Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

BIPOLAR píše:Hydrawerk + MetalGod, to vám nedošlo, že ten obrázek je dáván jako příklad pro AUTO a ne přesný typ ?

Ne, to mi nedošlo.
Tenhle kříženec nákupního koše a spotřebitelských cen je paskvil.
Ještě by to mohli natáhnout do roku 1900, to bychom koukali, jak bylo draho!

Jasně, moje maminka mi vyprávěla (roč.1914), že za korunu si mohla u řezníka koupit velkou housku a k ní odřezky ze salámů.

Já se nechci přít, některé ceny si nepamatuji. Ale připadá mi to, že některé ceny jsou vybrané spíš ty vyšší. U elektroniky a vlastně i u aut je to těžké, technologie výroby se změnila zásadně. První velkoplošné televize a pak plazmy stály taky přes 100 000,-. A nejsem si jistý, co stálo auto, ale měl jsem v 89. pořadník na Samaru a byla za 75 000,-. Vojenské polobotky, kožené stály asi 160,- Kč, byly k neroztrhání a kanady jsem kupoval za 290,-. A docela by mě zajímala kalkulačka elektriny, plynu a vody. Faktem je, že jsem měl v roce 89 3800,- čistého, v roce 1990 4800,- , změnil jsem zaměstnání a v roce 1991 5400,-, v roce 1993 10000,- a dneska mám 30000,-. Tak že plus mínus i podle kalkulačky stejně. Faktem je, že jsem na tom relativně stejně, tedy subjektivně. V roce 1991 jsem začal stavět, dostal jsem 130 000,- nenávratnou půjčku a 156 000,- půjčku na 2,5%. Pře 5-ti lety jsem dodělával podkroví, na stavební spoření s překlenovacím úvěrem 250 000,- , ani z hlavy nevím kolik to dělá procent ale platím jak mourovatej. A konečný verdikt? Jelikož k smrti nerad cestuju, tak se mám ve finále stejně, jen jsem přišel o spoustu jistot.

BIPOLAR píše:Jasně, moje maminka mi vyprávěla (roč.1914), že za korunu si mohla u řezníka koupit velkou housku a k ní odřezky ze salámů.

Malému Bobešovi na to stačil dvacetník

mc-vlada píše:...připadá mi to, že některé ceny jsou vybrané spíš ty vyšší. U elektroniky a vlastně i u aut je to těžké, technologie výroby se změnila zásadně. První velkoplošné televize a pak plazmy stály taky přes 100 000,-....

Když se otevíral zásilkový obchod v Dolních Beřkovicích (tuším 1998-9), byla tam plazma za 399 tisíc se slevou na jakýsi poukaz. Pro ostatní byla cena 449 tisíc... Někdy v té době mi v práci přidali z 12 na 17 tisíc brutto.
Tehdy jsem věnoval potřebnějšímu traboše, kterého jsem v roce 1991 koupil za sedm a půl tisíce, a přesedlal na auto, které jsem v Bavorech koupil za 400DM a za asi 35 tisíc dovezl, znovicíroval a zlegalizoval, v roce 2006 jsem si dovezl druhé stejné, ale už nebourané, za 85 tisíc a mám ho dodnes, trvám na tom, aby televize vydržela podstatně déle, než přes záruku, mám už 9 let CRT televizi (tehdy za 8 tisíc), v dílně mi hraje CRT TV z roku 1988 případně průmyslový CRT TV monitor z roku 1993, které měly skončit na sběrňáku, ačkoliv jsou plně funkční, noťas Dell, na kterém teď píšu, je 11 let starý (nový stál téměř 100 tisíc, způsob jeho záchrany před šrotací jsem tu popsal jinde), hýčkám si gramofon a desky, několik cívkových magnetofonů vesměs plně funkčních a hromadu pásků, video jsem měnil za celá léta dvakrát, kazet spousta, fotím sice už kompaktem vyhraným za křížovku v časopisu za 19 korun, ale na fajnovější práci používám stále klasický foťák Praktica L2 s výměnnými objektivy (1980) nebo Flexaret VII automat (1970), jen do nich za chvíli nebude co nacpat - kolik procent se počítá do spotřebního koše?

To bylo pro ilustraci, vynechal jsem oblečení a boty, nádobí, nábytek, vybavení kuchyňskými spotřebiči a frekvenci jejich nahrazování novějšími, samozřejmě potraviny, taky kde by mě napadlo, že jednou budou Startky bez filtru dražší, než PhilipMorrisky, když dlouhá léta byl vzájemný poměr jejich ceny 1:6, že jsem si v životě vzal jedinou půjčku na členský příspěvek v bytovém družstvu a tu jsem do roka splatil...

