrná magnetizace zůstala a pásek šuměl. Navíc ten dlouhý pólový nástavec, od kterého se pásek vzdaloval pod malým úhlem, způsoboval při snímání značné zvlnění charakteristiky v hloubkách, takže bylo jednodušší je v záznamovém i snímacím zesilovači potlačit, i když při rychlosti 4,76 cm/s to vycházelo ještě slušně - druhý argument pro použití této rychlosti byla cena pásku a jeho dostupnost...
TK1 Luxus naproti tomu měl zespodu na setrvačníku gumové obložení a motorek se přitlačoval hřídelkou zespodu. Dnes mezi sběrateli běhá několik návodů, čím to půlkulaté mezikruží nahradit, ale zatím z nich žádný, který by zcela vyhovoval, nevyčnívá (nakonec kolísá to víc, než s tím řemínkem ve Startu).
Se stejnou mechanikou vznikl ještě model TK2, takže zřejmě tento strojek své zákazníky tehdy v Německu našel, jinak by se Max Grundig do dalšího podobného modelu vůbec nepouštěl.
Převod kolmým hřídelem zespodu na obložení setrvačníku se objevil až o nějakých 6 let později u modelu Uran, ale to už v Rubeně uměli udělat kvalitní a trvanlivé gumové obložení. Škoda, že pro první série řad B70 a B90 zase museli chtít experimentovat se složením gumy na obložení, ta odcházela v (tehdy ještě půlroční) záruční době, než, po nejméně sedmé gumové směsi, se zřejmě pokorně vrátili k původní technologii.
Ověřené to nemám, asi jich bylo ještě víc, to číslo 7 je z odpovědi referenta pro zlepšovací návrhy Tesly Přelouč opraváři, který "si dovolil" hned při první záruční opravě namazat obložení glycerinem a nechat rozleštit. Záruku to přežilo o rok, tak měl tu drzost si to podat jako zlepšovák. Neuspěl, ba ještě byl sprdnut za to, že nemá experimentovat, ale držet se servisního manuálu, který říká "vyměnit za originální náhradní díl". Kam ale pro něj, když v centrálním skladu se po nich vždy jen zaprášilo a nezbylo na všechny opravny, to už nenapsali. Kdo ví, jestli se o tom zlepšováku vůbec dověděli v konstrukci nebo oddělení řízení jakosti...
Ale takový úředník se najde dodnes všude - tehdy jako dnes se na taková místa dosazovali prověření "brzdové vývoje", aby zašlápli co nejvíc nápadů, za které by autorům pak museli nějakou korunu strčit...
Teprve zbytek mechaniky Startu vychází z konstrukce TK1L, i když také ne zcela přesně. Nicméně ten otočný segment s mazacím magnetem i jeho ovládání jasné jsou.
V roce 1960 nebyla ještě dostatečně zvládnutá průmyslová výroba vhodných feritových materiálů, o nějakém lisování jader pro mazací hlavy mohla být řeč tím méně. Mazací hlavy s jádrem z permalloyových plechů nebyly pro přístroje napájené z baterií příliš vhodné, protože jejich ztráty strmě rostly s kmitočtem a pro dostatečné odmazání potřebovaly značný výkon mazacího oscilátoru. Ten s tehdejšími tranzistory sice už sestavit šlo, ale baterie z takového odběru rozhodně radost neměly.
Proto se používal k mazání permanentní magnet. Spotřeba z baterií žádná, jedinou nevýhodou byl do nasycení zmagnetovaný pásek. Aby to příliš nevadilo, střídavá předmagnetizace spolu s dlouhou cestou pásku kolem "odběžného" pólového nástavce hlavy ANP910 se měla postarat současně o odmagnetování pásku. To ale při ideálně nastaveném předmagnetizačním proudu není dokonalé, takže v pásku vždy nějaká stejnosměrná magnetizace zůstala a pásek šuměl. Navíc ten dlouhý pólový nástavec, od kterého se pásek vzdaloval pod malým úhlem, způsoboval při snímání značné zvlnění charakteristiky v hloubkách, takže bylo jednodušší je v záznamovém i snímacím zesilovači potlačit, i když při rychlosti 4,76 cm/s to vycházelo ještě slušně - druhý argument pro použití této rychlosti byla cena pásku a jeho dostupnost...
