Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Nejde to volit standardně. Ale Bernard se ptal na rozkmit zvlnění ve voltech a tam vůbec nezáleží na napájecím napětí. Rozkmit vlnek závisí jen na odběru proudu.
Ale je jasné, že uváděný rozkmit 5V se jinak projeví při napětí 10V a jinak při 100V. Absolutní velikost zvlnění bude pro stejnou kapacitu stejná ale koeficient zvlnění bude různý.

Z toho důvodu ani uvedená pravidla typu "na každý 1A dám 1mF" nemůžou stejně dobře fungovat pro napětí 5V a 50V. Pro 5V je to možná málo a pro 50V zbytečně moc.


Původní dotaz zněl na výpočet C pro rozkmit 5V a proud 2A. Já ten vzoreček používám, abych si spočítal, jestli bude napětí "v dolíku" stačit pro stabilizátor .
Někdy je zbytečné až škodlivé dávat příliš velkou kapacitu jen tak od oka. Zatěžují se zbytečně diody, vinutí trafa krátkými a vysokými špičkami proudu, a i stabilizátor zbytečně vysokým výkonem.

Narozdíl od tebe , Pavle FF já nikdy nevím , kdy mi dopředu to výsledné zvlnění vadit bude a kdy ne . A jinak do svých PA jsem taky vždy nacpal , co se vešlo , a ještě mi jich kbelík zbyl . Jaksi to tam s věkem nějak vrznu-do svých konstrukcí a k cizím občas ještě přidávám . Naposled kombo marshal made in china , kde jsem filtraci zdvojoval . Ale jen počítej .

Jsem rád, že jsem vyvolal dojem učence, který si všechno dopředu spočítá.
V praxi se na to podívám osciloskopem a vidím, jestli to vyhovuje. Ale pro přibližný odhad je výpočet dobrá pomůcka. Abych věděl, pro který elyt šáhnout.

Primitivní vzoreček na zvlnění vychází z této (velmi zjednodušené) úvahy: Každých 10ms se kondenzátor mžikově nabije na vrcholové napětí a potom se vybíjí konstantním proudem po dobu 10ms, než se opět mžikem nabije.

Takže pro Bernardův příklad: deltaU = (t x I)/C = (10ms x 2A)/4mF = 5V

Ale nevím, jestli se to tak má dělat. Jen vím, že mi to funguje s vyhovující přesností i bez transcendentních funkcí a tabulek a nomogramů.


Co je taky dost zajímavý jev, viditelný jen na osciloskopu. Když zvyšuji postupně filtrační kapacitu, klesá sice zvlnění, vyplňují se prohlubně ale zároveň klesá vrcholová hodnota. Přitom střední hodnota roste.

Pokud to chcete navrhovat přesněji, někam jsem dával scan článku s nomogramem, tuším to bylo z Kurzu polovodičové techniky - krom jiného se tam požadoval vnitřní odpor trafa a Rd diod. Přesný výpočet zatíženého usměrňovače potřebuje mimo jiné sinh funkce, ale pro bastlúčely to poněkud postrádá smysl.

PavelFF píše:Když zvyšuji postupně filtrační kapacitu, klesá sice zvlnění, vyplňují se prohlubně ale zároveň klesá vrcholová hodnota.

Vrcholová hodnota s rostoucí kapacitou klesá, když už se kondenzátor nestačí přes odpor trafa a diod zcela nabít. To ale není na závadu, limitující jsou dolíky.

Ty odkazované tabulky procent zvlnění a koeficientu zvlnění jsou vysoce hypotetické, vycházejí totiž z toho, že vybíjení kondenzátoru začíná na vrcholu sínusovky (viz ilustrace). Já tedy věřím spíš těm milisekundám než procentům. Vzoreček, kterým přispěl i PavelFF, ten praktický je. Takže
Q = C·U = I·t
Když připustíme, že C a I jsou konstantní, pro změny platí
C·ΔU = I·Δt ; přepsáno do vyhlazovací terminologie:
C·Ubr = I·k ; přepsáno pro zastánce milifaradů na ampér:
Ubr = k/(C/I)

Když bych pesimisticky předpokládal k=6,5 ms, tak:

zastánci 1 mF/A dostanou Ubr = 6,5 V
zastánci 2 mF/A dostanou Ubr = 3,25 V
zastánci 3 mF/A dostanou Ubr = 2,2 V
a podobně.

To není žádná teorie, je tam tolik zjednodušujících předpokladů a zanedbání, že je to hlavně užitečná praktická pomůcka. Teda pro někoho.