Zkrátka nepatřím mezi ty, kdo by spotřební koš rovnoměrně a pravidelně dokázali naplnit. Mnoho položek prostě nepotřebuji.
A souhlasím s tím, že ceny jednotlivých složek spotřebního koše nejsou reálné. Ale, jak je vidět, některým ekonomům to tak vyhovuje, protože není nic snadnějšího, než si moci přizpůsobit vstupní údaje tak, aby vypadl žádaný výsledek.

Hill píše: ...nebo Flexaret VII automat (1970)...

Sedmička už byl úpadkový model splňující dnešní kritéria: lépe vybavený, ovladatelnější, plný hejblat.... a méně kvalitní. Vrchol byl Flexaret model VI. Ten mám já

Ale jo, s tím naprosto souhlasím. Mobil mám na telefonování a excel radši v notebooku. A ty svitky doufám vyrábět hned tak nepřestanou, stále znám dost lidí, kteří je používají (včetně mě, hned do dvou foťáků).

A zde ještě podrobněji :

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/hist ... 22416.html

Hill píše:A souhlasím s tím, že ceny jednotlivých složek spotřebního koše nejsou reálné. Ale, jak je vidět, některým ekonomům to tak vyhovuje, protože není nic snadnějšího, než si moci přizpůsobit vstupní údaje tak, aby vypadl žádaný výsledek.

Jednou jsem se kolegovi (dnes už zasloužilí důchodce) snažil vysvětlit, že dnes si můžeme "koupit méně". Nakonec jsem mu to dokázal na hypotékách - srovnání platu, ceny půjčky, bytu,...
Nicméně pokud jsem od výplaty odečetl nutné poplatky, boty, hadry, základní jídlo, energie, ... vyšlo mi, že on byl po výplate a poplatcích na nule, občas i v mínusu a z dnešní výplaty by mu něco zbylo (na výlet pro děti). Tedy dokázal jsem, že on měl pravdu a dnes se máme lépe. Krom toho má každý volbu jestli si koupí vrtačku za 1000 Kč nebo za 10000 Kč. Tenkrát si nikdo vybrat nemohl a ještě musel čekat pořadník.

Záleží tedy na vstupu, nicméně je jasné, že vzpomínání na krásné časy je jen důsledkem ztáty paměti.

Cust píše:Záleží tedy na vstupu, nicméně je jasné, že vzpomínání na krásné časy je jen důsledkem ztáty paměti.

Přesněji řečeno je to vlastnost lidské paměti, která tak nějak samovolně odkládá to, co stojí za prd. Díky tomu se vlastně budeme mít stále jen hůř...

Někdo někdy napsal, rozdíl mezi člověkem a zvířetem je ten, že člověk dokáže zapomínat.

Ona se také změnila struktura toho, nač vše dnes člověk musí myslet, aby v tom stále se vyvíjejícím světě vůbec mohl existovat. Samozřejmě s tím se mění i oblasti vzpomínek, které prostě není čas oživovat, proto dochází k jejich zániku nebo (v lepším případě) zkreslení k lepšímu, ale zapomínání špatného je záležitost zřejmě stará už stovky generací před námi.
Kdo jste byli na vojně, víte, jaká zbytečná buzerace to byla, jak nám ty nesmysly lezly krkem a soutěžili jsme o zlatou jehlu nejúspěšnějšího zašíváka, když už se to nedalo zkrátit... A dnes se nám ty vzpomínky nějak převrátily - ona to vlastně byla docela prča, vyblbli jsme se, nakonec mnozí z nás od té doby mají 30, 40 i více let přátele - doslova na celý život. A už jsem nejednou slyšel názor, že by dnešním klukům aspoň rok takové vojny náramně prospěl... no, nevím, ale asi ano. Já bych si to zasuté na okraj paměti zopakovat nechtěl, naopak, to dobré bych se neodříkal prožít znovu. Jenže bez toho špatného se dobré nepozná.
To jen na okraj vzpomínek, teď zpět k tématu:
Ano, máme se líp, pokud posuzujeme čistě spotřební záležitosti. Máme ale také zcela jiné možnosti, které využíváme každý různě. Vlastně ten spotřební koš mi připomněl tu vojnu, kde bylo všechno tak unifikované, že by tam snad šel aplikovat.

Hille, teď jsi mi promluvil z duše. Já bych to tak dobře napsat neuměl, nemrzí mne zapomínání o kterém píšeš, ale hrozně mi vadí úmyslné zapomínání.