Software používaný v JZD a organizaciach v CSSR
Moderátor: Moderátoři
- radioelectrum
- Příspěvky: 2339
- Registrován: 11 lis 2011, 00:00
- Bydliště: Oslavany
V dobách, kdy už se skutečně počítače kupovaly (za přidělené peníze), se zpravidla splichtil nějaký prográmek v dBase IV. nebo později FoxBase 2. S nějakými licencemi si nikdo problém nedělal. Občas se to legalizovalo alespoň tak, že vlastní program se tvořil na domácí nelegální kopii a podnik, který ho pak používal, si někde koupil instalační sadu.tomasjedno píše: ...jenom drobné upřesnění - tahle PC se nepřidělovala, ale kupovala...
V časech dřevnějších, tedy ještě v dobách, kdy se počítače opravdu přidělovaly, se většinou jednalo o nějaké osmibitové potvory z VEB Robotron a na nich bývaly velmi jednoúčelové programy pro účetnictví, skladové hospodářství a tak. Zajímavostí byly terminály pro samostatné pořizování dat pro tyto programy.
- kajsmentke
- Příspěvky: 187
- Registrován: 30 srp 2014, 00:00
radioelectrum píše:doporučuji stáhnout, na svou dobu to byl i perfektně zpracovaný film.
http://www.uloz.to/xu5woCT/jzdblatnice-mpg
dik, skvele video nieco take som aj hladal. Len to je este o strojoch SEMP. Keby sa naslo nieco podobne o zavadzani ATciek a XTciek
- tomasjedno
- Příspěvky: 6548
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
Bohužel jsem desky rozebral na součástky, jelikož jsem s tím neuměl za boha pracovat i když k tomu byl manuál. Monitory se zeleným písmem jsem bohužel dal do sběrného dvora, protože to nechtěli u nás v krámku na počítače. Je to škoda, že jsem to vyhodil, dneska bych je asi udal v pohodě. Manuály jsou také pryč.
Jo, to jsou ty chyby, které člověk udělá z nerozvážnosti
- tomasjedno
- Příspěvky: 6548
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
Vypusť ze svého předpokladu slovo "súčasná" a pamětníci ti se budou moci vyjádřit, jestli se mýlíš.kajsmentke píše:Predpokladam ze sucastna architektura klient-server aplikacii vtedy u nas neexistovala
Pokud vím, tak architektura terminálů + centrálního počítače se na západě používala běžně a v Mladém vínu ji taky ukazovali.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
Toto prohlášení ale ve výsledku nic neřešilo - nadšenci pro techniku sice chtěli držet krok se světem, nicméně nadšenci pro režim se vytrvale starali, aby ten krok nepřešel v běh. Spíše, ať je to krok vpřed a dva zpět...
Pro dokreslení - v Německu toho sdílení strojového času na pronajatém vzdáleném serveru (včetně satelitního spojení) hojně využívaly firmy ještě před 10 až 15 lety. Komické bylo, když se psal text, a na obrazovce se objevoval se 4-5 sekundovým zpožděním.
Habesan píše:Vypusť ze svého předpokladu slovo "súčasná" a pamětníci ti se budou moci vyjádřit, jestli se mýlíš.kajsmentke píše:Predpokladam ze sucastna architektura klient-server aplikacii vtedy u nas neexistovala
Pokud vím, tak architektura terminálů + centrálního počítače se na západě používala běžně a v Mladém vínu ji taky ukazovali.
Ono to bylo trochu složitější a přicházelo to postupně. Vše bylo závislé na komunikačních možnostech. Do začátku 80. let nebyly v tehdejších OS implementovány běžně komunikační protokoly, tak jako jsme dnes zvyklí, že každý OS má v sobě TCP/IP. Byly to většinou proprietární protokoly a zaměřovaly se komunikaci počítač - terminál on-line nebo na dávkový přenos dat a poté jejich zpracování off-line. Jednou z prvních vlaštovek obecného přenosového systému, který jsem poznal, byl DECNet na minipočítačích PDP11/45 firmy Digital Equipment Corporation. Systém měl ale řadu nedostatků v architektuře, především v protokolovém vrstvení a nebylo moc jasné, kde končí síťová část a kde začíná aplikace. V 80. letech proto byl zatlačen do pozadí 7 vrstvou architekturou OSI, která je ideovým východiskem dnešního TCP/IP.
Vzhledem k nedostatkům DECnet se proto i nadále používalo propojení centrálního počítače s terminálem, což nebylo v pravém slova smyslu spojení klient-server, nýbrž jen vzdálené připojení terminálu. Buď proudovými smyčkami, přes modem nebo proprietárními kartami, které extrapolovaly datovou sběrnici počítače ke vzdáleným terminálům - řešení například u počítačů IBM. Nevýhody jsou zřejmé, kromě omezeného dosahu jde zejména o nedostatek inteligence na straně terminálu. Proto, například operátor sedící u terminálu spojeného s databázovým front-endem odesílal přímo klávesové příkazy a dostával napět celé formátované obrazovky. To znamenalo velkou nadbytečnost v objemu přenášených dat. Pravý přístup klient-server byl umožněn až s nasazením mikroprocesorů na straně terminálu, a tak se začaly posílat namísto signálu z klávesnice zformátované příkazy SQL a odebírat databázové odpovědi. Front-end, sestavení SQL příkazů a formátování obrazovek, popřípadě i tisk výsledků, obstarával mikropočítač na straně terminálu.
K dokonalosti už chyběly jen lepší komunikační možnosti, protože to všechno se stále dělo přes přímé spojení modem-modem, proudové smyčky a tak dále. Konečné řešení v komunikaci přinesla vrstevnatá architektura OSI a pak zejména protokol TCP/IP, který je ovšem jednodušší a lépe implementovatelný. Ani to nebylo z počátku běžně součástí OS. Pamětníci si budou pamatovat produkt PC/TCP, což byl instalovatelný přídavek pro DOS/Win na komunikaci pro TCP/IP. Windows měly TCP/IP integrálně až, tuším, od verze 3.11 for Workgroups. Na špici byly v tomto různé verze Unix a také první implementace Berkeley socketů byla na Unixu od roku 1983.
Ruku v ruce s přechodem od spojení terminál - počítač na komunikaci klient-server a s vývojem komunikačních protokolů museli reagovat i producenti aplikací. Ještě počátkem 80. let nebyla výjimkou situace, že sloužící verze Oracle neměla žádné komunikační spojení kromě terminálu. A tak se takové aplikace začaly doplňovat komunikačními listenery, které sloužily jako brána do světa komunikací. V dalších verzích už byla komunikace organickou součástí spolupráce OS a aplikací tak, jak to známe dnes.